Dostat se z krize rovnou do radosti a neočekávaně klidného, hlubokého spánku a pak zase zpět do nočních můr, probouzení se v slzách a do deprese během několika dní, to není umění. Tuším, že to nebude jen moje specialita, aneb vítejte družino. Zase se chystám sepsat plačky, které od doby, co rodiče vynalezli třešňový svařák (to je asi hodinu - hodinu co jsem vzdala svojí víkendovou abstinenci), ponížila na neurčito. Třešně ve víně save the queen.
Řeknu vám, nikdy jsem nevěřila, že budu Virginii Woolfovou číst s radostí. Nebo spíš s porozumněním. Zároveň jsem pochopila, proč je to pro muže nečitelné a letmo vzpomínám Xaviera Baumaxu, nebo spíš Em Rudenka, který jí zahrnul do své vždy zvrácené poesie v době, kdy by mě nenapadlo, že to budu číst. Popravdě vzpomínka - slyšela jsem ji poprvé na koncertě v Děčínské knihovně, kdy už byl docela známý, ale ještě ne moc. Zkazil se až pak. Nebo jsem se napravila já, kdo ví. Tehdy byla zima a cesta autem nám trvala jednu dopravní nehodu.
Em Rudenko, Jan Werich, Jiří Voskovec, Virginie Woolfowá - Kdo já?
Při čtení řádků Virginie, kterou jsem na období nemoci půjčila mamince, mě zachvacují takové *aha* momenty. Připadá mi, jakoby snad byla u nás doma a popisovala to. Doma čtu pasáže mamce a srovnáváme si názory. Připomínám Bety McDonaldovou, kterou jsem četla jako malá, na to její rezignování s láskou."Bety, nevařte to tak dobrý, chlapi jsou prasata a snědí všechno..." Nevím, jestli to někdo četl. Jmenuje se to Vejce a já...a já to nikdy nedočetla, protože když jsem byla lehce za polovinou, nečekaně se to začalo probírat na základní škole a ta půvabná paní učitelka se nejdříve zeptala, jestli to někdo nečte, než mi prozradila jak to dopadne. #díky Naštěstí nejde o újmu, vzpomínky mám dostatečné i tak. Třeba ten proutěný nákupní košík, se kterým chodila na trh.
Poselství - alespoň pro mne poselství - těchto dvou žen minulosti mi říká, napovídá, že dobrá žena se pro svou rodinu dřív nebo později vzdá všech svých mladistvých snů na úspěch, a udělá to s láskou. A po zbytek života bude u mytí nádobí či pletení ponožek pro synka pana Sorleyho uhazovat satirické poznámky na to, čím není. A vstřebávat ty tisíce myšlenek v každé minutě, které už vlastně ani nepotřebuje. A bude jedním slovem dokonalá, (dokonalá pro někoho?), protože to tak bude cítit. A nikdy nebude ukřivděná pro to, co jí bylo dáno.
Pár vět z Woolfové. Převážně kniha plná VĚT.
(posměšně) "Co jiného chceš v knížce číst, než věty?"
"Příběhy. Ale ty tady nenajdeš."
#1: Líbí se mi rozpor mužského a ženského vnímání situace. Oba nesnáší něco, co dle jejich pohledu ubližuje. Pro mě odkaz na tisíc různých pohledů na jedinou věc, na jedinou banalitu. A na to, že jakýkoliv vztah je o toleranci a schopnosti sebereflexe. Dobrý vztah. (Uč se Doro, uč se.)
#2: Malichrnost člověka.
#3: Závislost.
#4: Odpověď na otázku, co dělá matka, když čte neklidnému dítěti pohádku. Overthinking, yes sir.
#5: Poslíček nebo sám velký Shakespeare? A na jakou stranu se postaví ten filosof ve vás?
#6: Zatleskala jsem sama sobě při přetčítání této pasáže matce. Stačí jeden pohled, ano. V tom nemusí být žádná nadřazenost muže. Stačí se zamyslet, ...jaká to asi musí být změna.
Jsou to jen myšlenky, které nejsou vyřčené. Letmo přecházející z osoby na osobu. Jsem uvnitř příběhu, aniž bych tušila, co se doopravdy v dané situaci děje. (*) Mám komplikovaného otce. Mám ho moc ráda. Má mě moc rád. A když křičí, klepou se mi prsty a žaludek mám někde jinde, než je obvyklé. Pořád potřebuje být doceněný. Z velké časti zaslouženě. Ale jeho pocit opaku je nebezpečný a projevuje se neočekávaně. Jen někdy. Spíš málokdy. Ale k tomu jsem došla po velmi velmi dlouhé době. A možná to ani není pravda. Důležité je snad jen to, že to nikdy netrvá dlouze. Tím myslím v řádu hodiny, je velmi prchlivý. Virgine mi v popisovaném vztahu částečně přináší odpovědi. A není to náhodou právě to, co literatuře hledáme? Odpověď na otázky vlastního vnitřního světa.
Díky, Virginie. (A díky Dane, jinak bych na to nepřišla.)
(Vlastně jsem nepřišla ani na to, jestli jsem chtěla tenhle odstavec zařadit před obrázky nebo za. Asi na tom nesejde, nesázím moc na to, že úryvky bude někdo číst. Ale já je potřebuju, kniha je půjčená.)
Dál nic moc nepovím. Nadpis měly být dva verše básně. Ale necítím se bezpečně vypisovat verše, který mě napadaly (vždycky přichází samy nečekaně) v situacích, o kterých taky nepíšu. Ani o tom, proč mě v noci zalehává skříň a na ní člověk a já se nemůžu pohnout, musím se úplně probudit, abych přestala ronit slzy a mohla se pohnout. Proč cítím, jak mě příčel skříně, nebo čeho?, tolik dusí, že se nemůžu nadechnout? Někdy bych chtěla znát i odpovědi na vlastní sny, ale možná...možná, že spíš raději nechtěla.
A tak jsem nevěděla, co s pocity, proč vždycky způsobím, že osoby kolem mě se najednou cítí být hoší něž jsou, co dělám špatně a jak to vůbec změnit. Chtěla bych se rozdat v úplně jiném smyslu. A nalézat i řešení, ne jen odpovědi.
Trik s krycím názvem *upéct pár sušenek* nějak ztrácí na síle a účinku, přesto pořád běží. Slané krekry - zdravé podle receptu a jiné z vlastních pocitů. Ano - těsto z pocitů - podle mě o poznání lepší. Možná protože si tak nějak víc rozumíme. Zatěžkávací zkouška domovem je myslím za námi - výborný. Uvidíme, co řekne Praha. Potřebuju za odměnu obejmout. Tak na týden. A přestat mít strach.
Víte, je to jako v téhle krásné písni. Regrets... I've had a few, but then again, too few to mention. Takové ohlédnutí bych si přála. Přesně v té představě, kde věřím, že to jednou bude dobrý. A to se třeba nemusí podařit. Nikdy.
Mír a lásku, znáte to...
**Soule, tys zrušil blog? :( Co teď s tím vším, co bych ti chtěla psát do komentářů?**
Pfuu nevim co k tomu napsat. Snad jen, ze ty knížky si seženu a prectu. Celkem spatne se mi cetli úryvky a lepsi by pro me bylo precist si celou knihu. Ale mozna je to tim, ze jsem proste jeste ispala a nevnímám to tak, jak bych mela....
Vejce a já počítám do top pěti knížek mého života. Bohužel jsem se tímhle Betynkovským přijímáním muže a "lásky" kdysi tak moc řídila, že jsem rok setrvávala ve vztahu, kde jsem ani trochu nebyla sama sebou. Je důležitý si uvědomit, že to pak není láska láska, ale jenom obal, věc, která se tak dá nazvat, ale vůbec nenaplňuje to slovo. A ani na týden nestojí tahle obalová láska za to, abys odhodila všechno, co tě dělá tebou. To přináší jen trpkost a smutky. A všechno "štěstí", co to přinese, brzo rychle odejde, ani se nestačíš divit, jak jsi byla bláhová.
Nezahazuj co jsi, Dorko. Kolem jsou lidi, kteří to budou rádi tolerovat, a nejen to, i skutečně milovat. Čas, čas.
Tiež by som rada vedela, kde sa stratila naša dušička undegroundová.
4Evelyn Vivien | Web | 25. ledna 2016 v 21:22 | Reagovat
Cha, promiň směju se. Je krásný, že se s tebou cítí ostatní špatně, budeš osobnost. Věř mi, se mnou se ostatní cítí líp a teprve nedávno mi došlo, že můžou. Kdo by se necítil líp vedle trosky?!
Virginii Woolfovou jsem nikdy nedocetla. Asi proto, ze jsem cetla v anglictine a popravde receno, nektery slova ani google neznal. Mozna to zkusim pozdeji v cestine, je fakt, ze s timhle typem knihy je treba precist kazdy slovo a uzit si styl jazyka. Proto jsem chtela original, ale asi jsem se precenila, jak uz to tak u me byva.
6jsem-any | Web | 26. ledna 2016 v 18:35 | Reagovat
"Potřebuju za odměnu obejmout. Tak na týden." Drahá, taky mám poslední dobou ten pocit, tak to dáme dohromady, hm?
Mír, lásku a Sinatru!
Soul mě tím fakt dostal.. :(
7jsem-any | Web | 26. ledna 2016 v 18:36 | Reagovat
Jestli se S. ukrývá v jiném paralelním vesmíru za jinou přezdívkou, chci ho odhalit co nejdřív, protože bez těch jeho lesních výletů to tady na blogu.cz stojí za míň, než dřív.
Tu Woolfovou mám jako chlap naopak rád a přečetl jsem od ní všechno (mám je v knihovně), hlavně ten její úžasnej deník.
10Malé kotě | Web | 27. ledna 2016 v 22:44 | Reagovat
od woolfové jsem četl právě jen "k majáku" a upřímně si nejsem jistý, jestli bych byl připravený i na něco dalšího...nebo spíš...jestli vůbec budu připravený někdy na něco dalšího od ní...
Pfuu nevim co k tomu napsat. Snad jen, ze ty knížky si seženu a prectu. Celkem spatne se mi cetli úryvky a lepsi by pro me bylo precist si celou knihu. Ale mozna je to tim, ze jsem proste jeste ispala a nevnímám to tak, jak bych mela....