
Pod tíhou smutku,

Básnička hezká, a klikla jsem na to slovo zapomenu, a už jsem jela v cikánském proslovu, a nemohla se z toho vymanit
nakonec mě to nějak vykoplo ven ![]()
[2]: ale jakýpak cikánský proslov, to je přeci obyčejný opravář traktorů právem naštvaný na slováky!
(neznáš?)
Nádherná fotka, miluju jaro. Vždycky mám chuť u kvetoucích stromů strávit život. Ale s práškem proti alergii xD
Báseň nádherná, překrásně zachycený okamžik kvetoucího stromu a kvetoucí duše.
[4]: žejo, život za ty sakury...mám jednu přímo před dveřmi domů (nad autem, trochu smutný
) a celou alej od metra ke škole...a chci to uplně nejvíc, být tam. Jen škoda, že některým lidem tahle prostá radost chybí :(
Neviem, čo je krásnejšie - či báseň, či fotka. Geniálne :)
[6]: Val, nejde to asi jen mě :( Nemůžu ti nic napsat, začínám být zoufalá - Baby, I have limits!
budu doufat, že si to přečteš tady: miluju to souznění tady s tebou, fakt.
Víš, že prostě my smutný lidi se upínáme k vesmíru. K vesmíru a ke hvězdám. Vysvětluju si to tím, že celá ta megačerná věc je taky děsně smutná. Ale není to destruktivní smutek, není to křeč, potoky slz a tak. Je to prostě jen "uvědomění si" - a to je děsně smutný, není?
Přeju ti, aby ty démoni v červeným sešítku umřeli. Můžeš ho pak už prostě jenom mít.
[8]: pořád se to snažím nějak vyřešit, ale už mi došly možnosti a jsem ztracená! napíšu jim rozhořčený dopis.
snad se taky naučíme změnit destruktivní smutek v ten plnej klidu, bez válek samy se sebou. aspoň na delší dobu, než to zvládáme teď.
moc ti děkuju za přání, a že jsi. jako v reklamě na merci!
[9]: ale očividně to vázne jen u někoho, jeden komentář se povedl...ale zkoušela jsem taky všechno možné.. :(...ale nedáme se, že?!
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/12/We_Can_Do_It!.jpg
Moc krásná fotka, hned bych měla chuť na nějakou romantickou chvilku...
Bičuj mě, chi. :)