



[1]:
krásný. Já taky ne, já to jen píšu. rozdíl.
Rozumiem ti (myslím si to), a cítim sa podobne. Neviem, čo mi je, nič ma nebaví, a zároveň je všetko príliš emóčne. Pieseň je niečo úplne iné, ako počúvam, ale páči sa mi hlas tej ženskej. A Chris - upravený je fakt jebateľný
Mám pocit, že ľudia často ani nevedia, čo to láska je. Je mi do plaču, keď si to ľudia hovoria - že sa milujú - a pri tom aj slepí cíti tu lož.
Po přečtení mám pocit, jako bys nahlédla do tajných zákoutí mé duše, ale stále s tím bojuju, i když byly chvíle, kdy jsem to chtěla vzdát.
V tvych komentarich se odehrava party zhrzelych. Rad bych se zucastnil, jen si nalhavam, ze utecu jeste pred koncem, ze dostanu propustku od stesteny. Proste tomu verim, tak se to stane. Pojd to taky zkusit.
[6]: Ctím anonymitu, když už je to uzavřené :)
To už vím dávno, že když je nám nejhůř, jsme na to sami. Mohu tě ale pozvat na skleničku vína, pokud se potřebuješ uvolnit. ![]()
[8]: nejsi jistě poslední, komu to říkám - ale já mám sakra státnice a chci se strašně opít!
(13.11. pátek - mám poslední. pak se nadechnu, vydechnu a přijímám i to víno...děkuju...zkazili mi to, už vím, kdo jsi a je to teď trochu nefér? není?)
Přijdu si jako tvůj obraz v zrcadle. Příliš malá, naivní a důvěřiví. Donedávna jsem věřila, že láska je vznešená věc a pokud prostě miluješ, nebyl bys schopen ublížit. Pokud jednou opravdu máš rodinu, přece ji neopustíš. Pokud žiješ s člověkem, kterému každé ráno tvrdíš do očí, že je celý tvůj svět, má to být pravda. Skutečnost?
Máš rodinu, ale zároveň kutíš a otravuješ jiné, na vlastní děcka sereš. Máš přítelkyni, kterou zároveň podvádíš s 15 a do očí ji tvrdíš, že bys ji nikdy nepodvedl a že je to tvá jediná láska, se kterou chceš umřít.
Všechno jsou to jen kecy a já jen doufám, že najdu někoho, kdo bude milovat tak jako já - celým tělem, srdcem i duší. :)
[10]: Líbí se mi, jak sem každý přijde se svým trápením. Rozhodně jsem kolem sebe nechtěla rozhazovat prach vnitřního zla. Já mám "ráda" pořád stejně. A věřím lidem, že to dokážou. Ale taky jim věřím, že to prostě nedokázali se mnou - proto nejsem naštvaná. Jen smutná. Tak nějak doopravdy. Připadám si jako omyl.
Ale najdeš, to je jasný. Pod tím náporem upřímný lásky se musí někdo rozpustit. A když ne, tak to prý taky neznačí, že jsme jako člověk zklamaly. Prostě je to tak. Brzy k tomu budu mít příběh tety, bez závažných chyb, přesto samotné - a možná ne úplně nešťastné.
Miluju tvůj blog, strašně jsem si ho oblíbila a hned ti musím poděkovat za zanechání komentáře.
Když jsem otevřela odkaz, byla jsem napjatá, co tam asi je
A po přečtení tvé boží básničky mě zabolelo u srdíčka a měla jsem slzy v očích. Bohužel, nic není, jak my si představujem. Snad ta světýlka nezhasnou ;)
O lásce prostě lhát nesmíme, jak jsi tu zmínila. Největší prohřešek, hlavně největší jizva a bolest, co může někdo zanechat.
A jsme si podobné. Důvěřivé, naivní a malé...
" Když řekl jsem doma ,, fuckin ,,
dostal jsem od těchto facky :
... od otce, báby, matky a dědka,
rovněž od strýce dostal jsem hnedka !
... proč hajzli mě mlátíte ?? "
" Kuš !!... ne ??
... budeš mluviti slušně !
což neznáš nějaké slušné slovo ??
... napřiklad : ,, kurwa ,, ... anebo ,, howno,, ??"
vykřikl otec, pak zařvali všicky :
" My dáme ti, mluviti americky !!
... slušnost ty wole, - nechti ti je vším !"
Yann Pyij slíbil, že se polepší !!
[13]: takže zpátky k mrdat děvky, chápu.
[15]: hihi, no dobře :) začínají mi tady chybět tajní lidé. A je mám tak ráda. (nejspíš se opakuju) Tak se taky musím vyrovnat...těší mě i tak.
Tu písničku už sdíleli dva lidi na fb ale její hlas mi trhá uši...
A s tou láskou... Platí za prohřešek lhaní sama sobě?
Myslím, že s tou důvěřivostí to u mě není tak horké - navzdory tomu, že už jsem o sobě dostkrát slyšela, že jsem naivní - ale dávám šanci, naučit se věřit. A i když se nedůvěřuje, tak se stejně nepřestává doufat...
Ahoj, omlouvám se že píši až teď … nějak poslední dobou vůbec nic nestíhám, a když už si náhodou najdu volnou chvilku, tak se jí snažím užít a né zase namáhat mozek
Náš příběh začal jako jeden velký nesplnitelný sen, ve který jsme oba (i přes všechny ty potíže) stále doufali. Musím říct, že občas to bylo až nesnesitelně těžké, ale vydrželi jsme to! Teď je tomu skoro 4,5 roku a stále žijeme svůj sen. Nebo lépe řečeno … náš sen se stal skutečností.
Začátkem letošních prázdnin jsem si jí nastěhoval k sobě. Všechno bylo jako z pohádky, jenže jak už to bývá, všechno má své ALE
Po tak dlouhém vztahu na dálku jsme spolu konečně bydleli … to jsme přece vždycky chtěli … jenže to nebylo takové, jaké jsme si to malovali. To přestěhování do úplně cizího prostředí na ní zanechalo velký šrám. Takový, že po prvním měsíci společného bydlení utekla zpět na Moravu údajně „za prací a za kamarády“. Jako chápu, že to pro ní bylo hodně těžké, a že jsem se taky mohl snažit daleko více abych jí to ulehčil … ale ne … kdykoliv byla sebemenší příležitost, hned utekla zase na zpět na Moravu. Kvůli tomu také vznikl můj nedávný článek „Květina“.
Tak ale abych tě uklidnil
situace se stále zlepšuje. Pořád jsme spolu a pořád nám to klape. Sice stále někam utíká, ale už alespoň né tak často.
Takže ano … sny se můžou vyplnit, je ale třeba jim lecos obětovat a vydržet. Protože když se vdáš svého snu … nic ti nezůstane!
Děkuju moc za příběh. Pokusím se to vstřebat tak, aby mi to nerozlámalo všechny kosti. Ve chvíli, kdy jsem udělala přesně to, co píšeš v posledních větách. Asi mi nic nezůstane. Ani mi nic nepřebývá.
Budu trochu osamocená, ale zas se mi strašně líbí, že jste to takhle zvládli, že jí tolik chápeš (protože to celé dává smysl, to utíkání)....a že svět má ty svoje happy endy.
Kouzelný. Přeju mnoho štěstí, spoustu společný lásky. Jste úžasní.
Ono ale né všechny sny jsou dobré ... třeba když jsem byl malý, strašně jsem snil o tom mít slona
naštěstí se mi to nesplnilo, jelikož fakt nevím, co bych si s takovým slonem počal.
Ale co tím chci říct ... člověk se vyvíjí, časy se mění, okolnosti jsou jiné ... to co pro tebe teď může být "vzdát se svého snu" ... zítra to může být "přehodnocení cílů" ... a pozítří, kdo ví ... třeba nový začátek?
Často jsem ve svém životě přemýšel co by, kdyby ... a že bych se chtěl vrátit v čase a udělat to jinak, že by potom bylo všechno skvělé. A vážně by bylo? Každá cesta vede k jinému cíli, ale také sebou nese jiné nástrahy.
Je jenom na tobě, zda chceš dosáhnout cíle za každou cenu a nebo raději zvolíš jinou cestu. Rozhodnutí je jen a jen na tobě. A z mojich zkušeností ani jedno z nich není dobré a nebo špatné ... je jen jiné.
Nejdůležitější ale je se nevzdat! Když tě osud srazí na kolena, zvednout se a vysmát se mu! Neb jak já stále tvrdím ... co tě nezabije, to tě posílí!
[21]: jojojo. když jsem byla ještě mladičká holka, jeden člověk mě učit, že neexistuje dobrá a špatná cesta. Je to prostě jen cesta.
Já doufám, jen prostě doufám, že to se mnou má svět vymyšlený dobře, že se na mě úplně nevykašle.
Asi to spíš teď...jen tak nechám plynout. I když mám pocit, že už toho moc nestihnu. Stárneme strašně rychle, přitom život se tak vleče. (A ne, není mi ještě sto, jen mám takový blbý řeči :) )
já už s tímhle vůbec nesouhlasím, aly byli časy kdebych s tebou souhlasila