
Deník běžecké nuly - díl první: puchýře.
12. září 2015 v 1:49 | D^ | Zkoušet to se životem*pustě jsi song, pokud je venku už tma*
Zkouším to se životem už nebezpečně dlouho, nemyslíte? V rubrikách mám pořádek asi tak jako v životě. Žádný. A celkem trpím. Můj stůl nevypadá dobře po jednom dni používání. Přitom bych ve všem chtěla mít čisto. Ale připadá mi to nudné. Hrnky od kávy, napůl zmačkaná plechovka od Semtexu z nocovky, co má teď tak pěkný design, popsaný papíry od posledního projektu, kolečka od kávy, myš, co nepoužívám já, ale dvojčata na hry, skripta, poznámky izolepa a krémy. Na puchýře, na obličej, na nohy. A taky je tady dost prázdých lahví od magnesie - horčík potřebuju. O těch právě sundaných náplastích taktně mlčím. A všechno se to teď snažím polít červeným vínem.
Slečinka se dočista vytratila, jasná věc. Jsem strašně nešťastná a nemůžu to ani říkat. (Ani tady a to je co říct!) Nebrečím. Jen v noci ze sna. Proč jsou ty noční můry vždy na podzim? Dneska...teda vlastně včera v noci hořelo. V mý hlavě. Vzzbudila jsem se lapajíc po telefonu. Že tím něco změním? Ve tři ráno každý spí. A na strach jsi sama, bídačko. Pár týdnů zpět jsem se těšila do prahy. Teď už nějak vůbec. A ani nejsem ráda tady. Zase je všechno špatně. Místo rodinnýho leso-výletu jsem zůstala doma. A spoustu času jen cvičila. Bez efektu. Mám pocit, že nic co dělám nedokážu. Tak jako dřív. A hlavně si musím na víkend říct o práci. Dodělat něco, co by se jinak nestihlo. Protože nemám z čeho zaplatit kolej. Nebo spíš nemáme. Proč těď životu tolik vládnou peníze? Chtěla bych se tam u okýnka jen usmát a odejít. A neplatit za měsíc, který tam nestrávím.
Ale mohla bych. Každý večer bych zašla do baru, řekla bych *ten drink je na támhletoho pána* jako to dělá sestřička moje a byla bych opilá, povolná a odevzdaná. Začínám si myslet, že tenhle sebou-pohrdající život má nekonečně vyšší kvality. Ráno se dáš dohromady, vypiješ lněnou mouku s kefírem a věříš na lepší zítra. Život je nesmysl. Když nedokážu stvořit lepší svět pro někoho dalšího. Jsem vážně nešťastná, už jsem to říkala? Chtěla bych ten nesmysl milovat. A umět uběhnout maraton. Upéct Pavlovu bez panickýho strachu jíst to. Pochovat svýho dvacetikilovýho roztomilýho psa bez strachu že jednou umře. Dívat se do zítřků s nadšením. Chtěla bych být v pohodě. Nebát se citů, co zmařím. Kyblík říká, tak se neboj a miluj mě.
Dlouho jsem nemluvila o pražských lidech. Kyblík je pořád přítelíček, Bloncka je vypočítavej a přátelství nezná - chce jen konečně dokončit ten návrh na longboard, Olda na mě nepromluvil od chvíle, co jsme se potkali na schodech s jeho přítelkyní. Zbytek stagnující. Těším se snad jen na Bloncky spolubydlu J, o kterým vůbec nepíšu, ale je to škoda protože jeho humor zachrání kdejaký slzy. A když ne humor, tak jeho gin. Zůstane mi princezna M. na pokoji a M z druhého se odstěhuje. Smutek.
Odprostím se od dalších řečí. Jsem ráda, že jste tady. Začala jsem psát na nový místo, abych alespoň někde byla sama. Ale dnes se vracím. S omluvou, že píšu teď tolik moc. Ale nějak se bojím, že se už víc nemůžu nadechnout. Třetí omdlení a já nevím proč. Nejspíš mám moc velký srdce (což není vtip.). Nechci řešit chlopěň, velikost srdce, strašáka rakovinu ani nefunkční štítnou žlázu. Chci být prostě jen celá. Chci dýchat bez důsledků.

*puchýře, víno a nalezená mikina, co si ušila maminka před dvaceti lety. dobrou noc, beutiful*
Komentáře
Nedomykavost chlopně má každej druhej, jen se nesmíš nechat od doktorů zastrašit.
Toho "pavlovu" vezmu na sebe i když tam je odkaz na song a pozvu tě na tu pohanku když budeš hladovět.
V Praze se vždycky člověk dokáže zabavit, nejsou tu jen ulice, jen si musíš nalepit lepší náplasti (třeba i na srdce) a bude ti dobře. ![]()
Hobit!
Ne teď vážně. Jedinej způsob je začít mít radost z toho, že život je a bude tvůj největší nepřítel. Jde ho vůbec porazit? Nevím.
Aktuální články
- Lehoučké křehké dobro.
- I found something worth waking up for.
- Navždy, to je ironie, kterou nepohřbíme.
- opustit všechny zatvrzelý role u modrý zdi s vesmírem
- Byla to opuštěnost, která způsobila válku.
- Za večer můžete slyšet i třicet skvělejch názvů článků a stejně si je nezapamatujete.
- To nech na potom!
- Oživení smyslů zbavení
- S jednou nohou přišitou ke vzpomínkám.
- I try to be positive, you're a fighter, so fight, wake up and live







Srdce se věkem ještě zvětšuje. :)