close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I gave you ten lives and you wasted twenty

30. prosince 2015 v 1:37 | D^ |  Černobílý svět.
Přečetla jsem si myšlenku, která mi uvízla v hlavě:

"...k psychologům jsem přestala chodit, když mi oznámili, že jejich pomoc nepotřebuju, že neví co léčit....tak co bych jim radila..."



Well, come on! Lidé se asi rádi v sobě nimrají a cítí se dotčeně, když nejsou dostatečně pacienti. Taková reakce je na i nemocnou duši snad lepší, než *mě z vás bolí hlava*, aneb to nikdy nezapomenu (a nikdy nezopakuju).
Myslím nutně na svou sestru, která se chová záhadně. Nechtěla se mnou po všech těch společných letech ani strávit noc v mém pokoji s razantním *k doře nejdu*, ač jsem jí to pěkně ustala. Myslí, že jsem to neslyšela. Takže neví, jak marně vypadá její chuť vytvářet před lidmi dojem, že vlastně nikoho jiného na světě nemá radši. Psala jsem o tom, jak mi položila otázku, jestli můžu někomu jen tak napsat. A pak prohlásila, že má ve čtvrtek zas termín u cvokařky. Že tu jedinou to všechno strašně baví a zajímá.

Řekla jsem jí, že je za to placená.

Někdy říkám věci moc na rovinu, když mám pocit, že jsem s daným člověkem blíž než s čmuchalem v metru. A často toho lituju. Vlastně pořád. Obávám se vzbuzených emocí a vlastně nevím...nejde to vrátit...jak to vrátit?
Mrzí mě co jsem řekla dnes. Řekla nebo napsala. Různým lidem.
Ve skutečnosti to asi chci říkat, ale pak se zas bojím, že jsem moc mnou, moc sama sebou, moc upřímná, moc výřečná...prostě MOC.

A taky se chci zase schovat. Být MÁLO. Nerušit Tě.



Vrtá mi hlavou ten můj pochybný seznam lidí. Dnes jsem ho asi parádně zazdila. Měla bych se ještě po novém roce sejít s tím mladíčkem Radovanem a darovat mu nějaké pochopení, neb se ukázalo, že jeho život je taky trochu peklo...jev, že hodní lidí prožívají muka...toho jste si všimli, že? Ale taky se mám sejít ještě spár náhodnými lidmi, třeba s tím skoro-režisérem, který mi něco říkal a už nebyl čas. A já vlastně nevím, jestli chci. Nebo spíš, jestli mám. Řekla jsem si, že se budu soustředit na něco opravdového. Spadá do toho rozkrájet se pro ostatní?
Myslet na sebe nemůže, je mi ze mě špatně.

(Myslím na úplně jiné věci, ale potřbovala jsem něco jentak napsat.)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fall fall | 30. prosince 2015 v 9:25 | Reagovat

Zjistila jsem zajimavou vec...Ze tohle casto rikaji lidi, kteri se odbornikovi boji sverit se skutecnyma vecma.
Me se to taky stalo (Vy nemate problem...vy byste mohla pomahat jinym a bla bla...
Jenze je uplne fuk, co si mysli psycholog. Pokud k nemu clovek dojde ze mu neni dobre,
je to situace k reseni a odbornik by mel pracovat s tim, co rika klient a ne s tim, co si mysli on...)

Napada me take, ze DOBRY psycholog tuhle vetu muze pouzit proto, aby dotycny presel k psychoterapeutovi.
To sou dve dost odlisne veci a docela by me zajimalo, co psycholog vlastne s clovekem dokaze...
XY let jsem se pozastabovala nad tim jak je hrozne, kolik se musi platit za sezeni u psychoterapeuta.
Ted to delam naprosto automaticky, protoze jsem s tim v souladu.
Je to tak automaticke...a kdyz nemam, tak se sezeni odlozi na jindy. Myslim ze to ma velky vliv i na seberegulaci,protoze
nedeje se zadna z mych obav ktere jsem v predeslych letech mela (napr.budou to vyhozene penize, budu potrebovat neco urgent.resit a nebudu mit penize, budu potrebovat intenzivni sezeni a nedoplatim se...)
Je fakt, ze terapii asi clovek muze rozjet az kdyz je schopen se sebou neco delat.
.
Myslim ze je velka skoda, ze neni vic terapeutu a dobrych psychologu placenych pojistovnou. Bavila sem se na to tema s par specialistama, a vicemene se shodli na tom, ze odevzdanost neplacenemu odbornikovi casto nejde ruku v ruce s vnitrnim nabojem cloveka, ktery 'si jde pro pomoc'.
Tady to je hlavne o praci sam na sobe, ten odbornik je tam pro tebe a ne kvuli tobe.
Spousta lidi chodi dlouhodobe k nekomu zdarma, aniz by sam se sebou neco delal.

Pokud platis cas, ve kterem se muzes uzdravovat, tak to cssto vede k aktivite a ne pasivnimu cekani na spasu.
.
Rozumim tomu, co jsi tu napsala, takze tohle je jen muj pohled na danou vec.
...

2 fall fall | 30. prosince 2015 v 9:45 | Reagovat

psycholog by mel spis udelat nejakou analyzu a klientovi ukazat oblasti problemu (si myslim)...
V urcitou chvili to asi prestane dostacovat a pak bud clovek nepotrebuje nic, anebo psychoterapii ci psychiatrickou podporu

3 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 30. prosince 2015 v 12:48 | Reagovat

[1]: Jo, v tom bude asi hodně pravdy. Pravda je, že já jsem to prožila spíš hodně malá (nebo nedospělá), ale vůbec jsem to nechtěla. Holka v nemocnici mi přišla šílená, nezkušená....možná to dělala dobře, ale já jsem jí rozhodně nic říkat nechtěla. Později jí vystřídala klinika v praze, to sezení bylo tak drahý, že jsem nedokázala myslet na nic jinýho. A skončila po první rodinný terapii, protože to rodinu akorát rozkládalo a cítíla jsem se za to vinna. (No jasně, každý kdo to čte teda ví o mojí "dokonalý" rodině, ale nic není jak se zdá. Jen je to prostě v pohodě.)

Myslela jsem na to téma hlavně kvůli té sestře. Ona vždy musela mít buď víc, nebo alespoň stejně. Zoufale chtěla mít tu psycho-zkušenost. (Jako ono to zní divně, ale když jsme třeba byly obě na testech BRCA genu, tedy jestli jsi zdědila po matce rakovinový "předpoklad", tak já měla positivní a ona negativní,, i když se to v pochybnostech mělo naopak. Na výsledky jsem jela první já a doktorka mi řekla i sestru. tak jí to volám jako dobrou zprávu. Ona ztropila scénu, *že si ty prsa stejně nechá uříznout a udělat nový*, ve smyslu, že to není fér. A nikdo tomu nerozumí.) (to jen tak, chtěla jsem to nějak přiblížit, že je to vlastně u ní obvyklé)
No a začala to prožívat teď hodně. Přitom jsme se s mamkou shodli, že ona je ten typ, co nedokáže říkat pravdu, že kdyby ta psycholožka dokázala (jestli teda dokáže víc než jen poslouchat), aby před ní řekla pravdu, tak by se asi sama sebe lekla. Psala jsem o ní i vánoční článek, jsem z ní zmatená a zklamaná...
Možná to chce většího odborníka, možná to chce hlavně sama se snažit. Ale ona jí důvěřuje. Nebo spíš prostě miluje publikum. A paní doktorka tu roli vzala na sebe, zdá se.
--
Se to tady rozvleklo, pardon. A děkuju. Já třeba mám cíl se se vším vyrovnat sama. protože jestli mě něco na psychosomatický klinice naučili, tak fakt, že mi nikdo nepomůže, že to musím udělat já.

4 Lia Lia | E-mail | Web | 30. prosince 2015 v 17:29 | Reagovat

Každý chce upřímnost a pak se naštve. Ztratí tak mnoho lidí, jasně, takhle to asi funguje. Někdy musíš prostě odhadnout, kdy je dobře MOC a kdy MÁLO. Někdy to musíš i smíchat..

5 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 30. prosince 2015 v 18:01 | Reagovat

[4]: někdy smíchat :) to se mi líbí
a my se udobříme rychle, jen je to škoda. Ale emoce k nám asi patří :)

6 Val O. Val O. | Web | 30. prosince 2015 v 21:43 | Reagovat

a někdy tam jdeš, řekneš jim svoje všechno, a jakmile se za tebou zavřou dveře, uvědomíš si, že před ně stavíš úplně jiný aspekt svojí osobnosti. a kdo to prokoukne?
jestli tě upřímnost dělá tebou, tak se jí přeci nezbavuj. ani sebe ne. vždycky se najde někdo, kdo na tobě obdivuje věci, který sama nenávidíš. i když ti to třeba přijde pitomý.

7 Antia Antia | Web | 30. prosince 2015 v 23:08 | Reagovat

Pro mě nikdy nebudeš moc sebou.
A promiň žes měla strach (nebo tak něco?, jestli jsem v pohodě.

8 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 30. prosince 2015 v 23:10 | Reagovat

[7]: aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaah. díkybohu. Přišla ti zpráva, ozvi se O:)

9 Antia Antia | Web | 30. prosince 2015 v 23:15 | Reagovat

[8]: mise splněna

10 pavel pavel | Web | 31. prosince 2015 v 1:33 | Reagovat

To vyústí v jejich závislost, znám takové případy. Jsou rádi, že mají posluchače a neuvědomují si, že vlastně mluví sami k sobě... a to svým způsobem jim i pomáhá. :-)

11 Fredy Kruger Fredy Kruger | 31. prosince 2015 v 17:50 | Reagovat

" Již po páté ptám se  na  MUDr  Chuyije,
furt slyším : ,, Támhle on ordinuje ,,!

... konečně přicházím po šipce,
k obrovské, - na dveřích vizitce ,
stojí tam :  MUDr  Chuyij, CSc !

.....zaklepám !" ... " Dále ! ... hned wiser se !"

... doktor je nahý !
" Jááá... netušil...
přišel jsem z problémy na duši !
Vy psycholog jste ! jste psychiatrem !
pomozte !... hrozné sny ....  vidím matně,
navíc mne trápí deprese !"

" Už prve jsem řekl ti : " Wiser se !
vem židli, vlez na stůl, udělej kupu,
na všechno potom , se podívám lupou ,
zda červů tam nemáš příliš mnoho !"

" Jsem zděšen !  povídám : ,, nějaký howno !"

Lékař zrudl !!..... a  ... je  ticho !!"

" Nuž....  sám se ti wiseru na břicho !!
vyber si :  vleže,  či  ve kleče ???"

Yaromyr  Wocass  je vyléčen !!
vyběhl rozdrbán, neučesán,
hovoří : " Tak ! už mám po depresách !
... ten doktor, byl úplně šílený !"

... plešatá hlava  s brýlemi
vystrčena je za oknem :
... " Kontrola ... přijdete za rok !!"

" Ne !"

12 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 18:25 | Reagovat

[11]: snaad toho svýho navštěvuješ O:)

13 misschien misschien | Web | 31. prosince 2015 v 21:15 | Reagovat

Dělat, co chceš je možná lepší, než to nedělat a vyčítat si to. Ale nevím. Situace od situace. Co chceš v tu chvíli víc. A nevyčítat si. Ve chvíli, kdy se to stalo, to byla nejméně špatná volba.
Všichni potřebujeme pozornost. Mladší ve stínu starších. Nikdy nebudeme první.

14 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 22:00 | Reagovat

[13]: asi mi nevadí, že budu ve stínu. vypořádat se s tím, že už nejsi jen jedna, i když jsou ti v tu chvíli třeba jen dva roky, musí být asi o poznání horší. Já víc vnímám radost, že jsem na to nikdy nebyla sama.

15 Malé kotě Malé kotě | Web | 1. ledna 2016 v 15:14 | Reagovat

šťastný nový rok, doro :)
psychologové jsou složití, ale jakmile si člověk najde toho pravého...trochu jako láska :D

16 pan Nedostižný pan Nedostižný | Web | 2. ledna 2016 v 11:15 | Reagovat

Upřímnost je něco, čeho by sis na sobě měla vážit, otázkou je, jak s ní naložíš. Lidé nejsou na upřímnost zvyklí, je třeba být citlivý a nějak taktně jim to vysvětlit. Taky mi to dělá problém a říkám si, že si nemusím hrát na drsnýho upřímňáka, jde přeci o to, co chci říct, ne o to, jak se budu cejtit ...

17 ☆ Ordinary-Princess ☆ ☆ Ordinary-Princess ☆ | Web | 2. ledna 2016 v 16:08 | Reagovat

Uprimnost neni spatna, nebud na ni zla. Mela by sis uprimnosti vazit a vazot si toho i u jinych lidi. Ten kdo uprimnost nezkousne, tak nezkousne pravdu a je to problem toho cloveka, ne tvuj. :)

18 jsem-any jsem-any | Web | 4. ledna 2016 v 17:29 | Reagovat

Hah, taky mám v povaze strašnou upřímnost, až si někdy nevidím do pusy a taky toho lituju. Protože upřímnost někdy bolí a já sama vím, jaký to je.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama