close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nedá nás nic dohromady, néé.

19. prosince 2015 v 15:36 | D^ |  Černobílý svět.
Probouzím se a než otevřu oči, Márdi v mý hlavě křičí *POTOM SE OKLEPAT A JÍT RYCHLE PRYČ*. Nikdy neříkám, že tyhle rychlo projekce dní a nocí jsou náhodný. Sama sobě napovídám, že se musím oklepat a zmizet, jak to jen půjde. Nechat to všechno zmizet pod nánosem. Protože nic jako soukromý bůh neexistuje. A už vůbec mě nechce zachraňovat.

Je přeci tolik tramvají v kterých mě můžeš minout
je tolik nároží kde můžeš prokřehlá
a doufající čekat
na někoho úplně jiného
je tolik biografů kde můžeš potichu plakat
nad divným koncem
krásného Itala
je tolik ulic a slov přes které na sebe nevidíme
je tolik mužů kteří tě mohou udělat
daleko šťastnější než by se to podařilo mně

Ve středu jsem vracejíc se z podivný noci tiše plakala nad smrtí krásnýho člověka. Ale ve čtvrtek po Fixe už zas jen sama nad sebou. Ale mezitím se spoustu stalo.

Do jedoho deníku nemůžete nikdy vepsat všechno, co se doopravdy stalo. A nejspíš ani nechcete. Zbydou jen důsledky, přes který na sebe nevidíme. Některý věty velkýho básníka mě nikdy v životě neopustí. A to jsem si už vyhodila z facebookovýho timelinu tuhle fotku.




Toulám se městem a přemýšlím o sobě. Chci něco změnit, ale nevím jak. Jakobych věděla, že to sama nezvládnu, ale musím. Stydím se za svý hysterický projevy ve čtyři ráno před divadlem. Stydím se za rozmazaný oči, obrečený kabátky na ramenou přátel, falešný projevy křečovitýho štěstí. Stydím se za svůj boj. Ale taky myslím na to, jak může přitažlivost člověka vyletět do výše jen protože trpí. Kamarády a známý, pro ty je ten pokleslý stav spíš odpudivý. Ale zbytek?

Kašlu na výčty lidí. Smazala jsem to.
Raději vám povím o koncertě. Sestra mi nakonec nepřijela, což je zklamání. Mísí se s pochopením. Stejně přijede na Vánoce. Chci lístek udat mezi kamarády, ale najednou jdou všichni spíš na Star Wars a nebo se jim s náma holkama nechce. Sedíme s vánočním svařákem s Emvínou na schodech a pláčeme nad tím, co se stalo. Kde se ztratila ta naše kolejní rodina. A že proto tam přeci jsme, protože to bylo úžasný. Intenzivní dny před Vánoci, který mi i facebook přpomíná dnes verši z vzteku napsanými pro O.

A najednou jde naproti nám. Během tří vět nás chce mít zas nahoře, protože záminka je *holky, něco vám naleju*. Ptá se na volnej lístek a chce jít taky. A za hodinu zas píše divnosti, že vlastně ani nutně nemusí a že to zvažuje....ahhh, bullshit. Poslala jsem ho do háje, jak se na mě sluší. Něco jako *Víš co Sašo? Jdi do prdele..* A vzápětí udávám lístek náhodné slečně Martině. Nakonec fixa s mýma holkama, s náhodnou Martinou, její kamarádkou a divným klukem, který prodal lístek zas jí. Říkáme mu Macháček, protože tak vypadá. Akorát je úplně marnej. Takovej ten typ, co nakoupí víc lístků a pak je prodává holkám. Jsem na něj drzá. Hodně. Druhý den mě zve na koncert Apres Vu (a to by mě zajímalo, kolik lidí tady pozná tu ironii blogosvětů. asi nic neříkejme, díky :D ). Započítávám ho jako JEDNA a nikam nejdu.

Ve frontě mi odepisuje sousedka L., že na pondělní vánoční čaj přijde a děkuje. Vzápětí telefon od L., což není ta L., protože zní jako muž. Tak si říkám...asi nějaká sranda a vesele se bavím. Po dlouhý....neslušně dlouhý době mi vysvětlí, že je to vlastně Princ. A jak si to můžeš nepamatovat, doro... Jsem zmatená. po koncertě se mám někde stavit. Tak ok. Započítávám ho jako DVA.

Ta šílenost pod stagem je zase ......šílená. To je fajn. Potácím se mezi těmi lidmi jak kus hadru, padám a nic necítím. Snažím se v tom nic nehledat. Prostě jen být. Pořád mě někdo zvedá nahoru...dav mě odnáší. Tak to je život? Nebo je to umírání? Plavat nad všemi a nevědět, kdo tě chytí, až budeš chtít dolu. A políbit každýho, kdo to udělá?

Plky co? Čas na vánoční písničku. Svíčky jsou dobrovolný.


Takže tak. V davu mám asi tak dva statečný zachránce. Já to vnímám jako souznění všech. Nevím, co mi to vlastně dává, ale

tohle křepčení mě jako jedna z mála věcí nechce rozbrečet. Asi že na to nezbývá síla. Kluka v modrý košili započítávám jako
TŘI a asi jsem mu dala fb. Podle zpráv je to taky iluminát, protož já ho vůbec neznám, ale on zná moje jméno, pocity a tak. Má moc otázek. Ptá se co mě trápí, ale on mě nezná - neví to! Jak to ví? *Protože je to Doro poznat* se mi vůbec nelíbí. Co zbývá. Alespoň je fér, přizná, že přichází s nabídkou kvalitního sexu v podobě mléka a vody...oh, poorguy, mám pořadník, tak vydrž? Nope. Ale chtěla jsem to takhle napsat. Protože je aspoň znát, nakolik tím pohrdám. Ačkoliv kluk je to milej a tak. Možná si nevšiml, že jsem na něj už moc stará.

No a ten druhý? Pamatuju si, že je Filip a že mi koupí lístky na něco v úterý a že je z Nymburka. Ztrácím ho až v druhým baru, tak jsem ráda. Byl hodnej, ale hloupej. Za to nemůže. Ale v Princovo baru....FAMU baru...to působí komicky. Započítávám ho jako ČTYŘI a nic. Rozbořila jsem nějakým Princovo známým, studentům z fildy a hercům a kdo ví co ještě, jejich nudný setkání. Hipstři jak se patří - žádní pozéři, oni takový jsou a ani to nevědí. Pár z nich v pohodě. Jeden, co vypadá přesně tak, jak si sám stěžuje. *Mě pořád dávaj hrát jen nácky.* Je blond a má hrubý, ale úžasný hlas. Myslím, že jsem mu to řekla tak tisíckrát, když jsme po zavíračce tančili na Nicka Cava. Bylo to něžné, vskutku. Mluvili jsme o tom, že Princ na to kouká a asi ho to bolí. A já říkala, že těžko, že přece tam NIC není. A když odcházíme, Princ zas, že to byl nejhorší moment večera. *Ty tančíš s (oh, jak se jen jmenoval), kterej tě chce ojet a já se na to dívám. Jen dívám.* (A já jsem vlastně ráda, že se tam máme, protože jsme potřebovali nějaký dobrý přátelský konec. Akorát to hodně trvalo.)


Herci nedávám pořadové číslo. Ale svoje číslo jsem dala jinýmu, který chtěl mluvit. Připadal mi přátelský a rozumný a ne jako hráč. Říkal, že chtěl být režisérem, ale že to nějak nevyšlo...a teď je tady, v baru s lidma, co se berou vážně a nechápou, jak jsem se tam vzala. Číslem se pak chlubil, tak jsem se asi spletla. Ale to nebylo vůbec důležité. Zas nějaký mů zbytečný soucit. PĚT.

Domů to trvá dlouho. Moc otázek, potoky slzí. Domu mě vezl taxikářem, kterej ho obral. *tady nás klidně můžete obrat jako nějaký blbý turisty* Je to dost moje vina, protože jsem mu za prvé řekla *odvezeš mě autem, protože jsem tak zvyklá* - taky jsem poprvé před ním řekla nějaké chci, i když to vůbec nechci. Vlastně jsem poprvé byla já. A v tom to bylo nejvíc normální. Z Palačáku na Podolí nás nechal vézt přes magistrálu, což bylo dost zbytečný. Kolem vody a nahoru by trvalo dvě minuty. Ale nevydělal by si. Doba je těžká, je třeba obrat trochu právníka. Proč ne. (ŠEST?)

Kalhoty jsou jedna velká díra. Boty dopadly stejně jako ty červené po Papa Roach. A moje tělo samá podlitina. Jsem unavená, je pátek. Odpoledne zapálím pod koněm svíčku za VH a jedu domu. Z nádrží do obchoďáku na sraz s rodinou. Potkávám nejlepšího kamaráda z gymplu. Musím se za ním stavit, chybí mi. Jsem nějak zmatená, jestli teda má nakonec kluka nebo holku.
Táta mi koupil kalhoty a kabelku. Velikou. Na velkou svačinu! Mají ze mě srandu... Kalhoty 36 poslední dobou nemívám. A tyhle jsou fajn. Černý, jako tvoje duše.

A večer. Večer ti píšou, moc neodpovídej. Směšný je jen to, že mi současně píší tři od jednoho stolu. Protože myslí, že přijdu. A neví, že to udělali všichni tři. ÁÁÁch, naskle.
Těším se jen na mail, protože v tom je nejvíc z mojí dobrý nálady, kterou určitě někde mám. Tak děkuju za ně.
A zpráva z noci od kluka, který u nás na pokoji pil jen jednou - loňský poslední večer před vánoci. A dnes se ptá, jestli si ho pamatuju a jesli bych někam nezašla. SEDMIČKA na konec, aby to bylo šťastný. Paralelní týden se ukončí spoustou práce. A čtením knih. A vyráběním čokolády. A taky musím trochu pracovat.

Čím nakrmíš dnes rodinu, Paralelo?


A dáš sem nějaký fotky z týdne, Paralelo?







 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 19. prosince 2015 v 17:20 | Reagovat

Lepí se na D. jen ježci. Jakože by jen píchali. :)

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 19. prosince 2015 v 17:42 | Reagovat

[1]: Jen ne, ale o těch se píše snadno. Nic neznamenají.

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 19. prosince 2015 v 19:24 | Reagovat

Čím více umělci trpí, tím bohatší jsou uvnitř...náklonost vůči druhým slepuje naše vnitřnosti jako vteřiňák, neurony v mozku tuhnou pod jeho nánosem a my jen tupě civíme...před sebe nebo skrz druhé. Skrz těla.
Tolik bych toho se sebou udělala /ale jak?/ Opatřím si knihu proti bolestem a budu si na duši lepit náplasti....a naivně si budu myslet, že rány zmizí. Do rána. Do týdne. Za měsíc....za...

Chci se nadopovat strýčkem Efedrinem, chytat poníky po stropě a hádat se s nimi, kdo z nás má odpudivější zorničky...

Nostalgie večerů.
Tma.
A co je za ní?

4 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 19. prosince 2015 v 19:33 | Reagovat

[3]: musíš mít náplasti pro superhrdiny. jsou s obrázky vesmírnejch raket a hvězd. jinak to nefunguje!
Za tmou je vždycky stín. Mají stejnou barvu, jiný odstín.

5 Val O. Val O. | Web | 20. prosince 2015 v 12:15 | Reagovat

sedm pro štěstí a černo-dušní týden, ach. škoda, že jsem na fixu nakonec nešla, mohly jsme se o sebe nevědomky otřít v davu nebo si šlápnout na nohu! v mailu bude vždycky víc než ve zprávě na fejsbuku, hádám.

6 soul-underground soul-underground | Web | 20. prosince 2015 v 16:27 | Reagovat

Je to až neuvěřitelný, jak rozdílnej můžou lidi mít život. Možná si vezmu trochu ispirace, ale asi bych nesnesl mít kolem sebe tolik lidí.

7 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 20. prosince 2015 v 16:39 | Reagovat

[6]: a co takhle jak ho může mít jeden člověk rozdílný v rámci dvou měsíců. někdy týdnů. Prostě jsou intenzivní a neintenzivní ...a takhle na konci roku je to vždy podobný. Někdy mám pocit, že to taky nesnesu...a pak jsem nemocná.

8 May May | Web | 20. prosince 2015 v 20:13 | Reagovat

Tak ukažte své kuřácké legitimace, děti!
Apres vu budou jednou možná druhý Runaways. Když se na to nevyserou. A najdou si svou Cherie Currie.

Hezkej svetr, though.

9 Lia Lia | E-mail | Web | 21. prosince 2015 v 17:43 | Reagovat

Mohu se zeptat, kolik je ti let? Píšeš strašně zajímavý články, vždy se do toho naprosto "vžeru" nevím ani jak to popsat. Dáváš do toho takový citáty, jak dlouho skládáš básničky? S tím klukem no, jak ti napsal, nevím, co na to moc říct. Kluci si vždy vzpomenou po x letech, já takový znám, snad mě potká princ a já ho neodkopnu, jak se stává.

10 Malé kotě Malé kotě | Web | 21. prosince 2015 v 20:54 | Reagovat

Mám chuť jít na koncert.

11 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 21. prosince 2015 v 20:59 | Reagovat

[10]: jdeme?

12 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 23. prosince 2015 v 0:07 | Reagovat

[9]: 24, Lianko. Měla jsem jinou  představu, ale život se tě neptá. Jen na to nevypadám, pořád musím ukazovat občanku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama