close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Is there hope that somehow you can save me from this darkness?

12. listopadu 2015 v 1:15 | D^ |  Černobílý svět.
Procházím nocí jako panoptikem.
Déšť na mé tváři podobá se pláči.
Myslím na to, jak člověk ucítil lásku
a poprvé namaloval obraz
ženy.
/V.Hrabě/

___________________________________________________________________________________________________
PRVNÍ



Trávím teď spoustu času v tramvaji. Slzy na mé tváři se podobají dešti. A bolí mě hlava. Je půl čtvrté a brečím tady stejně jako v poledne. Snažím se rozhodnout, jestli je víc slabošský brečet nad rozbitým srdcem, nebo ztracenou půdou pod nohama. A že je to slabošský oboje stejně me mrzí nejvíc. Chci si strašně ublížit za to, jak se lituju. Slzím i z toho, jak nedokážu myslet na nic víc. It's all fucked up, darlin'. Aby to pak všechno nebyla pravda. Jsem labilní D, co si to nepřizná. Nakonec mě máte tam, kde jste chtěli. Nevím, kolik fází má smutek. A ve které jsem já. Zrovna teď. A ve které budu, když zrovna ty tohle čteš. Každá další slaná kapka mi připomene nějakou minulou. Marně hledám tu lepší. Vždycky jsem byla takhle zoufalá? Ne ne ne slečno, takhle tě nemůže mít nikdo rád. Musíš se víc snažit. Víc to hrotit.

Nemůžu vstát. Svojí stanici jsem dávno přejela. Možná už někdy před roky.

Každý občas pláče. A léčit si mozek je prý normální . Stejně jako jíst prášky na spaní. A zemřít. To je úplně nejvíc normální. Ne?

Pořád mě teď bolí u srdce. Vždycky jsem měla psychosomatický bolesti. Tři roky jsem každý den řešila bolest ruky, kterou jsem si (asi vymyslela) a neodpustila. Skončila na tripu s trpaslíkama v nekonečný spirále. Protože *já si nemyslím, že jsi blázen, to ti pomůže*. Možná jsem tomu měla víc věřit. Protože...kolikátý člověk vás musí posílat, byť jen ze zášti, nevědomosti (nebo nevím čeho) na léčení neexistující díry do žil, abyste uvěřili? Druhý, třetí...? Možná čtvrtý a možná ani padesátý nestačí. Třeba je to projev síly. Ale nejspíš strachu.

Nikdy se nepřestaň snažit znovvu se nadechnout. Ještě není noc. Ještě ne.



___________________________________________________________________________________________________
DRUHÝ



Když už vám i ty internety napovídají, že je něco špatně. Nabízejí články typu "16 důvodů proč je quacamole lepší než chlap". Je na čase začít vypočítávat.


(A já bych ráda začala statistikou, kolik lidí se pozastaví nad avokádem a kolik nad absurditou nadpisu.)

Nějak jsem to nezvládla, moji drazí. Můžeme se ale těšit, že jsem nezmizela z povrchu světa, protože ještě mám co říct. Navíc jsem ještě nestihla si pořídit deset koček a tři opuštěný psy, pro který můj život smysl mít bude, na rozdíl od obyčejných mezilidských vztahů, pro které nemá smysl žít. Láska je obyčejný sebeklam. Já doufám nikoho neklamu, nebo si to alepoň myslím (zde je prostor pro diskuzi - jestli máte pocit, že vás miluju, ale opíjím vás pouhým přátelstvím, patří vám omluva a mě smrt) (*hovory s neznámem, doufám, že to nikdo takový nečte*) ((ano, taky jsem se v té větě ztratila)).

Takže zpět ke mě. Pokud hledáme světlé momenty dní, aby se paralelní svět nevratně nezmněnil v dno temných pocitů o kterých raději nenapíšu, můžu zaznamenat peeling do psrchy nějaké hypersuper přírodní *pojďmikámobrácho* bio kosmetiky, kde oškrabovací složku tvoří vlašské ořechy, takže jsme hladcí...i najedení? Asi ne. Nicméně když jsem zas i ideově na ocet, můžu mít alepoň ty tuky vyhlazený jak dětskou *vy víte co*.

