Druhá noc v praze minula. Už si zase ráno češu vlasy a na oči používám tři různý barvy. Obědvám energydrinky za šest korun, ačkoliv je to hnůj. Moje strava je teda úžasná, musím založit režim, abych si pořád měla co česat.
Druhá noc v praze minula. Značně aktivněji, než ta první. Kulturní šok jsem zahodila a opět otevřela dveře. A nevím nevím, jestli to nebyla chyba. Přijímat nocležníky je chyba vždycky, ale v tý písničce je but I still need love 'cause I'm just a man. Pravda je, že necítím vůbec nic. Nic velkýho, nic pozitivního. (vsuvka: A milý L., jestli to teď čteš, tak jeden milej pocit nesmím zapřít - a to když jsi říkal "to není možný, ale ty jsi hodná i poránu", když jsem ti podala vodu. #opilci) Asi jsem poznala citovou plochost, jakou má 80% populace. Tento týden je to druhý důkaz konce. A nemyslím tím teď nějaký srdeční pocity, ty mám - a jaký. Myslím obyčejný prožitek. To obávané Up&Down se mi nějak omezilo. Po delším down na statické "něcomezi". Já už asi nebudu já. A jsem docela ráda, jen z toho musím vyklouznout. Těším se, že se mi zase srdce na pár okamžiků zastaví. A při dotyku mi projede štiplavý výboj až do konečků prstů, kořínků vlasů, aury kolem, do všech spárů který ani nevím že mám. Nic takového mě teď nepotkává. Jen se usmívám a dělám, že ano.

S tím posouváním zveřejnění si docela nahrávám. Uvidím pak sebe takovou, jaká jsem byla a nechtěla být. A budu mít možnost srovnávat. Myslím, že svůj morální propad oproti statečnému létu odpracuju učením. Každý asi potřebuje trochu ránu do hlavy, aby uvěřil sám sobě. Že myšlenky, který hlavu neopouští jsou asi správný. I broke my own heart by loving you.
Note to self na závěr článku, kterému nikdo nerozumí:







Moc díky za komentář, stal právě tím světlem o kterém v něm mluvíš
Jinak ty píšeš taky moc zajímavě, baví mě to, dávám si tě do oblíbených