close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

And so I fall in love just a little ol' little bit every day with someone new

22. prosince 2015 v 12:17 | D^ |  Černobílý svět.
Líbí se mi, jak se lavičky v metru plní nápisy a nálepkami. Jednou za čas je úzkostlivý dopravní podnik očistí a znovu natře. Vzápětí se plní otisky lidí. Zážitky vepsané a zapomenuté. Reklama. A vandalství? Život je jedno velký vandalství. Alespoň v mém případě - mívám takový pocity na sobě.

Škola před Vánoci. Třídy jsou liduprázné, cvičení většinou zrušená. Před kancelářemi se tvoří několikahodinové fronty. Fronty na zklamání. Musím to opravdu zase předělat? A mě - mě předělat nemůžete?
Od 8 do 11 jsem si vyseděla svojí frontu. Další byla překvapivě rychlá. Za hodinu bude další - ale bohužel nic nemám. Měla bych teď rýsovat, ale stejně to nestihnu. Uvidíme, jak moc velký to bude průšvih. Všechno stihnout nejde, pokud má mít člověk ještě život. Večer prezentace urbanismu. Mám toho moc a spala jsem malinko.

Od spolužáka T. jsem právě dostala domácí vánoční pečený čaj a jsem z toho celá neměkko. Kazí to mantru "nejhorší, co těmůže vživotě potkat jsou lidi".

_____________________________________________________________________________________________________

Přeskočila jsem den, protože chtít něco sdělit ve škole je nemožné, oblékla si dvojjaké tričko - zepředu jeptiška, na zádech děvka a chystám sedo školy vrátit. Do Vánoční školy.
Prvně mám ale něco na srdci. A pro tyto účely je nutné chlapečka z Fixy a zprávama na messengeru přejmenovat na Radovan. Nevím, jestli je to radost mládí či co, ale ten člověk otočil o celou lambdu a je tak MOC: veselý, milý, pozorný, důvtipný.
Nejspíš jsem si ho vymyslela. (Taky možnost.)

Od první postelový nabídky ke včerejšímu večeru uběhlo spoustu omluv. Že si myslel, jak jsem někdo jiný. Přes vysvětlování, že je to něžně roztomilé, ale stejně jedno, protože vždycky se něco strašně pokazí. Vždycky se najednou všechno otočí a já stojím sama. Kolem mě není vůbec žádný vesmír. Ale tím nechci nudit ani sama sebe.

Už mám asi za sebou hodně moc nehezký příběh s lidmi, u kterých se přes slova nedostanete k očím. A pak mě nakonec jen obestírá divný pocit neukončenosti. Polemizovat s mladíčkem Radovanem, že budou Vánoce, že se nepotkáme, jeho poblouznění zmizí, já jsem apatická .... (jestli toho rovnu nenechat?). No dobře, možná jsem ho políbila uprostřed pogu plnýho energie z fixy a lidskýho potu, protože mě chytil, když jsem padala, možná, že jsem to prostě neměla udělat, a možná, že jsem tam vůbec nepřemýšlela. Nepamatovala jsem si jasně, že jsem mu dala kontakt na sebe a ani teď nevěřím, že následovalo zakopnutí o schod a já se rozplácla na zemi. (A začala se jen strašně smát - holky říkaly. ((že punk je jinde!!))...no to snad není možný...)

Pak se vracím, napůl rozpadlá, unavená, polospící, s krásnou novou taškou, na kolej. V smsce cizího čísla záhadný návod k místu asi půl minuty od koleje. Odhodím ty věci a jdu. Ve tmě obrys muže. No...vlastně spíš kluka.

Objímá mě.
*všechno bude dobrý*
(mě se asi chce brečet)
*něco jsem ti přinesl* ...a z tašky vytahuje balíček. Je tam jmelí.
Naznačí, jak zelená větvička visí z nebe a políbí mě. Ticho a tma. *díky, žes' přišla*
*a já teď rychle zmizím, aby se nemohlo nic pokazit, ano?* ...a je pryč.

Stojím jak opařená. V ruce držím jmelí a pozoruju, jak se bez ohlédnutí vzdaluje. A nemůžu vůbec nic.
Za mnou malé dětské hřiště. S klouzačkou, která se podobá té z Murakamiho románu. Hraju ti na Tenga, posadím se na vrchol a dívám se někam hluboko do svý hlavy. Dokážeš něco cítit, Paralelo?

P.S.: Tohle není příběh o lásce. (Když žádnou necítím, jistě.) Je to jen další kus života, protože to, jak píšu o 8 za týden jako o mužích plných JEN chtíče, takže to tak nikdy úplně není. Osekávám jim vlastnosti, který doopravdy ubližují lidem. Protože setkání v nedělním vlaku nejspíš udělalo z osmičky devítku a mě z toho začalo být strašně smutno.
Radost mi udělaly moje Míši. Dostala jsem knížku básniček Rumová nevěsta a tak se brzy těšíme na úryvky, že ano? Děkuju princezny, mám opravdu radost. (srdíčko)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 22. prosince 2015 v 13:10 | Reagovat

Samí ježci. Třeba již potkat lvíčka. 8-)

2 Háčko Háčko | Web | 22. prosince 2015 v 14:30 | Reagovat

Mám den ode dne větší strach
Z nápisů na stěnách
Zatím jen z nápisů na stěnách
(spomenula som si na Punk Floid čítajúc prvé vety)

Ja sa teším na úryvky. Rumová víla. Nie princezna. Či?
Bozk uprostred poga je dobrá vec.

Každopádne, princezná, hlavne nebuď smutná. Posielam ti nevianočnú náladu z práce. Tiež ma baví čítať tvoje články. Nejako sa v nich vždy nájdem. Trochu.

3 Háčko Háčko | Web | 22. prosince 2015 v 14:31 | Reagovat

A výnimočne súhlasím so stuprumom :D Má pravdu, huncút jeden :D

4 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 22. prosince 2015 v 16:17 | Reagovat

[3]: No, já asi taky, ale to nepřiznám, že ano. Na lvíčky je potřeba i něco víc jen štěstí. A nemyslím, že nejsou kolem, jen jsem proradná a odháním je :). Nebo o nich ani neuvažuju. Ale tento ježek je velmi sladký, člověk si musí dávat pozor, aby neublížil :)

5 Lia Lia | E-mail | Web | 22. prosince 2015 v 20:00 | Reagovat

Nebuď smutná, on se jednou jeden princ najde pro princeznu jako jsi ty, věřím tomu.
A na citáty se moc těšíme, já hodně ^^

6 Ani Ani | Web | 23. prosince 2015 v 23:34 | Reagovat

super blog

7 soul-underground soul-underground | Web | 25. prosince 2015 v 22:48 | Reagovat

Jedna z věcí kterou miluju je psaní po lavičkách a vůbec na těch místech kde se schází hodně lidí. Zhulit se a napsat moudro na kus dřeva se zdá jako blbost, ale uleví to duši :D To s tím, že se všechno stihnout nedá je pravda, občas si to musíme přiznat.

A jinak. Kdo není plný chtíče? :D

8 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 25. prosince 2015 v 23:26 | Reagovat

[7]: já jsem plná chtíče po dalším zápisku od Soula!

9 mladakrv mladakrv | Web | 26. prosince 2015 v 8:48 | Reagovat

Nech už si to myslela s tými Vianocami akokoľvek,ja mám svoj

10 mladakrv mladakrv | Web | 26. prosince 2015 v 8:51 | Reagovat

... dôvody prečo ich nemám rada. Nech si ich každý oslavuje ako chce, ale ja mám právo na to ich neoslovovať, ako každý človek. Nedávam nikomu nič za vinu, rovnako tak ako nechcem aby niekto obviňoval mňa. Pre mňa nič také ako Vianoce už neexistuje. A od človeka, čo má rodinu celkom v poriadku ani nečakám, že to pochopí.

11 mladakrv mladakrv | Web | 26. prosince 2015 v 11:06 | Reagovat

Mám priateľov a priateľa, ktorí mi pomáhajú, a najmä mám seba samotnú, ale proste niekedy je to peklo. Nechodím sa na blog vyplakávať. Robím to isté, čo ty - vypisujem sa :)
Mne je jedno, nech Vianoce trvajú koľko chcú, ja svoj pokoj mám. Každopádne ďakujem za tvoj zámer dodať trošku nádeje:) mám taký dojem, že jej vidím až moc.

12 Val O. Val O. | Web | 26. prosince 2015 v 15:23 | Reagovat

to se jmelím zní až snově, nebo možná románově, a taky moc mile. odpočiň si o prázdninách, Dorko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama