close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I tu správnou motlidbu si každý musí najít sám.

19. listopadu 2015 v 17:30 | D^ |  NA TÉMA...
úplně cizímu člověku
řek jsem všechno o svým životě
protože ho to nezajímalo

/Jáchym Topol, část básně, jejíž název si nepamatuji, za to ty verše ano, stejně jako básen Dívka, o které vám musím napsat, dokud jí nenajdu/


Vždy, když mě přepadá hluboký pocit nepatřičnosti a ani ty nejlepší důkazy, že to tak není, mi nedokážou rozehnat ten šedej dým z hlavy, mám tu svoje zápisníčky. A ne, není to top secret deník plný hnusu o mě, není zapálený ani pořezaný. Niterní pocity si nechávám raději v hlavě (a taky tady, zdá se). Zapisuju do nich náhodný verše, co mi učarují. Nebo jen tak. Slova, citáty.

Zrovna těch pár řádků na úvod mi tolik připomíná můj život. Život, který trávím věčným přejížděním ve vlaku. Bavím se s lidmi. Sdílíme si svoje trápení i radosti, pak vystoupíme a už se nikdy nevidíme. Na kouzlo slov *protože ho to nezajímalo* jsem přišla už dávno. Protože někdy jsou myšlenky tak zapeklité, že je lepší sdílet je s někým anonymním. Jednou .....a naposledy.

Nejmilejší je pak se s básníkem takhle setkat. Ne doopravdy, ne v objetí. Ale někde vysoko nad námi, ve změti pocitů, o kterých nemluvíme. Nejčastěji mluvíme o počasí, to máme všichni stejné. Lokálně. Pocity, ty jsou totiž lokálně diametrálně odlišné.

protože
takhle už to dál nejde
to nejde
ne neni to možný
pořád čekat
na konec světa

/J.T./


Z "tvůrčí skupiny", kterou jednoznačně zaštítil Egon Bondy, mě nejvíc provází Jáchym Topol. To už je myslím, více než jasné. Nějak se mi nasákl pod kůži a tak se občas děje, že ze mě náhodně padají jeho verše. A nejen jeho. Někdy bych si přála, aby mi lidi rozumněli, když v běžné konverzaci odpovídám částí básně. Chtěla bych si to uchovat i tady. I když to není *krásné* v pravém slova smyslu - nebo spíše v tom obvyklém - má to pro mě cenu. Když si vzpomenu, mám přesně ten pocit, při kterém lítají kolem očí hvězdičky. (Zdá se, že jsem vyrostla za boomu disneyovské animace.)


..a rád bych byl milej
a chytrej
a mladej
ale seru na to

/J.T/


Někdy tady píšu a vypadá to, že se dočista vzdávám. Někdy tady píšu a je to *nadějné*. Chtěla bych říct, že si tu naději neumím udržet. Ale že na tom pracuju, abych i já viděla líp. Jako třeba ten kluk, co jsem ho dneska doháněla, abych si mohla udělat fotku. Kluk, co nemá nohy. No hej Doro, dej si facku za každou slzu, vždyť on nemá mohy a vesele si tady s námi bydlí. Můj obdiv je asi falešný, jsem spíš zvědavá. A nevím, jak ho oslovit, aby to nepůsobilo tak hloupě, jak si to představuju.
*ahoj*
*ano..?*
*no víš, vlastně jsem se jen chtěla zeptat, jaký to je, chodit na těch chůdách..*
*nevim*
*hmm tak dík. měj se*



Anyway, život je pes. A jak říká moje maminka - *a lidi jsou svině a žerou psy*.


chtěl bych do toho dát všechno
a už stárnu a smrdim
cítím to když dýchám

/J.T./

Razím terorii, že by člověk neměl být tlačen okolnostmi do předstírání dobrých pocitů. Nemůžu přece sama sobě lhát, že je mi dobře. A cítíte, jak se to Jáchymovi sčítá a klesá níž a níž? Je to smutný, ale pokusila jsem se tyhle náhodný útržky seřadit časově. Zrovna teď stárne a cítí to, když dýchá.

A já se trochu kazím, možná žluknu. A cítím to, když se nadechuju.



Nejlepší je zůstat ve střehu
a mít aspoň jeden pokoj
v celým tom obrovskm světě.
Kde se můžeš zamknout na klíč.
kde můžeš začít.
Kde se můžeš kousat do ruky.
Kde nikdo není.

/J.T./


A o to se asi nejvíc snažím. V rámci pokusů o nalezení rovnováhy, kterou jistě někde mám, protože jinak bych snad nemohla dělat radost lidem, sepisuju na popud Maye seznam všeho, co mě potápí. A trochu se bojím, že ten papír nikdy barvu nedostane. Ale soustředit se na něj můžu.

Myslet na to, že potřebuju ten pokoj, kde se zamknu a bojím se, že to budu celá já a že už nenajdu tu cestu z výtahu, někde se zasekl a teď velkou rychlostí jezdí nahoru a zas dolů a vůbec neví, kde přestat. Myslet na to, že je tolik nároží, kde můžu prokřehlá a doufající čekat na někoho úplně jiného. (). Chci říct, že kousek toho virtuálního pokoje jsem dnes spolu s S. našla u POESIOMATU na Míráku. Z trubky ke mě mluvil J.T. a já bych si trochu přála nebýt ta chudá holka, co má knížky z knihovny a pak za ně platí pokuty, protože je nevrac
í včas. Jsem si jistá, že tu báseň, která zněla po náměstí, jsem četla. Ale teď jí nemám a je to úplně stejné, jako s těmi prvním verši.


Potřebovala bych kouzlo, které mě vrátí zpět do té minuty. A pak další, který mě posune zase někam dál mezi pasáky poezie. Nevěřím, že to jinde a dál bude lepší. Protože ten dým si nosím sebou. Audrey Hepburn si taky tu klec ve Snídani u Tiffaniho nosila všude sebou. *Because no matter where you run, you just end up running into yourself.* A tak to bude. Vždycky. Protože vždycky *se najde nějakej snaživej blbec, kterej ten výtah dokočíruje zrovna tam, kam nemá*. A Já budu vždycky dívka odjezdu.


Odkouzlená Paralela:

Nevím, co přesně trápí moje dny.
Ale je to dost nepříjemný.
Mám hrozně zpustlý život
- a mám být za to šťastná.
Přečetla bych ti teď báseň.
o holce co odjíždí
ale nejsme tady.
my jsme jen každý tam.





*Nezbývá než snít o tom, jaké by to bylo,

položit svou tvář na dech tvých křídel.*

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Berry Berry | Web | 20. listopadu 2015 v 9:55 | Reagovat

Ach... To protkávání básničkami se mi líbí, dává mi to smysl, otevírá zadní vrátka a povznáší.
Občas se také přistihnu, že se mi lépe svěřuje tomu, koho vůbec neznám. Nemá čas si o mě cokoliv pomyslet.

2 stuprum stuprum | Web | 20. listopadu 2015 v 13:51 | Reagovat

Zase básničky a písničky, dokud se zpívá, neumřelo se.

3 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 20. listopadu 2015 v 14:00 | Reagovat

[2]: však já pořád dýchám a lokním si vlasy

4 avant-garde avant-garde | E-mail | Web | 20. listopadu 2015 v 16:02 | Reagovat

Na mě dnes spadla ta stejná nálada. Možná za to může můj výběr hudeb.

Plzeň mi psali, že nic, stejně jsem tam nechtěl.

V práci jsem dnes zažil 14. výpověď za posledních 14 měsíců. Poslední tři měsíce tady bylo ticho.

Ale když čtu ten tvůj článek tak si jenom připadám jako sobeckej člověk :/

5 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 20. listopadu 2015 v 17:46 | Reagovat

[4]:  proč sobeckej :(
tolik výpovědí, to je asi dáváš těm lidem ty.. :D

6 May May | Web | 20. listopadu 2015 v 21:55 | Reagovat

Prej popud. :-D Najdu si tu rouru a taky jí vyfotim, vypadá to zajímavě.

7 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 21. listopadu 2015 v 4:41 | Reagovat

[6]: právě jsem asi čtyři hodiny brečela v baru. pánové, co by mohli být můj táta mi kupovaly drink, utíraly slzy a říkali, že život jr krásnej

po dně nechodím, jen se plazím

8 pavel pavel | Web | 21. listopadu 2015 v 9:15 | Reagovat

[7]: Tak to teď jistě z kocoviny pospáváš. :-D
Taky jsem si psal úryvky z knih, nebo náhodné věty, které jsem někde vyslechl... že se někdy hodí. :-)

9 fall fall | 21. listopadu 2015 v 10:09 | Reagovat

[7]: panejo...si v Praze? Nechceš se mnou večer zajít na takovou ulítlou privátní akci, kde bude mimo jiné "číst" OB?

10 bludickka bludickka | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 18:46 | Reagovat

S tím tvým bločkem veršů - dělala jsem to dřív taky. Tu básničku, co ti chci útržky napsat, tam mám celou, ale vzpomněla jsem si na kousky, co by se ti mohly líbit:
Ještě tak uklízet, jen pro pocit
že s prachem zmizí z bytu všechna šeď
...
Ještě tak vzít si k sobě pejska snad,
ještě tak pejska,
člověka už ne.
(Doufám, že to bylo tak..) Znáš?
Protože ho to nezajímalo jsem léta dělávala, když jsem chodila na koncerty a vůbec se tak hodně sama poflakovala po barech. Časem jsem to rozkódovala. Většinou mě ten chlap chtěl dostat do postele, a tak se tvářil, jak jsem hrozně zajímavá, že to snad ani není možný, jak je fascinující mě poslouchat :D :D
Topola zbožňuju a hlavně jsem zbožňovala dřív. V knihovničce mám Miluju tě k zbláznění.
Mám ráda ty útržky, co jsi tu napsala. A taky třeba:
Ty provázky si schovej,
navaž je na sebe,
život je tvrdej, pro toho kdo je měkkej
Nebo kus mý oblíbený:
Práce je nedostatek času
oběsit se v kanále
Proto dělám tolik věcí,
o nichž nejsem přesvědčenej.
Vím že musím
protože nevím vůbec nic.
(Asi tak nějak. Z hlavy. Knihovna je totiž dva metry ode mě a to je hrozně daleko :D A vlastně to ani není knihovna. No nic. Samomluva dneska asi.)
A co Krchovský, ten tě neba? To je taky moje velká srdcovka :) Třeba:
Co jsem to říkal?
Nevím už. Asi že bude dobře zase.
Co jsem to hledal?
Aha nůž. Co jsem to chtěl?
Jo, podřezat se.
Klidně napiš slova té básně co bys chtěla znovuobjevit. Jestli je z té sbírky, tak ti jí najdu a přepíšu. NĚKDY :D :D

11 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 19:12 | Reagovat

[10]: johohoó, tu Krchovskýho mám taky moc ráda.
***víš co mě napadá, po tom, co jsi tady psala...že to o člověku hodně vypovídá, co si zapíše. třeba to se psem, to se mi na tebe hodí :) (nic ve zlém, samozřejmě :) )***
Jinak teda na NĚKDY! Jmenuje se to Dívka a je to o tý hezký holce, co jen zamrká víčky a je všechno podle ní, jak jí má rád, ale že už nikdy nepojede nakupovat do Ikei. V druhé polovině vtípek s Egonem...něco ve smyslu, že potkal bondyho, už se trochu motal..no vlastně hodně se motal...
Zkus, děkuju.

Jo, nejspíš bych měla víc jíst. Nesnídám, ale jedno jídlo za den jím skoro vždycky. Prý přestávám dýchat,  pak už si to neuvědomuju. Je to docela aktuální, možná o tom bude příští článek, haha. Pravda, že je te´d komentář na blogu sdílnější než cokoliv na messengerech..Zase jsem to zapla a chodí mi zprávy o škole. Úkoly, úkoly...možná proto mi tak vadí :D
Tak děkuju. Za básničky i gratulaci.

12 Val O. Val O. | Web | 22. listopadu 2015 v 20:48 | Reagovat

cítím teď, že je asi vážně lepší povídat to člověku, kterýho to nezajímá, a nikdy už ho neuvidíš, už kvůli pěkným básním!
ty se mi mimochodem vážně moc líbí. a myšlenka zápisníku taky.
nepředstírej dobrý pocity, máš pravdu. vždyť to pak vůbec nemůžou být dobrý.

13 soul-underground soul-underground | Web | 22. listopadu 2015 v 22:46 | Reagovat

..a rád bych byl milej
a chytrej
a mladej
ale seru na to

To je úžasný... A to oslovování cizích lidí zvládám jen opilej nebo z nich musí cejtit vibrace mně blízké :D

14 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 22:58 | Reagovat

[13]: když o tom tak přemýšlím, stačí jeden malej úsměv a začnou mluvit oni. Pokud začnu já, tak jen Dobrý den / ahoj / dobrý den, jasně, že je tady volno..

15 Colee Colee | Web | 23. listopadu 2015 v 2:57 | Reagovat

v dnešním světě je možné leccos....
ale usmívat se u pojišťovny a mít vytlemenou náladu z obou stran jak toho požadavce tak toho klienta, to je vrchol :D

16 Van Vendy Van Vendy | Web | 26. listopadu 2015 v 17:15 | Reagovat

[10]:Jan Burian. Písnička, která trhá srdce.

17 Van Vendy Van Vendy | Web | 26. listopadu 2015 v 17:32 | Reagovat

Tady jsem našla kousek fantastického psaní. Ne každému se podaří zachytit útržky dne, myšlenek, zážitků a života takovým stylem. Moc pěkné! I celkové ladění designové je stylové, jedno s druhým snoubí.
(Ad k myšlence předstírání - v tom asi budem zajedno, taky se nedokážu culit jako debil, když mi je mizerně. A naopak, když se cítím momentálně fajn, není problém se usmívat na celé kolo jak měsíček.)

18 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 26. listopadu 2015 v 23:15 | Reagovat

[17]: Děkuju, to mě moc těší. Děláme si tady v komentářích takovou příjemnou náladu potemnělé čítárny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama