We only say goodbye with words.
14. září 2015 v 20:12 | D^ | Zkoušet to se životemKomentáře
a to, žes na konec dala mojí oblíbenou písničku, tomu dodává ještě smutnější nádech.
Dorko, klepou se mi z tebe ruce, je skvělý, že ses rozhodla pro tak velkou věc z tak velkej důvodů. jsi velká, ne velká velká, ale velká stejně jako v názvu knížky Velký Gatsby. hrozně nechci, abys šla pryč, ale rozumím tomu. bože, kdo mi bude číst myšlenky a chápat všechno, co říkám? už teď se mi stejská po tvym psaní. ale jestli je to to nejlepší, co teď můžeš udělat, tak to udělej a je to správně. a mám za tebe radost. jenom nezapomeň, že jsi princezna, štěstí někde čeká a ubrečený oči nejsou ošklivý oči. a nezapomeň taky na mě. dávej pozor a ozvi se, i kdyby nebylo co číst.
[2]: My nikdy nepřestaneme brečet, víla s vílou, musí to tak být. Stejně tak, jako písničkový náhody. *ozvu se brzy a číst budu vždycky* děkuju
Bylo by mi líto, kdybys blog natrvalo opustila. Život je opravdu jinde než tady... ale i tak přece můžeš sem občas odskočit a zasní se, ne?
Možná bych jednu radu měl, jak si uspořádat život, sám to tak dělám. Uklidit si kolem sebe a opravdu to funguje.
![]()
[4]: to je myslím právě to, co dělám :) Nikdy neodejdu úplně, jen na čas. A stejně si budu číst, co vařila Tvá M. :))
" Mně zklamání dohání k slzám !!
...pocházím, štaflema vrzám,
s kýblem co chvíli uklouznu,
štětkou tu maluji haluznu....
... nu... a teď už si nevrznu !!"
( dí muž, - jež v štaflích se uskřípnul )
" Je hrdina ! vždyť ani nepípnul !"
( dí saniťák s MUDr Wobuchem ): " Dobrý muži : jsi eunuchem !"
dí lékař s rukou napřaženou:
" Pokud by si se státi chtěl ženou"....
Jann Ocass šeptá si : " Moh bych mít věno !
... seru na to, že býval jsem chlapcem !
Ihned to běží říct otci i matce !
První blog jsem zrušila úplně, bez náhrady, nyní také nemám ani čas přidávat příspěvky tak jako dřív...
Člověk míní a život blogový mění, věřím, že se tu zase setkáme v plné polní! ![]()
Oh shit, prosím ne! Něco by mělo zůstat jistý, a ať jde o tebe, nebo o mě, možná by to mělo být zrovna tohle místo...
Přiznat si vlastní pocity a pořádně se z nich i vyplakat je rozhodně ozdravné. Pravým opakem je, pocity v sobě dusit. Tím si jen škodíme.
Jinak doufám, že se zase ukážeš, a´t už tady, nebo jinak pojmenovaná ![]()
[12]: je všude pod kolonkou email, většinou. přidáno políčko pro zasílání zpráv do menu při odcházení...ale kde jsi ty!
D.
pauza vždy pomôže, treba to robiť tak, aby ťa to bavilo. Rob to, čo chceš, čo ťa baví, čo ťa činí šťastnou :) Budú mi tvoje články chýbať, aj keď som na články zanevrela, a verím, že sa čochvíľa vrátiš :)
Pracovat na sobě není šílený nápad. Spíš úžasný. A přeju ti hodně síly. Každý se občas cítí ztracený, ale slzy léčí a posilují.
Ahoj, zase mi zablokovali blog, takže jsem se přesunula na blogspot. Budu ráda, když zůstaneš mým čtenářem :)
Člověk se začte a najednou je konec. Bez toho, aby cokoliv čekal. Jako u dobrý knížky, ne?
PS: Nic není trvalý. Tak vytrvej...
[18]: hned hezčí, děkuju :) tobě dneska lepší kuchařku, ať to není tak nakydané
(srandičky, chichi)
Ahoj, napsala jsem na blog článek, kde se pokouším vysvětlit co jsou "naši" a proč. Jestli máš další otázky, klidně se ptej :)
Ach ne! Moc by mě mrzelo, kdyby jsi odešla na stálo. I když sama nemám čas neo náladu psát, tvoje články čtu tak ráda.. Ale rozumím ti, někdy je potřeba dát si oddych. Doufám, že to nebude dlouho trvat a v novém článku oznámíš, že je všechno tak, jak má být a že jsi šťastná! Moc bych ti to přála. Opatruj se, dávej na sebe pozor a nezapomeň, že tady všichni čekáme na ten velký den, kdy se vrátíš! ![]()
Žij život. Pluj v slzách. Slzy jsou nesmírnou odvahou.
Je mi to líto. Mám tě tak nějak ráda. Tvůj humor, tvůj smutek, tvé myšlenky. Třeba někdy někde, když se vrátíš...
K něčemu takovýmu bych taky jednou chtěla "dojít".
Až mi začneš nesnesitelně chybět, začnu tě stalkovat na e-mailu.
[23]: já už taky nejsem hrdina, není to tak snadný a přišla zima a s ní nutnost *mít se kam vrátit*...takže není tak lehký k tomu "dojít".
Email není stalking, to je láska nebo tak. My se tady všichni milujeme, žejo. :(
Mohu tě pozvat na oběd nebo večeři, když v Praze hladovíš. ![]()
[25]: Milé, děkuju. Ale vůbec nevím, jestli to přijmout. Jsem docela zvyklá hladovět a večer se případně nechat nakrmit vínem. Nebo během. Od pondělí do čtvrtka to vydržím, nebo ne? ![]()
Aktuální články
- Lehoučké křehké dobro.
- I found something worth waking up for.
- Navždy, to je ironie, kterou nepohřbíme.
- opustit všechny zatvrzelý role u modrý zdi s vesmírem
- Byla to opuštěnost, která způsobila válku.
- Za večer můžete slyšet i třicet skvělejch názvů článků a stejně si je nezapamatujete.
- To nech na potom!
- Oživení smyslů zbavení
- S jednou nohou přišitou ke vzpomínkám.
- I try to be positive, you're a fighter, so fight, wake up and live







Článek který já dokážu číst, konečně! Je to zamyšlení a to se mi líbí, a tvé jisté "poetické" psaní tomu dodává atmosféru. Musím uznat že něco takového člověk nečte každý den. Bohužel nepochopil jsem jisté loučení, zdali se loučíš s blogem či pouze jeho částí. Otázka zůstane mi za temným závojem ticha.