Love is fuckin' whore.

1. listopadu 2015 v 22:38 | D^ |  Černobílý svět.


I'm the girl you've been thinking about
The one thing you can't live without
I'm the girl you've been waiting for
I'll have you down on your knees
I'll have you begging for more

You probably thought I wouldn't get this far
You thought I'd end up in the back of a car
You probably thought that I'd never escape
I'd be a rat in a cage, I'd be a slave to this place

Vždycky když si moc a moc dávám pozor, abych nikomu už neublížila, svět mi to vrátí. Abych si pak mohla říkat, že mi to patří. Taky, že patří. A jak. Jsem zbytečně hodná. Zbytečně důvěřivá. A odpadávám. Ale pořád ještě píšu. Abych si to za xxxx dní, měsíců, roků připomněla. Pro případ, že bych to zas chtěla opakovat. I když nevím jak.

You don't know how hard I fought to survive
Waking up all alone when I was left to die
And you don't know about this life I've lived
All these roads I've walked
All these tears I've bled



Jedna pravda na tom všem je. Že když jsem tak skvělá, tak to zvládnu. <<I'm sick of that. A jo, dopravdy, někde jasem teď, a někde zase budu. Život mě zacyklí, to je jasný. Jen je to všechno teď. A ne někdy-někde. Nevím, kdo za mě bude usínat. Já totiž zvládnu jen si vyčítat všechno, co mě jen napadne. Bezva.


I can be your whore
I am the dirt you created
I am your sinner
I am your whore
But let me tell you something baby
You love me for everything you hate me for

Od doby, kdy jsem se rozhodla nepsat, se aktivita asi ztrojnásobila. Mám víc článků za měsíc než někdy za rok. Paradoxně jsem většinu z nich napsala právě v odmlce. Protože jsem se dusila víc, než se dusím obvykle. Nemohla jsem to zveřejnit. Fakt ne. A teď si uvědomuju, jak je to celé bullshit. Jsem jen blbá, jako vždy. Máme to zpět - paralela, tak jak jí znáte. Zhrzená. Asi budu muset zachránit zas nějaký nebohý zvíře, nebo svůj týdenní rozpočet rozdat bezdomovcům, abych si vyrovnala opovržení vlastní existencí.

I am the dirt you created, I am your sinner I am your whore, but let me tell you something baby, you love, you want me, you need me!


Je úplně jedno, kdo mě dostal až sem. Zmatený otázky kdo? nejsou potřeba. Důležitý je, že už je vlastně jedno, že to sem píšu. On se najde někdo, kdo mě seškrábne lopatou z cesty. A důležitý je, co vám tím chci říct. (To přijde.)



Ok. Až sem to bylo pro mě.
Prosím vás lidi, až se octnete v patových situacích života - tak prosím nikdy nelžete o lásce. Je to strašný! Vážně největší prohřešek. Prostě se na to vykašlete, nedělejte to. Dokazuje to jen to, jak myslíte sami na sebe. Na svoje momentální požitky/prožitky, na svojí záchranu. Já vím, máte to třeba těžký a život je nespravedlivej....ale proč sypat popel dál.

Víc než zklamaně se dnes už cítím jak nejhloupější holka na světě. A možná to tak je.
Jen je to zvláštní. Žádný vztek a bouření se. Jen zoufalost. Jako když se setmí obloha a léto už není.

K soustředění na běžný činnosti už nestačí ani deset litrů vystydlýho kafe, ani brečet, chovat kocoura, vyfotit se s kocourem, posílat fotku na messengeru, ani změnit profilovku na facebooku.
Zůstanete na to sami. Jako doopravdy. Nějakou dobu to víte. Víte, že to tak je. Přiznat si to - trvá. A když už jste na to sami, nenávidíte svůj pocit. A nemůžete už vrátit tech tisíc slov.
Vracím se k tomu, že nenávidím sama sebe. Je to tak snadný.
Ani ty vlasy si nedobarvím. A můj učes je jmenuje *jebem na to*.

