



Zase básničky a písničky, dokud se zpívá, neumřelo se.
[2]: však já pořád dýchám a lokním si vlasy
Na mě dnes spadla ta stejná nálada. Možná za to může můj výběr hudeb.
Plzeň mi psali, že nic, stejně jsem tam nechtěl.
V práci jsem dnes zažil 14. výpověď za posledních 14 měsíců. Poslední tři měsíce tady bylo ticho.
Ale když čtu ten tvůj článek tak si jenom připadám jako sobeckej člověk :/
[4]: proč sobeckej :(
tolik výpovědí, to je asi dáváš těm lidem ty.. ![]()
Prej popud.
Najdu si tu rouru a taky jí vyfotim, vypadá to zajímavě.
[6]: právě jsem asi čtyři hodiny brečela v baru. pánové, co by mohli být můj táta mi kupovaly drink, utíraly slzy a říkali, že život jr krásnej
po dně nechodím, jen se plazím
[7]: Tak to teď jistě z kocoviny pospáváš.
Taky jsem si psal úryvky z knih, nebo náhodné věty, které jsem někde vyslechl... že se někdy hodí. ![]()
[7]: panejo...si v Praze? Nechceš se mnou večer zajít na takovou ulítlou privátní akci, kde bude mimo jiné "číst" OB?
S tím tvým bločkem veršů - dělala jsem to dřív taky. Tu básničku, co ti chci útržky napsat, tam mám celou, ale vzpomněla jsem si na kousky, co by se ti mohly líbit:
Ještě tak uklízet, jen pro pocit
že s prachem zmizí z bytu všechna šeď
...
Ještě tak vzít si k sobě pejska snad,
ještě tak pejska,
člověka už ne.
(Doufám, že to bylo tak..) Znáš?
Protože ho to nezajímalo jsem léta dělávala, když jsem chodila na koncerty a vůbec se tak hodně sama poflakovala po barech. Časem jsem to rozkódovala. Většinou mě ten chlap chtěl dostat do postele, a tak se tvářil, jak jsem hrozně zajímavá, že to snad ani není možný, jak je fascinující mě poslouchat
Topola zbožňuju a hlavně jsem zbožňovala dřív. V knihovničce mám Miluju tě k zbláznění.
Mám ráda ty útržky, co jsi tu napsala. A taky třeba:
Ty provázky si schovej,
navaž je na sebe,
život je tvrdej, pro toho kdo je měkkej
Nebo kus mý oblíbený:
Práce je nedostatek času
oběsit se v kanále
Proto dělám tolik věcí,
o nichž nejsem přesvědčenej.
Vím že musím
protože nevím vůbec nic.
(Asi tak nějak. Z hlavy. Knihovna je totiž dva metry ode mě a to je hrozně daleko
A vlastně to ani není knihovna. No nic. Samomluva dneska asi.)
A co Krchovský, ten tě neba? To je taky moje velká srdcovka :) Třeba:
Co jsem to říkal?
Nevím už. Asi že bude dobře zase.
Co jsem to hledal?
Aha nůž. Co jsem to chtěl?
Jo, podřezat se.
Klidně napiš slova té básně co bys chtěla znovuobjevit. Jestli je z té sbírky, tak ti jí najdu a přepíšu. NĚKDY
![]()
[10]: johohoó, tu Krchovskýho mám taky moc ráda.
***víš co mě napadá, po tom, co jsi tady psala...že to o člověku hodně vypovídá, co si zapíše. třeba to se psem, to se mi na tebe hodí :) (nic ve zlém, samozřejmě :) )***
Jinak teda na NĚKDY! Jmenuje se to Dívka a je to o tý hezký holce, co jen zamrká víčky a je všechno podle ní, jak jí má rád, ale že už nikdy nepojede nakupovat do Ikei. V druhé polovině vtípek s Egonem...něco ve smyslu, že potkal bondyho, už se trochu motal..no vlastně hodně se motal...
Zkus, děkuju.
Jo, nejspíš bych měla víc jíst. Nesnídám, ale jedno jídlo za den jím skoro vždycky. Prý přestávám dýchat, pak už si to neuvědomuju. Je to docela aktuální, možná o tom bude příští článek, haha. Pravda, že je te´d komentář na blogu sdílnější než cokoliv na messengerech..Zase jsem to zapla a chodí mi zprávy o škole. Úkoly, úkoly...možná proto mi tak vadí
Tak děkuju. Za básničky i gratulaci.
cítím teď, že je asi vážně lepší povídat to člověku, kterýho to nezajímá, a nikdy už ho neuvidíš, už kvůli pěkným básním!
ty se mi mimochodem vážně moc líbí. a myšlenka zápisníku taky.
nepředstírej dobrý pocity, máš pravdu. vždyť to pak vůbec nemůžou být dobrý.
..a rád bych byl milej
a chytrej
a mladej
ale seru na to
To je úžasný... A to oslovování cizích lidí zvládám jen opilej nebo z nich musí cejtit vibrace mně blízké ![]()
[13]: když o tom tak přemýšlím, stačí jeden malej úsměv a začnou mluvit oni. Pokud začnu já, tak jen Dobrý den / ahoj / dobrý den, jasně, že je tady volno..
v dnešním světě je možné leccos....
ale usmívat se u pojišťovny a mít vytlemenou náladu z obou stran jak toho požadavce tak toho klienta, to je vrchol ![]()
[10]:Jan Burian. Písnička, která trhá srdce.
Tady jsem našla kousek fantastického psaní. Ne každému se podaří zachytit útržky dne, myšlenek, zážitků a života takovým stylem. Moc pěkné! I celkové ladění designové je stylové, jedno s druhým snoubí.
(Ad k myšlence předstírání - v tom asi budem zajedno, taky se nedokážu culit jako debil, když mi je mizerně. A naopak, když se cítím momentálně fajn, není problém se usmívat na celé kolo jak měsíček.)
Ach... To protkávání básničkami se mi líbí, dává mi to smysl, otevírá zadní vrátka a povznáší.
Občas se také přistihnu, že se mi lépe svěřuje tomu, koho vůbec neznám. Nemá čas si o mě cokoliv pomyslet.