close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nečekaný ponor

14. října 2015 v 15:15 | D^ |  Černobílý svět.
"Hele já musim ještě naložit lodě..tak ráno v 8 tě tady vyzvednu!"

A dveře se zaklaply. Je něco po sedmé večer a já jdu zkusit sehnat parťáka na zítřejší Vltavský raft. Nestačím se ani nadechnout a jsem v podstatě postavená před hotovou věc. A nebo neumím říkat NE, když jsem v defenzivní náladě. A možná...možná mě to i trochu zachraňuje. Z pocitů zoufalosti trvajících zbytečně moc dlouho. A navíc už mi bylo docela fajn.


Beru telefon a v messengeru hledám HŠ, o kterým jsem řekla, že je to kámoška z prahy, že možná pojede. Sranda. A táta řekl, že je to modelka. Pochybuju, že už je z EXPO doma. Itálie je lákavá na delší výlet.
V chvilce zjjišťuju, že už je nějakých dvacet minut doma a máma mu právě nandavá večeři. Doma v Ostrově. Čas tedy má, žejo?


Jedeme s maminkou na pohotovost se setřičkou. Je chudinka, s těmi horečkami. V nemocnici je nasraná tlustá sestra a mladej doktor bez odporu. Po skoro dvou hodinách odjíždíme bez výsledku. Ráno nás zachrání naše doktorka, i když je ten 28. říjen.

Jen co H. přetrpí dvou a půl hodinovou cestu posledním možným vlakem k nám, už už mě objetím vítá na nástupišti. Zvláštní, jak rychle se to seběhlo. Vlastně jsem takovou návštěvu doma ještě neuspořádala. Mám vždy obavy větší, než je realita. Domů se vezeme mým rozvrzaným autem, smějem se až když se mě snaží navigovat při couvání do dvora (z kopce). "Ty máš nějaký smrtelný křeče?" Haha. Zvládnu to i poslepu, opakování je matka...znáte to, ale moudrá teda nejsem.

Ve dveřích, a nutno podotknout v šeru, už stojí maminka. Já zamykám bránu a H, si myslí, že je to sestra. "Čau, tak to jsem já ten H!" ...."Tak co jeee?"..."ehm, no nic..tak já jsem teda S." .... "Ježiši, pardon, já jsem myslel, že jste segra. Tak to se omlouvám, dopravdy se omlouvám, promiňte, paní T." A tak se smějeme, jak bychom se taky nesmáli. Maminka říká, že "to jí snad ani nemůže urazit" a jedno společenské fau-pax nutné při každé návštěvě je za námi. Připíjíme si teqilou a do mě to teda napadá. Večeříme tátovo pečené maso. To se zas smějí všichni mě, jak se snažím. Že jím večer a navíc maso. Hovor se stáčí na venkov a popravy zvířat. Dřív...dřív to bývalo jinak.

Moudro večera: Husu na oprátce neoběsíš, nemá vaz.


**pokračování zítra**
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 14. října 2015 v 19:01 | Reagovat

Doktor bez odporu a nasraná tlustá sestra bodují! :-D Ač jsem nezdravotník pracující mezi zdravotníky, nikdy jsem tam ani jednoho takového nepotkala! :-D  :-D

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 14. října 2015 v 19:38 | Reagovat

[1]: to jsem ráda...já jsem vlastně co chodím s dětma nebyla nespokojená. Ale tyhle mě vytočili. #mladá(matka)..Mamka už je mnohem klidnější :))

3 pavel pavel | Web | 14. října 2015 v 23:27 | Reagovat

Dřív to bylo opravdu jinak, třeba u babičky na statku na venkově. Maso bylo jen neděli a člověk se denně masem nepřežíral... a k zvířatům měli lidi úctu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama