





[1]: myslela jsem na to hodně...řekla bych, že spousta lidí by třeba nebyla ničím, protože jen kvůli sobě - asi by neměli proč být "něčím" a tak by zůstali jen tak, ničím. Ale naopak si myslím, že já jsem docela svázaná. A není pravda, že bych to nemohla změnit, ale musela bych se vzdát spousty věcí, někomu ublížit....černobílé...to není.
Děkuju za odpověď .)
Poslední dobou mi hodně v hlavě lítá myšlenka, že nejsme takoví, jací jsme se narodili, ale že nás nejvíce ovlivňuje to, co jsme zažili. A přestávám věřit tomu, že jsme byli stvořeni s nějakými konkrétními vlastnostmi, ale že jsme prostě takoví podle událostí, které nás potkaly.
(aneb řekni to radši dvakrát, aby bylo jasno xD)
Čím som bola? Asi desaťročnou. Odvtedy netuším, čo zo mňa zostalo ešte pôvodné a je to občas zdroj mojich late night myšlienok (fakt občas). Myslím, že svet sám nevie kým chce aby som bola.
Písanie blogových denníčkov máva vedľajšie efekty usporiadanejšieho života! ![]()
to je naprosto výborný materiál na filozofování! protože co bereš jako "svět" a co je minulost a kde se bere změna a tak dál. a je pozdě a já bych se do toho neměla pouštět.
mám hroznou radost z pejska. k záchraně životů - navrhuju dárcovství. to je skvělá věc.
Wild hearts can´t be broken. Tak to je.
A jasně že zlomený srdce může bejt spravený. Už jen proto, že nikdy doopravdy zlomený nebylo.
Jo a po smrti nás čekaj úžasný věci. Po schodech do nebes vystoupáme po boku svatejch až k branám Valhally.
Je boží.
Naději se snažím zabít.
Jinak tenhle článek je poklad.
Ty a tvoj blog ste jedna terapia, vieš to? Tiež mám pocit, že zapisovanie myšlienok, poprípade hlášok je niečo, čo má zmysel, čo je neskutočne upokojujúce - len keby sa tým dalo živiť
A presne tieto prechádzky do prírody, beh, pes, to všetko dáva človeku lepší pocit, a zároveň popri tom stále premýšľa nad tým čo keby alebo nad tým, čo bolo.
A kým sme boli pred tým, ako nám svet povedal, kým máme byť? Ľudský potenciál je nekonečný, možnosti svojim spôsobom taktiež, v tomto prípade často človeku hovoria kým má byť jeho rodina, alebo ľudia okolo neho. Aj tak, priala by som si, aby ľudia boli taký, aký chcú byť. Nie aby pozerali na verejnú mienku alebo na to, čo sa zdá byť ako ľahšia a jednoduchšia možnosť.
Pes je opravdu velkou náplastí tam, kde je zlomený srdíčko. Pes je ale i sám od sebe velkým darem pro člověka. Jeho věrnost nezná hranic. Pes je bez ega...tedy kromě našeho pejska, ten ještě kousíček ega má..
Ale ono se zlomený srdce dá opravdu napravit, uzdravit a to velmi lehce, věř mi. Nejdřív se zdá, že to není možný, a pak najednou příjde někdo jiný, a zas je to ten nejlepší, a srdce je opět zdravý. Asi má velmi dobrou regenerační schopnost. ![]()
Máš pravdu. Lámat se dá donekonečna.... Možná že ještě snáz.. protože to stačilo na mnoha místech popraskat...
Jo a zapisovat si deníčky, to je pro mě taky zásadní v mém nesmyslném životě...
Poslední otázka je silná, ale přesto nedokážu být tou holkou co předtím, i když vím, že spoustu mých pohledů na svět (které mě ničí) dost zásadně tvarovali druzí... Ale já to asi myslím jinak než ty. Dá se na to podívat více způsoby...
Proč se spolu vždycky bavíme o psech a škole, ale nikdy ne o chlapech?! Možná se bojím toho, že bys mohla milovat ještě někoho jinýho kromě mě...Každopádně ti chci říct, že s tebou sice nemůžu létat, ale můžu stát při tobě a nešlapat při tom po srdcích <3
Tenhle článek mi přijde smutně krásnej. Minulý týden jsem zjistila, že se můžeme vrátit k tomu, kým jsme byli, ale bojíme se na veřejnosti, kvůli tomu, co nás společnost naučila.
Taky mám teď pejska a je to úžasný. Škoda jen, že to svoje praštěný štěně prostě z vodítka pustit nemůžu...
Já mám trochu problém s tím ,,že mi někdo řekl, jaký mám být"
Spousta lidí má potřebu bojovat protipožadavkům doby, ale dnes jsme každý sám sobě králem v našich životech a dobu si předěláváme podle svých požadavků. Podle mě nám nikdy nediktuje, kým máme být, to musíme vědět sami