Probouzím se s živým snem, jak registruju utečence z Afriky. Po prvním - asi čtyřicátníkovi s úsměvem - mě probudí vibrace budíku. S leknutím, že jsem vlastně v Praze, v posteli a za chvíli mám test. možná je to strašení, že bych měla dělat důležitější věci. V mým životě. Než se jen starat o to, jestli dostuduju.
Den se s nocí sešel a přišlo ráno. Pomaličku pokulhává, protože chřipkový stavy ho táhnou zpátky pod deku. Probouzí mě sen,, ve kterém moje sousedka dělá redukci z litru krabicového bílého vína zatímco já tam stojím u mikrovlnky a snažím se to pochopit. Usmívá se. A míchá. Jenže ve světě opodál se bojuje s životem a smrtí.

Žijeme ve světě, kdy si každý týden davy přebarví profilovou fotku na jinou vlajku, podle toho, kde to bouchlo? A za jak dlouho si na to zvykneme? Že dotknout se letiště, metra, klubu, restaurace, města...je prostě trochu adrenalin. Naučíme se důkladně loučit, protože vždycky to může být naposled?
Historie ukazuje, že na všechno si zvykneme. Přizpůsobivost lidí. Ani smrt je nezničí.
_____________________________________________________________________________

Dlouho jsem se neozvala. Dočetla jsem mezitím dvě knížky (jejichž útržků vás pro dnešek ušetřím). A taky jsem se s *FakyouSarah* a týmem mužů dostala až na třetí místo archi soutěže. Plodný víkend, ale práci za mě nikdo neudělal, tak mám nejen problém, ale i termín, nemoc a nedostatek spánku.
Nevím, co jinýho by bylo aktuálního než milion fotek obědů. Stejně všichni pochpili, že nic jinýho nedokážu.

Z kompilace je zřejmý, že jsme měli i fajn kolejní večírek, a kdyby H neby takovej hormon tak jsme se nemuseli ani hádat; že jsem vyzkoušela kapří tatarák; doma dělala rýžový závitky; připravila boží bramborový pizzy na školní workshop a mamce jsem koupila k narozeninám všechno na připravu sushi. Prostě obrázky. Obrázky máme rádi. Tak ještě pár skic z minulého víkendu na závěr. Až nedudu tak ubrečená z rýmičky, podělím se zas o svoje poetický myšlenky, trochu pošpiněný politickým procesem Pekingského jara ze současný knížky. Zdravím knihomoly i příšlušníky Brna a přeju všem hladovým hodně skvělýho jídla.









Hladoví děkujou, ale zrovna dneska se večer se můžou najíst leda tak tvejch obrázků.. damn it.
(a už jen čekám kdy uvidím první profilovku přebarvenou na belgicko)