Pak bych mohla zařadit státnice, ale ještě to není hotové. Plus je to sporný bod. Když není radost ze života, ani vlastní osobnosti, tyhle věci vás nevytrhnou. Sestra mi přes potoky slz, (které jí posílám po telefonu, protože nevím, jestli nejsem vhodná na odpis), radí, abych zkusila mít radost. Jako všichni ti spolužáci. Že si třeba jednou, za dvacet let uvědomím jak to bylo správný. Slavit. Jenže mě se z představy Dory 40+ dělá špatně. Nejspíš je to nějaká projekce budoucnosti. A já jsem v ní mrtvá, tak to smrdí. Jednoduchá rovnice, kde na pravé straně stojí "je mi špatně". Paráda, tyhle výkruty.

Když už mi to tolik vzalo. Jako třeba víru v lepší zítra, vrátilo mi to sestru. Zatím jen na dálku (a na spíš na fejsbuky), ale uvidíme. Už není tak apatická a možná už trochu pochytila okraje mýho života. A zlobí se na všechny, co mě potápí, chce číslo *na toho hajzla, protože vychovávat lidi má smysl*, ale já tohle nehraju. Vztek mi nenáleží. A taky si nemyslí, že potřebuju doktora. It's just love, honeybunny, no problem. Hakuna matata.

Jsem stejně ztracená existence. Asi z toho není cesta ven. Lidi vás opustí, až když se ujistí, že nelžete. Just to be sure you're gonna be hurt enough. Tak už zavři oči. A poslouchej lži o tvé kráse.


___________________________________________________________________________________________________
TŘETÍ

"Ahoj, jak se máš?"
No co bych řekla. Mám pocitů tak milion a všechny mají na konci otazník. Tak.... raději asi nic, nemyslíš? "Ale jo, dobře, děkuji." Velmi stroze a nepatřičně. Všechno se někde ztrácí, příteli. Není náhodou na Andělu vážně díra do země a padají do ní lidi? Protože krev z nebe už určitě prší.


___________________________________________________________________________________________________
KONEC

To jsou mé dny. Zatínám si nehty do dlaní vždy, když se vracím k původním pocitům úzkosti. Abych se nevracela. Abych cítila, že cítím.
Je skvělé mít kamarády, kteří se snaží nedovolit vám udělat krok zpátky. Jenže všichni spí, když vy bdíte. A démoni, ty nikdy nespí. Ty vás v tom nenechají. High Five!


Nevěřte básníkům, těm věčným lhářům. (Ach, nepamatuju na tu báseň. Škoda.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 12. listopadu 2015 v 2:39 | Reagovat

K?id ,d. o nic nede.Zas sebudeš usmívat.

2 May May | Web | 12. listopadu 2015 v 6:57 | Reagovat

Prospi tyhle nálady. A neřikej že bys musela prospat většinu života.

3 fakynn fakynn | E-mail | Web | 12. listopadu 2015 v 12:44 | Reagovat

To všechno mi akorát připomnělo "I'm tired of having feelings."
A asi to tak i bude.

Ať ti je líp!

4 fall fall | 12. listopadu 2015 v 14:20 | Reagovat

Tyjo, vubec si nedovedu predstavit takhle zit...
Vzdycky jsem si rikala ze jsem tak vprdeli (driv, kdyz jsem byla uplne vhaji) proto, ze nemuzu, NEMUZU delat uplne vsechno pro zlepseni svych stavu, protoze mam dite a jsem tim jaksi limitovana.
Vidim okolo sebe lidi, ktere vpodstate nic nedrzi a presto jsou uplne vyrizeni a ubiti...
Je pro me aninevimjaktopojmenovatmoznacasemnatoprijdu videt, jake "deti" a dalsi poutace ve srackach si lidi okolo vytvareji, jen aby se nemohli posunout dal.
...
Hrabe aj Topol jsou skveli, oba si rada prectu kdyz je spravna nalada
(a protoze mam pulku knih v krabicich v kumbale a nemam jak se k nim dostrachat,
rada najdu neco tady u tebe ;) )

5 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 12. listopadu 2015 v 14:32 | Reagovat

[4]: Jo Fall, ty máš pravdu. Já se vůbec nechci hájit, protože se poutám ve sračkách asi dobrovolně, nebo co. Jen řeknu, že si to tady píšu pro sebe, abych se v normálním světě mohla tvářit v pohodě, spokojeně a nedotknutelně.

S knížkama je potíž. Nejdřív se hromadí, pak se stěhuješ a skončí v bednách. V jednom bytě jsme měli 7 let hromadu beden a napůl vybalených beden s knížkama. Pak jsme se odstěhovali, ani se nemuselo znova balit. Teď už žijeme skoro stejnou dobu jinde a já jsem v létě udělala dětem polici přes celý pokoj na knížky, tak aby dosáhli. A všechny ty schované v posteli a v gauči jsem přestěhovala na volná místa. A je to vážně fajn, že už nejsou schovaný. Tak ti přeju taky parádní knihovnu, ve kterým jim bude veseleji než v kumbále :)

6 fall fall | 12. listopadu 2015 v 15:29 | Reagovat

[5]: ted bydlime v krabicce od sirek.
Az se prestehujem, pujdou ven...
(aneb vzdycky knihovna zabirala pul-jednu stenu pokoje).

7 fall fall | 12. listopadu 2015 v 15:31 | Reagovat

samoprosebepsani, stojici samo diky tomu ze se opira o ctenare...jo, taky moznost :).
...
.

(Hlavne ze to funguje, forma jde potom bokem a neni v tom ani kousek ironie).

8 stuprum stuprum | Web | 12. listopadu 2015 v 15:33 | Reagovat

Sbírám knížky do své knihovničky, kdo se jich zbavuje, rád vykoupím.

9 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 12. listopadu 2015 v 15:39 | Reagovat

[6]: jojo, to mám taky ráda. A pěkně vyrobit. #pryčsikeakrámem
Dlouho dobu byl mamky hitem tzv. *banánový sektor*, aneb police vyrobené se svázaných krabic od banánů. Bydlet v krabičce od sirek taky není od věci :)

[8]: Asi to není zrovna burza, svoje nedám, Fall asi taky ne? :)

10 fall fall | 12. listopadu 2015 v 15:47 | Reagovat

[9]: v Rakousku sem si sbouchala pokoj vcetne postele a polic ze starych vyhozenych palet...vynikajici.
Bananovky zni dobre (mam v planu naucit se skladat nabytek z kartonu pac tady v praci se to vyhazuje po desitkachkilo...),
takze se na to mrknu co to unese a potom proc ne:), dik za typ!
Krabicka od sirek je utulna, ale vzhledem k tomu ze asi umim/e obydlet a zabydlet cokoli, to uz takova idyla neni...(nestezuju si, ale tesim se na vic prostoru).

11 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 12. listopadu 2015 v 15:48 | Reagovat

[10]: a na velkou koupelnu! (ne?) :)

12 fall fall | 12. listopadu 2015 v 16:06 | Reagovat

[11]: stavajici skyta paradoxne vic soukromi nez ostatni prostor:) (i skrabadlo pro kocoura se tam veslo)

13 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 12. listopadu 2015 v 16:14 | Reagovat

Kocour je pán, bez toho by to nešlo :)
Tak přeju hlavně nějaký klidný stěhování. a děkuju

14 pavel pavel | Web | 15. listopadu 2015 v 11:32 | Reagovat

Básně od Hraběte jsem měl rád, ale to je už tak dlouho...

15 Lia Lia | E-mail | Web | 15. listopadu 2015 v 14:29 | Reagovat

"A démoni, ty nikdy nespí. Ty vás v tom nenechají." U tohodle jsem se zastavila. Je zvláštní, že je to vlastně vždycky pravda, to nám dává pocit, že opravdu sami nejsme, až je to děsivé.
Každopádně žádné prospávání celého života, ale pouze té nálady, jak už tu někdo myslím zmiňoval.. Hodně síly, kočko ;)

16 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 15. listopadu 2015 v 14:59 | Reagovat

[15]: prospala jsem jeden den a i tak mi to dalo zabrat. Hodně jsem to potřebovala. Tak celý život snad eprospím....a děkuju, tobě taky :)

17 Crazy Jull Crazy Jull | Web | 15. listopadu 2015 v 18:05 | Reagovat

S tím koncem naprosto souhlasím. Má mto stejně.
-CrazyJull

18 Berry Berry | Web | 20. listopadu 2015 v 10:03 | Reagovat

Láska bolí, moc. Ale díky tomu získáváme jistotu, že jsme živí a že jsme lidmi a bytostmi a JSME.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama