close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tanči až se slzy spustí.

18. října 2015 v 15:15 | D^ |  Černobílý svět.
Dora došla,
už jste jí měli moc,
chtěli jste jí celou noc,
z toho by na životě malá pošla.
...to psal Princ, on mi pořád něco takovýho posílá. Proč proboha.


Ostudný momety přijdou, né že ne. Když brečíte v baru, vždycky se najdou nějaký utěšovatelé. Je to tak průhledný, že do nich kopu. Kdyby se neobjevila ta slovenka z béčka, co jí vůbec neznám. Asi bych nepřestala. Někdy...mě i holky zachraňujou. V jejich objetí se mi už tolik brečet nechce. *teď si všichni mužský čtenáři představujou jak se dvě holky objímaj* (Má takový vlnitý prstýnkový vlásky a byla stejně malá, jako já, hah. Lepší?) Nikdy nevím, kdy mě to přepadne. Asi nějaký zbytečný slova padli na úrodnou půdu. Hlava mě po večírku bolela, ale z brečení. A pak ještě nohy z tančení a podpatků. Žádná velká ostuda není dost dobrá na to, aby přepsala pocity.

Na koleji. Jdu do koupelny a ve dveřích se skoro srazím s Cyklistou. Musel se vyděsit, jak moc mě vyděsil. Možná mu to na vteřinu bylo líto. Cyklista je podolní fenomén. Feťák, který se chodí sprchovat do naších sprch. Byl zrovna v ráži, ale mluvil se mnou. A nejspíš jsem byla první, kdo s ním normálně mluvil, první kdo mu podal ruku. Jmenuje se...je to fér, psát to? Nevím, ale přála bych mu nějakou záchranu, i když vím, že jedna Dora svět nespasí....tak mi to bylo strašně líto. Jak ho domobrana vyhazuje a poklepává si po ramenou, jak je super a silná a....a přitom je to neskutečně trapný. Nevím, jestli se zlobit na lidi kde nechali srdce, nebo na sebe, kde jsem nechala rozum. Chápu, že jsem mimo. A taky nic nedělám. Jen je mi to líto.


Ironie? Představil se jako Tomáš Sýkora. Dala jsem do goolu tomás sykora praha a našel se rozhovor s klukem, co chce Prahu plnou cyklistů.

Svět mě nikdy nenechává na pochybách, že je všechno osud.

7.10.2015
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Val O. Val O. | Web | 18. října 2015 v 19:45 | Reagovat

všechno je vážně osud, a je to až děsivý.
je to 11 dní a já doufám, že už nebrečíš - tolik. nesnaž se spasit svět, radši buď něžná sama k sobě.

2 stuprum stuprum | Web | 19. října 2015 v 8:05 | Reagovat

Jsi šílená, feťáky musíš vystřílet. :-!

3 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 19. října 2015 v 8:11 | Reagovat

[2]: sám jsi šílená.

4 Berry Berry | Web | 21. října 2015 v 19:20 | Reagovat

Hooverphonic - na ty mě přivedl brácha. Dobří.
Zrovna včera mi slovenský kamarád vysvětloval, jak si někdy chodí zdvihat sebevědomí do gay baru, aby ho někdo pozval (a prý vždycky pozve). A že jeho kámoš tam sbalil holku, která tam šla otřesená po rozchodu s tím, že v gay baru to na ni nikdo zkoušet nebude a bude v bezpečí. Život je někdy ironický.

5 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 21. října 2015 v 19:27 | Reagovat

[4]: moc pěkný příběh života :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama