*Všechna srdeční zklamání nepřináší jen ti, kterým odevzdáváme svoje nahé city, ale i ti, do kterých vkládáme jakoukoliv naději života.*


A právě proto je lepší nikomu nedávat nahý city a naději v život svěřovat jen sobě.
A ještě lepší je sednout si někde uprostřed pouště do rozžhavenýho písku, otočit se čelem ke slunci a přemítat o životě.
A ještě lepší je nedávat smysl.
Asi se nám všem občas stává, že se cítíme zklamáni něčím jednáním, ať už jde o cokoliv. Přesto obdivuju tvojí básničku. Moc hezky napsaná. Kéž je těch zklamaných, nebo vytvořených iluzí co nejméně...
Schopnost necítit k nikomu nic je úžasná, pokud ji ovládáš a nepropadáš ji.
Zdá se mi, že se dneska stydí málokdo.
A to ohvězdičkovaný je pravda. Nahé city jsou schované a zklamání přichází stále pořád. Viz nadpis mého posledního článku a budoucí zápis včerejšího dne.
připomnělo mi to mé oblíbené "here's to the kids who have wasted too many eyelashes, four leaf clovers and 11:11 wishes on someone who won't ever love them". je to smutný. člověk by měl věřit jenom sám sobě, ale tolik věcí by ztratilo smysl...!
Někdo zas robil neplechu, o panáka, že vím kdo.