Těžce snáším otázky co mi je. Jsem trochu protivná a mezi větami se mi oči zalévají. Lituju rodinu, neb jim to neulehčím. Při pohledu na můj život a na to, jak dlouho trvá, mě napadá, že když se ještě v padesáti snažíte o krásnej život z pohádky, měli by se rozdávat medaile za zásluhy.

Na závěr pro vás mám úžasnou radu do života, o kterou se musím podělit. Není rozhodně genderově problematická, dneska se nelze bráit ničemu. Je každopádně skvělá a posílám jí všem.


Úžasné *note2self*, vystavení hodné. A víte co, už musim běžet. Pokusím se další článek psát až po tom, co tohle zapiju.
Díky světe, vždycky jsem věřila, že to se mnou myslíš dobře. A ty zas víš, že já jsme důvěřivá, naivní a malá!

A už dobrý. Bojujte.
A napište mi, jestli přijdete na podzimní vánoční večírek.
D.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 luna-dark luna-dark | Web | 1. listopadu 2015 v 22:41 | Reagovat

já už s tímhle vůbec nesouhlasím, aly byli časy kdebych s tebou souhlasila :D

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 1. listopadu 2015 v 22:48 | Reagovat

[1]:  :D krásný. Já taky ne, já to jen píšu. rozdíl.

3 Háčko Háčko | Web | 2. listopadu 2015 v 0:57 | Reagovat

Rozumiem ti (myslím si to), a cítim sa podobne. Neviem, čo mi je, nič ma nebaví, a zároveň je všetko príliš emóčne. Pieseň je niečo úplne iné, ako počúvam, ale páči sa mi hlas tej ženskej. A Chris - upravený je fakt jebateľný 8-)
Mám pocit, že ľudia často ani nevedia, čo to láska je. Je mi do plaču, keď si to ľudia hovoria - že sa milujú - a pri tom aj slepí cíti tu lož.

4 MarkyKovr MarkyKovr | Web | 2. listopadu 2015 v 8:47 | Reagovat

Po přečtení mám pocit, jako bys nahlédla do tajných zákoutí mé duše, ale stále s tím bojuju, i když byly chvíle, kdy jsem to chtěla vzdát.

5 P.L. P.L. | Web | 2. listopadu 2015 v 13:57 | Reagovat

V tvych komentarich se odehrava party zhrzelych. Rad bych se zucastnil, jen si nalhavam, ze utecu jeste pred koncem, ze dostanu propustku od stesteny. Proste tomu verim, tak se to stane. Pojd to taky zkusit.

6 stuprum stuprum | Web | 3. listopadu 2015 v 4:58 | Reagovat

Kdo psal to s těmi dětmi? Trefné. :)

7 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 10:36 | Reagovat

[6]: Ctím anonymitu, když už je to uzavřené :)

8 pavel pavel | Web | 3. listopadu 2015 v 17:01 | Reagovat

To už vím dávno, že když je nám nejhůř, jsme na to sami. Mohu tě ale pozvat na skleničku vína, pokud se potřebuješ uvolnit. :-)

9 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 17:08 | Reagovat

[8]: nejsi jistě poslední, komu to říkám - ale já mám sakra státnice a chci se strašně opít! :D (13.11. pátek - mám poslední. pak se nadechnu, vydechnu a přijímám i to víno...děkuju...zkazili mi to, už vím, kdo jsi a je to teď trochu nefér? není?)

10 Artis Artis | Web | 3. listopadu 2015 v 18:02 | Reagovat

Přijdu si jako tvůj obraz v zrcadle. Příliš malá, naivní a důvěřiví. Donedávna jsem věřila, že láska je vznešená věc a pokud prostě miluješ, nebyl bys schopen ublížit. Pokud jednou opravdu máš rodinu, přece ji neopustíš. Pokud žiješ s člověkem, kterému každé ráno tvrdíš do očí, že je celý tvůj svět, má to být pravda. Skutečnost?
Máš rodinu, ale zároveň kutíš a otravuješ jiné, na vlastní děcka sereš. Máš přítelkyni, kterou zároveň podvádíš s 15 a do očí ji tvrdíš, že bys ji nikdy nepodvedl a že je to tvá jediná láska, se kterou chceš umřít.
Všechno jsou to jen kecy a já jen doufám, že najdu někoho, kdo bude milovat tak jako já - celým tělem, srdcem i duší. :)

11 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 18:11 | Reagovat

[10]: Líbí se mi, jak sem každý přijde se svým trápením. Rozhodně jsem kolem sebe nechtěla rozhazovat prach vnitřního zla. Já mám "ráda" pořád stejně. A věřím lidem, že to dokážou. Ale taky jim věřím, že to prostě nedokázali se mnou - proto nejsem naštvaná. Jen smutná. Tak nějak doopravdy. Připadám si jako omyl.

Ale najdeš, to je jasný. Pod tím náporem upřímný lásky se musí někdo rozpustit. A když ne, tak to prý taky neznačí, že jsme jako člověk zklamaly.  Prostě je to tak. Brzy k tomu budu mít příběh tety, bez závažných chyb, přesto samotné  - a možná ne úplně nešťastné.

12 Lia Lia | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 18:59 | Reagovat

Miluju tvůj blog, strašně jsem si ho oblíbila a hned ti musím poděkovat za zanechání komentáře.
Když jsem otevřela odkaz, byla jsem napjatá, co tam asi je :D A po přečtení tvé boží básničky mě zabolelo u srdíčka a měla jsem slzy v očích. Bohužel, nic není, jak my si představujem. Snad ta světýlka nezhasnou ;)
O lásce prostě lhát nesmíme, jak jsi tu zmínila. Největší prohřešek, hlavně největší jizva a bolest, co může někdo zanechat.
A jsme si podobné. Důvěřivé, naivní a malé...

13 Fredy Kruger Fredy Kruger | 3. listopadu 2015 v 22:07 | Reagovat

" Když řekl jsem doma  ,, fuckin ,,
dostal jsem  od těchto  facky :

... od otce, báby, matky  a  dědka,
rovněž od strýce  dostal jsem hnedka !

... proč hajzli mě mlátíte ?? "

" Kuš !!... ne ??
... budeš mluviti slušně !
což neznáš nějaké slušné slovo  ??
... napřiklad : ,, kurwa ,, ... anebo  ,, howno,,  ??"

vykřikl otec,  pak zařvali  všicky :
" My dáme ti, mluviti  americky !!
... slušnost ty wole, - nechti ti je vším !"
Yann  Pyij slíbil, že se polepší !!

14 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 22:42 | Reagovat

[13]: takže zpátky k mrdat děvky, chápu.

15 pavel pavel | Web | 3. listopadu 2015 v 23:05 | Reagovat

[9]: Co nadělám, dokáži se s tím vyrovnat. :-D

16 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 4. listopadu 2015 v 0:44 | Reagovat

[15]: hihi, no dobře :) začínají mi tady chybět tajní lidé. A je mám tak ráda. (nejspíš se opakuju) Tak se taky musím vyrovnat...těší mě i tak.

17 soul-underground soul-underground | Web | 5. listopadu 2015 v 22:06 | Reagovat

Tu písničku už sdíleli dva lidi na fb ale její hlas mi trhá uši...

A s tou láskou... Platí za prohřešek lhaní sama sobě?

18 bludickka bludickka | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 16:38 | Reagovat

Myslím, že s tou důvěřivostí to u mě není tak horké - navzdory tomu, že už jsem o sobě dostkrát slyšela, že jsem naivní - ale dávám šanci, naučit se věřit. A i když se nedůvěřuje, tak se stejně nepřestává doufat...

19 SkyBob SkyBob | Web | 11. listopadu 2015 v 10:28 | Reagovat

Ahoj, omlouvám se že píši až teď … nějak poslední dobou vůbec nic nestíhám, a když už si náhodou najdu volnou chvilku, tak se jí snažím užít a né zase namáhat mozek :D

Náš příběh začal jako jeden velký nesplnitelný sen, ve který jsme oba (i přes všechny ty potíže) stále doufali. Musím říct, že občas to bylo až nesnesitelně těžké, ale vydrželi jsme to! Teď je tomu skoro 4,5 roku a stále žijeme svůj sen. Nebo lépe řečeno … náš sen se stal skutečností.

Začátkem letošních prázdnin jsem si jí nastěhoval k sobě. Všechno bylo jako z pohádky, jenže jak už to bývá, všechno má své ALE

Po tak dlouhém vztahu na dálku jsme spolu konečně bydleli … to jsme přece vždycky chtěli … jenže to nebylo takové, jaké jsme si to malovali. To přestěhování do úplně cizího prostředí na ní zanechalo velký šrám. Takový, že po prvním měsíci společného bydlení utekla zpět na Moravu údajně „za prací a za kamarády“. Jako chápu, že to pro ní bylo hodně těžké, a že jsem se taky mohl snažit daleko více abych jí to ulehčil … ale ne … kdykoliv byla sebemenší příležitost, hned utekla zase na zpět na Moravu. Kvůli tomu také vznikl můj nedávný článek „Květina“.

Tak ale abych tě uklidnil :-) situace se stále zlepšuje. Pořád jsme spolu a pořád nám to klape. Sice stále někam utíká, ale už alespoň né tak často.

Takže ano … sny se můžou vyplnit, je ale třeba jim lecos obětovat a vydržet. Protože když se vdáš svého snu … nic ti nezůstane!

20 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 11. listopadu 2015 v 10:57 | Reagovat

Děkuju moc za příběh. Pokusím se to vstřebat tak, aby mi to nerozlámalo všechny kosti. Ve chvíli, kdy jsem udělala přesně to, co píšeš v posledních větách. Asi mi nic nezůstane. Ani mi nic nepřebývá.
Budu trochu osamocená, ale zas se mi strašně líbí, že jste to takhle zvládli, že jí tolik chápeš (protože to celé dává smysl, to utíkání)....a že svět má ty svoje happy endy.
Kouzelný. Přeju mnoho štěstí, spoustu společný lásky. Jste úžasní.

21 SkyBob SkyBob | Web | 11. listopadu 2015 v 11:31 | Reagovat

Ono ale né všechny sny jsou dobré ... třeba když jsem byl malý, strašně jsem snil o tom mít slona :-) naštěstí se mi to nesplnilo, jelikož fakt nevím, co bych si s takovým slonem počal.
Ale co tím chci říct ... člověk se vyvíjí, časy se mění, okolnosti jsou jiné ... to co pro tebe teď může být "vzdát se svého snu" ... zítra to může být "přehodnocení cílů" ... a pozítří, kdo ví ... třeba nový začátek?

Často jsem ve svém životě přemýšel co by, kdyby ... a že bych se chtěl vrátit v čase a udělat to jinak, že by potom bylo všechno skvělé. A vážně by bylo? Každá cesta vede k jinému cíli, ale také sebou nese jiné nástrahy.

Je jenom na tobě, zda chceš dosáhnout cíle za každou cenu a nebo raději zvolíš jinou cestu. Rozhodnutí je jen a jen na tobě. A z mojich zkušeností ani jedno z nich není dobré a nebo špatné ... je jen jiné.

Nejdůležitější ale je se nevzdat! Když tě osud srazí na kolena, zvednout se a vysmát se mu! Neb jak já stále tvrdím ... co tě nezabije, to tě posílí!

22 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 11. listopadu 2015 v 11:41 | Reagovat

[21]: jojojo. když jsem byla ještě mladičká holka, jeden člověk mě učit, že neexistuje dobrá a špatná cesta. Je to prostě jen cesta.
Já doufám, jen prostě doufám, že to se mnou má svět vymyšlený dobře, že se na mě úplně nevykašle.

Asi to spíš teď...jen tak nechám plynout. I když mám pocit, že už toho moc nestihnu. Stárneme strašně rychle, přitom život se tak vleče. (A ne, není mi ještě sto, jen mám takový blbý řeči :) )

23 SkyBob SkyBob | Web | 11. listopadu 2015 v 11:59 | Reagovat

[22]: To je asi nejlepší způsob (nebo spíš mě nejvíce pomohl) ... hodit vše za hlavu, netrápit se minulostí a žít!

Neboj se nic, zase bude lépe ... a pak zase hůř, a pak zase lépe :-)

Tak přeji pozitivní myšlenky a taky trochu toho štěstíčka :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama