close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

We only say goodbye with words.

14. září 2015 v 20:12 | D^ |  Zkoušet to se životem
Naposledy k rubrice pokusů. Končím, ale bez potlesku.
______________________________________________________________________________________________________


Zklamání mě dohání k slzám. Obvykle. Opustit bezpečnou skořápku anonymního sdílení je krokem vpřed. Někdy je ale potřeba se na malou chvíli rozeběhnout opačným směrem, abychom dohnali sami sebe, své samotné duše kulhající daleko za vlastním očekáváním. Možná daleko, ale stále na dohled. A tam si podáme záchranou ruku.



Za své rozvodněné oči už se nestydím. Ačkoliv se cítím tolik slabá, kdykoliv se chci utopit v oceánu vlastní sebelítosti. Ale přeci - jsme pořád lidi. Nemůžeme se donekonečna schovávat s tím, co je skutečné. Stydět se za upřímnost. Za slzy. Ukázat emoce musí být znakem síly. (Prosím!) A tak já tady roním slzy, nahá, před Vámi, protože skrývat se za masku je údělem každodennosti, té, která mě tolik oslabuje. Realita je pro mě vychozím bodem. Opouštím tak trápení pro lidi, kteří se netrápí kvůli mě, opouštím svůj paralelní svět, aby konečně dospěl. A dospět v tomto znění znamená přijmout bolest. Bolest, které si dokážete vážit.


Mám panickou hrůzu z pocitu, že jsem já 'ta slepá', ta co nevidí, co je oklamaná; na kterou se čeká, až přes hory uvidí řeku. Mám strach že se potýkám se životem moc na půli cesty mezi snem a skutečností, jako velcí románový hrdinové a stejně tak mě spolkne úzkost; jenže tady se nehraje velká pohádka a jestli je někde sen a někde skutečnost, tak sen je v paralelním světě a skutečnost tady. U stolu s černobílou klávesnicí, nepořádkem, rýmou, bolavou nohou a skriptama, kterým nedokážu věnovat ani trochu svý pozornosti. A ve snu - tam je všechno lživé a vysněné, i já. Především já. Kápnu si trochu upřímnosti, trochu pravdy a trochu obavy do každého oka a řeknu Vám, že jeden konec s bolestí je o trochu lepší, než bolest bez konce. A budu si přitom hrát jakože je mi dobře, že je to všechno v pořádku a při každý malý chuti něco-úplně-zbytečnýho-napsat si udělám třicet kliků, což mi zabere dost času a ubere dost síly, takže původní plán vypálím z prstů někam hluboko pod parkety (nebo aspoň jogamatku.) Hraju si že jsem a jde mi to.


Nemůžu nic předělat, nic změnit a už vůbec né změnit nic okolo. I tak mám dost práce s předěláváním sama sebe. (A to je asi šílený plán.) Budu dlouze přemítat proč to tak teď je, když jsem přeci dělala všechno správně. Nechodila jsem na červenou, starala se o zatoulaný koťáka a radila kamarádům při testech. Možná jsem dost neprala záclony, nečistila odpad ve vaně a někdy řídila jak blondýna. Soukromí jsem tady ztratila, ale ví vůbec někdo, kdo jsem?


Paralelní svět nechám ležet ladem. Všechny zkušenosti, který mě dovedly až sem i všechny okolnosti který mě nuní trochu se ztratit tady počkaj jako v mý osobní pocitový bance. *A tím si vybírám právo na vlastní omyl, stejně jako právo se kdykoliv vrátit s novou koncepcí sama sebe.* Vrátit se zase jako neviditelná.



Život jsem se naučila chápat jako dočasný stav. Prozatím.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Frost Frost | Web | 14. září 2015 v 21:36 | Reagovat

Článek který já dokážu číst, konečně! Je to zamyšlení a to se mi líbí, a tvé jisté "poetické" psaní tomu dodává atmosféru. Musím uznat že něco takového člověk nečte každý den. Bohužel nepochopil jsem jisté loučení, zdali se loučíš s blogem či pouze jeho částí. Otázka zůstane mi za temným závojem ticha.

2 Val O. Val O. | E-mail | Web | 14. září 2015 v 22:28 | Reagovat

a to, žes na konec dala mojí oblíbenou písničku, tomu dodává ještě smutnější nádech.
Dorko, klepou se mi z tebe ruce, je skvělý, že ses rozhodla pro tak velkou věc z tak velkej důvodů. jsi velká, ne velká velká, ale velká stejně jako v názvu knížky Velký Gatsby. hrozně nechci, abys šla pryč, ale rozumím tomu. bože, kdo mi bude číst myšlenky a chápat všechno, co říkám? už teď se mi stejská po tvym psaní. ale jestli je to to nejlepší, co teď můžeš udělat, tak to udělej a je to správně. a mám za tebe radost. jenom nezapomeň, že jsi princezna, štěstí někde čeká a ubrečený oči nejsou ošklivý oči. a nezapomeň taky na mě. dávej pozor a ozvi se, i kdyby nebylo co číst.

3 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 14. září 2015 v 22:44 | Reagovat

[2]: My nikdy nepřestaneme brečet, víla s vílou, musí to tak být. Stejně tak, jako písničkový náhody. *ozvu se brzy a číst budu vždycky* děkuju

4 pavel pavel | Web | 14. září 2015 v 23:02 | Reagovat

Bylo by mi líto, kdybys blog natrvalo opustila. Život je opravdu jinde než tady... ale i tak přece můžeš sem občas odskočit a zasní se, ne? :-)
Možná bych jednu radu měl, jak si uspořádat život, sám to tak dělám. Uklidit si kolem sebe a opravdu to funguje. :-D  :D

5 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 14. září 2015 v 23:33 | Reagovat

[4]: to je myslím právě to, co dělám :) Nikdy neodejdu úplně, jen na čas. A stejně si budu číst, co vařila Tvá M. :))

6 Fredy Kruger Fredy Kruger | 15. září 2015 v 1:15 | Reagovat

" Mně zklamání dohání k slzám !!
...pocházím,  štaflema  vrzám,
s kýblem co chvíli uklouznu,
štětkou  tu  maluji  haluznu....

... nu... a teď už si nevrznu !!"

( dí muž, -  jež v štaflích se uskřípnul )

" Je hrdina ! vždyť  ani nepípnul !"
( dí  saniťák  s  MUDr  Wobuchem ): " Dobrý muži : jsi eunuchem !"
dí lékař  s rukou napřaženou:
" Pokud by si  se státi chtěl ženou"....

Jann Ocass  šeptá si : " Moh bych mít věno !
... seru na to, že  býval jsem chlapcem !
Ihned to běží říct  otci  i matce !

7 stuprum stuprum | Web | 15. září 2015 v 4:18 | Reagovat

Však není všem dnům konec, blog počká. :)

8 Sugr Sugr | E-mail | Web | 15. září 2015 v 18:07 | Reagovat

První blog jsem zrušila úplně, bez náhrady, nyní také nemám ani čas přidávat příspěvky tak jako dřív... O_O Člověk míní a život blogový mění, věřím, že se tu zase setkáme v plné polní! ;-)

9 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 15. září 2015 v 20:25 | Reagovat

Oh shit, prosím ne! Něco by mělo zůstat jistý, a ať jde o tebe, nebo o mě, možná by to mělo být zrovna tohle místo...

10 Jana Jana | Web | 17. září 2015 v 12:03 | Reagovat

Přiznat si vlastní pocity a pořádně se z nich i vyplakat je rozhodně ozdravné. Pravým opakem je, pocity v sobě dusit. Tím si jen škodíme.

11 Jana Jana | Web | 17. září 2015 v 12:05 | Reagovat

Jinak doufám, že se zase ukážeš, a´t už tady, nebo jinak pojmenovaná :-)

12 May May | Web | 17. září 2015 v 21:17 | Reagovat

Co takhle sem dát mail, paralelní světe?

13 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 17. září 2015 v 21:49 | Reagovat

[12]: je všude pod kolonkou email, většinou. přidáno políčko pro zasílání zpráv do menu při odcházení...ale kde jsi ty!
D.

14 Háčko Háčko | Web | 18. září 2015 v 0:30 | Reagovat

pauza vždy pomôže, treba to robiť tak, aby ťa to bavilo. Rob to, čo chceš, čo ťa baví, čo ťa činí šťastnou :) Budú mi tvoje články chýbať, aj keď som na články zanevrela, a verím, že sa čochvíľa vrátiš :)

15 soul-underground soul-underground | Web | 18. září 2015 v 18:15 | Reagovat

Pracovat na sobě není šílený nápad. Spíš úžasný. A přeju ti hodně síly. Každý se občas cítí ztracený, ale slzy léčí a posilují.

16 Azhar Korsej Azhar Korsej | E-mail | Web | 19. září 2015 v 12:11 | Reagovat

Ahoj, zase mi zablokovali blog, takže jsem se přesunula na blogspot. Budu ráda, když zůstaneš mým čtenářem :)

17 Veršotrpá Veršotrpá | E-mail | Web | 20. září 2015 v 20:07 | Reagovat

Člověk se začte a najednou je konec. Bez toho, aby cokoliv čekal. Jako u dobrý knížky, ne?

PS: Nic není trvalý. Tak vytrvej...

18 pavel pavel | Web | 21. září 2015 v 14:20 | Reagovat

Hezký den. :-)

19 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 21. září 2015 v 14:44 | Reagovat

[18]: hned hezčí, děkuju :) tobě dneska lepší kuchařku, ať to není tak nakydané :D  (srandičky, chichi)

20 Azhar Korsej Azhar Korsej | E-mail | Web | 21. září 2015 v 15:21 | Reagovat

Ahoj, napsala jsem na blog článek, kde se pokouším vysvětlit co jsou "naši" a proč. Jestli máš další otázky, klidně se ptej :)

21 Kačenka Kačenka | Web | 22. září 2015 v 9:14 | Reagovat

Ach ne! Moc by mě mrzelo, kdyby jsi odešla na stálo. I když sama nemám čas neo náladu psát, tvoje články čtu tak ráda.. Ale rozumím ti, někdy je potřeba dát si oddych. Doufám, že to nebude dlouho trvat a v novém článku oznámíš, že je všechno tak, jak má být a že jsi šťastná! Moc bych ti to přála. Opatruj se, dávej na sebe pozor a nezapomeň, že tady všichni čekáme na ten velký den, kdy se vrátíš! :-D

22 Berry Berry | Web | 24. září 2015 v 20:40 | Reagovat

Žij život. Pluj v slzách. Slzy jsou nesmírnou odvahou.
Je mi to líto. Mám tě tak nějak ráda. Tvůj humor, tvůj smutek, tvé myšlenky. Třeba někdy někde, když se vrátíš...

23 Antia Antia | Web | 1. října 2015 v 22:27 | Reagovat

K něčemu takovýmu bych taky jednou chtěla "dojít".
Až mi začneš nesnesitelně chybět, začnu tě stalkovat na e-mailu.

24 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 2. října 2015 v 1:27 | Reagovat

[23]: já už taky nejsem hrdina, není to tak snadný a přišla zima a s ní nutnost *mít se kam vrátit*...takže není tak lehký k tomu "dojít".
Email není stalking, to je láska nebo tak. My se tady všichni milujeme, žejo. :(

25 pavel pavel | Web | 2. října 2015 v 10:59 | Reagovat

Mohu tě pozvat na oběd nebo večeři, když v Praze hladovíš. :-)

26 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 3. října 2015 v 0:17 | Reagovat

[25]: Milé, děkuju. Ale vůbec nevím, jestli to přijmout. Jsem docela zvyklá hladovět a večer se případně nechat nakrmit vínem. Nebo během. Od pondělí do čtvrtka to vydržím, nebo ne? :D

27 pavel pavel | Web | 3. října 2015 v 8:31 | Reagovat

[26]: Taky jsem za studentských let hladověl, abych měl večer na pivo a na cigarety, tak mi neříkáš moc nového. :-D
Ale pokud budeš už umírat, přijď. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama