close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život má zběsilé tempo, počkáme.

20. června 2015 v 17:50 | D^ |  Zkoušet to se životem
Jestli to teda vážně chcete poslouchat, tak byste asi ze všeho nejdřív měli vědět, že jsem se narodila, měla nějaký dětství a co jsem dělala co doby, než jsem začala psát tyhle slova do řádků a podobný další kecy, tak jestli to chcete co vědět, tak mě se do toho nechce. Předně mě to otravuje a pak taky - nikoho to nezajímá.

Vystupuju z rozvrzanýho autobusu, nabalená věcma a s knihou v ruce a myslím na to, že bych se asi měla narovnat a koukat před sebe a ne do knížky, trochu se smát a omést si drobky z kalhot a vůbec tak myslím na to, že bych se asi měla chovat a vypadat jako "rozumná mladá dáma". Jenže jsem samozřejmě nabalená věcma, naštvaná a taky si čtu tu knížku a to se prostě dost dobře nedá. Vystupuju jako buran, čtu a jdu. Občas se ohlídnu co a jak. A pak zas jen jdu s tou knihou v rukách. Kapitola ještě neskončila a už koukám, že jsem náš dům přešla. Pech? Čas mě zrovna netlačí a tak tam ztroskotávám. Stojím. Dočtu si kapitolu. Život má zběsilé tempo. Počkáme.
____________________________________________________________________________________________________


Ze všech myšlenek, co se mnou prohání je ze všeho nejdivnější myšlenka na vlastní konec. Můžu z toho mít vůbec nějaký pocit? Myslím jako ten skutečný. Opravdový. Jako když sedíte na zemi s kamarádem, co vám rozumí a debatujete a nená to žádný smysl ale je vám zkrátka dobře. Nebo když dozrajou třešně a není ve všech červ a vy si je vážně můžete vzít. Nebo jdyž zjistíte, že poslední úkol jste vlastně už dávno udělali. Prostě něco doopravdickýho. Pokud myslíte jen na úlevu, je to lež. (Pravděpodobně bych neměla pracovat s verzí, že na konec myslí každý, možná ne.) Nicméně - jakápak úleva, když není nic. Kde není nic, tam není ani klid. Nechci říct nic jinýho, vlastně, než že na to myslím a není to žádný přímo definovatelný pocit.

Říká se, že pod svícnem je největší tma. A tak zůstanu pod plamenem. V největší tmě je i největší nepochopení, ale možná je to taky blbost. Abych pochopila, proč se člověk, který vypadá jako největší kámoš chová jako největší svině, budu muset rozsvítit. Jinak budu muset v noci omylem sledovat pár dílů Sexu ve městě, cítit se poníženě a ukazovat si, že může být ještě hůř. Ještě nemám 400 párů bot a problém napsanej na čele. Zatím mám jen články na blogu.

____________________________________________________________________________________________________

Sedíš mi na srdci,
jako dehet na plíci.
Užíráš mě temnotou,
oháníš se prostotou.

Kde jsi?
Nikdy nepřijdeš.

Marně tvé čekalo srdce
čekalo na zázrak
v bouři slzí deště
tichnounce, tiše tak.

Se smutnýma očima
co hledám ještě?
pocit, co mě proklíná
pocit, který svírají kleště.


____________________________________________________________________________________________________


Pro pravdu sem nechodím. Ale pravda je, že jsem zase udělala všechno a přesto zase bouřlivo. Doma. Ale alespoň už víme, kdo za to všechno může. Fanfáry!. Já. ....Jupí. Jednou určitě budu mít chuť o tom psát, aby mi nebylo na zvracení. A vám taky. Nevím to teda tak docela na beton, jestli ten čas přijde, ale jestli něco vím, tak že betonem se teda určitě nekleje. Na je moc betonózní a nebezpečnej.

Mír, lásku a alkohol, přátelé.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 S. S. | 20. června 2015 v 18:11 | Reagovat

Krásko, mrdej víc děvky, zasloužíš si to víc než kdo jinej. I když to někdy nejde tak lehce, chápu to... <3

2 mladakrv mladakrv | 20. června 2015 v 21:17 | Reagovat

Naozaj mi príde, že máme podobné myšlienky a práve preto hádam, že sa ti tá myšlienka páčiť nebude,  ale napíšem to. Knihy vedia byť omnoho dôležitejšie ako ľudia, preto si toho burana nevyčítaj, len treba vedieť, kedy má človek čítať :) čo sa týka toho konca - keď to príde, tak to príde. Do tej doby zapisuj vety aj s číslom strany :)

3 pavel pavel | Web | 20. června 2015 v 22:30 | Reagovat

Nikdy není tak zle aby nebylo ještě hůř. :-D
Taky jsem dříve četl za chůze... dokud jsem nepotkal kandelábr. :-)

4 stuprum stuprum | Web | 21. června 2015 v 1:11 | Reagovat

Jsi prostě všemocná. :D

5 soul-underground soul-underground | Web | 22. června 2015 v 18:07 | Reagovat

Ty jo :D Začíst se do knížky takovýhle způsobem se mi při pohybování nepodařilo. S tím koncem nevím. Konec je nový začátek.

Báseň krásná a to rčení bez toho alkoholu taky.

6 avant-garde avant-garde | E-mail | Web | 23. června 2015 v 9:36 | Reagovat

čti si baudelaira a začne se ti zhnusit svět :D choď do dejvické klubovny a všechno se zase spraví :) jednou si pobleješ v tramvaji a podruhé v ateliérum.

ps. sry, trochu jsem předávkoval kofejnem takhle po ránu

7 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 23. června 2015 v 9:43 | Reagovat

[6]: nevím, jestli mi Baudelaire hnusí svět, spíš se. Jen to taky vidí, hah. Problém je, že z dejvic teď spíš utíkám, než bych se tam spravovala a tak nebleju v tramvaji, ale omdlívám v metru po cestě do ateliéru. Kouzelný kolotoč! :D

8 Val O. Val O. | Web | 23. června 2015 v 21:44 | Reagovat

Konce a smrt, to je skvělá náhoda, že jich obě máme v posledních dnech plnou hlavu. čti dál a přecházej domy, není na tom nic na škodu, má milá Dorko.

9 Clairka Clairka | Web | 24. června 2015 v 0:00 | Reagovat

Pořád se ti nestává, že s knížkou pomalu bouráš pouliční lampy. Nebo že cestou z hospody zapomeneš odbočit domů a prostě jdeš dál, za město a koukáš na hvězdy...
Kdo o sobě alespoň ví, že se nechová úplně nejlépe, je na tom líp než ti, co jsou podle svého úsudku svatí, takže nevěš hlavu a na situaci doma se vybodni, stejně je to jen jejich problém...

10 Val O. Val O. | Web | 24. června 2015 v 8:21 | Reagovat

asi to nakonec náhody nebudou. o to je to horší.
je mi líto, že se ti tohle děje. jako by toho snad nebylo dost, viď? "a už vůbec nic necítím k životu. mám intenzivní pocit, že mě spousta lidí nenávidí." - je mi z toho šíleně smutno, snad proto, že jsem na tom stejně a představa, že jiná lidská bytost tohle prožívá, je dost zdrcující. tenhle život je poměrně zdrcující.

11 Miriam Miriam | Web | 24. června 2015 v 13:38 | Reagovat

Je pěkné "potkat" blog, který žije už tolik let. Máš pravdu, podle starších článků jsem tě poznala. Jinak pro připomenutí - jeho blog je (spíše byl :D) http://skybobcfi.blog.cz . Pořád se snažím vrátit k blogování, Bob, ten už to ale vzdal, nemá chuť. Je to trochu škoda, ale nevadí mi to, teď máme jiné, společné, zájmy. :)

Každopádně podle tvých sobotních  řádků mi připadá, jako bych tě znala. Píšeš pro mě srozumitelně nesrozumitelnou cestou, se kterou se maličko ztotožňuji, maličko oponuji a taky maličko "nepochopuji", oč kráčí ve tvé hlavě.
Když se nejlepší kámoš chová jako sfině, začni se chovat taky jako sfině. Z těch dvou sfiní se většinou stanou ještě lepší přátelé nebo absolutní nepřátelé. Záleží na vás.

[6]:

[7]:  Baudleaira čti - zlepší ti svět. Ponoř se do něj, dá ti víc, pokud se zamyslíš a převedeš každý jeho verš do své fantazie a ztotožníš se s ním. Řekneš si pak, život je nádherně hnusnej a já si těma sračkama projdu ráda, pak se vožeru, zazpívám si, zašukám si vypnu mozek a půjdu snít o blbostech, které mi dělají radost.  :D

12 Ang Ang | Web | 24. června 2015 v 16:30 | Reagovat

Nad koncem asi uvažujem každej jinak, že?
Mír a lásku, na to si počkám. Alkohol chci hned.

13 fall fall | 24. června 2015 v 22:28 | Reagovat

...zatí mám jen články na blogu...moooc hezký a výstižný!

14 Berry Berry | Web | 25. června 2015 v 12:58 | Reagovat

Taky se občas začtu a zabloudím. A je fajn si říct, dnes spěchat nebudu...
A konec? Člověk si vždycky říká, co si bude říkat. Ale když jsem ležela dobitá s kapačkou po jednom pádu z výšky a vracelo se mi to a bylo to příšerný, tak jsem si říkala, že se mi asi nechce umřít... A taky jsem si uvědomila, že i když jsem měla pocit, že když budu křičet POMOC a dokud nepřestanu křičet, neumřu, tak jsem mohla. Ale nějak se nestalo. Ale pochopila jsem podstatné. Není hrozná smrt. Je hrozné umírání...
A po tom všem tě dál štvou lidi. Ale vlastně seš ráda. Protože seš.

15 podivnyptak podivnyptak | Web | 26. června 2015 v 17:15 | Reagovat

Ahoj,
děkuji Ti za komentář u mého článku, máš pravdu, lidé mají prostě strach z neznámého, no strach je od toho, aby se překonával, třeba se to časem zlepší.

16 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 28. června 2015 v 9:59 | Reagovat

A do háje! Zase ty předpoklady. Jednou budou mít lidi odvahu se jim vzepřít. Ale to už tady asi nebudu...

17 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 28. června 2015 v 12:00 | Reagovat

[16]:  a ty lidi taky ne, viď:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama