Duben 2016

V souladu s přílohou.

26. dubna 2016 v 1:30 | Paralela |  Černobílý svět.
Normálně cítím, jak se můj počítač pálí. Měla bych ten vetráček rozebrat a leknout se, co se v něm točí. Když už.... někdo na brigádu? Jsem milá voní mi vlasy a vařim.

V nadpisu nehledejte jídlo, opravdu, tentokrát nejde o jasmínovou rýži ani bramborový pyré. Vlastně jsem to právě opsala ze závazných pokynů pro žadatele o "zelená úsporám"... 2. Situační výkresy v souladu s přílohou č.5 odst. č.499/2006 Sb., o dokumentaci staveb....bla bla bla. Byrokracie, až se mi chce brečet. Kreslím detaily, který nikdo nepotřebuje, aby se zákon najedl. Asi to tak musí být. Škoda, že ti, kvli kterýým zákony převážně jsou, ho obvházejí. Tohle je ale trochu něco jinýho. Peníze úplně zadarmo ti nedaj, tak aspoň investoři krmí projektanty, žejo.

Nemám moc čas psát o tom, jak se mi daří. Mám toho víc, než jsem zvyklá...a jsem asi spokojená. Na umírání myslím jen když je čas, což logicky znamená, že moc ne. Jen tak když jdu ze schodů, běžim nad srázem nebo ve sprše.
Ale i tak - jsem unavená a prokrastinaci mám aktivní. Dokonce jsem si dneska připravila snídani, takže kdo si myslí, že se tohle obejde bez fotky jídel, bude zklamanej.


No waaaaaay.

Taky bych řekla, že rozhodně nestíhám ty termíny. Těšit se můžu na staré dobré deníkové zápisky během dní, kdy vynechávám spánek úplně. teď je skoro půl druhé, takže já si naordinuju nějaký 4 hodiny a zítra, potažmo dneska - záleží na tom, jak to chápeš, to už fakt dodělám a vrhnu se zas na ten svůj pididomek, co mi má zajistit titul, který mě nudí. Asi nějaká deziluze.




Každopádně důležitý je, že mi to neleze na mozek. Snad. Zatím. Leze?
Píšu teď něco jinýho a o to se nedělím, takže se to možná nikdy nedozvíte, ale...píšu si to tady pro sebe, jednou zjistím, kdy to začalo :)

Omluvte tento text za jeho nulovou hodnotu. Taky vás neodsoudí, když si budete připadat jako nula. Anyway, už jste přemýšleli o tom, že i nula je honota? #notthatbad



jogurt + ovesný vločky + banán + semínka slunečnice + brusinky
Tomu už chybí jen Mayovo kešu máslo, ale to bych musela přidat 5km k běhu, haha. Slastně nad tím odháním dobu, kdy jsem nebyla schopná sníst banán a odsuzovala vnitřně všechny slečny, co si ho dopřály o každý pauze ve škole. #350kJ #kalorickytabulkyvhlavě


Napsat tohle trvalo 8 minut. Potřebuju obejmout.

Jako bych sahala dopředu skrz čas a dotýkala se tě.

22. dubna 2016 v 15:40 | Paralela |  Černobílý svět.
Skrz

Skrz minulost na sebe saháme,
skrz nepřeberné světy
milióny světel
přes kropící vůz.

Skrz bublinu se na Tebe díváme
skrz naše nenaplněný životy
obrazy písmen
přes pocity hrůz.

S tmou na mě doléhá tvá vůně humoru
tak trochu naveselo
a na tabuli příjezdů
- nevisí tam tvoje jméno?

Chápu, že je to beznadějné a naivní,
jako kluk na skládacím kole
co mě každé ráno míjí při cestě do školy,
ale nepřísluší nám v tomhle světě
chovat se tak trochu nepatřičně?






Ranní unavený úvahy v metru nad někým, koho vůbec neznám, přesto voní až ke mně.




Kandidátka na prozření.

19. dubna 2016 v 2:28 | Paralela |  Černobílý svět.
Občas píšu články jen proto, abych filtrovala napětí, který je úplně zbytečný a nechci ho nikomu říkat. Vezmu to rychle - nebaví mě přijet na kolej a mít za hlavou páchnoucí nádobí, nakrmit holky a umýt si po nich nádobí a nakonec najít rozbitej hrnek, kterej mám od bratříčka. (A na kom jiném na tomhle světě záleží?) Protože to není první věc, která se rozbije nebo zmizí když tady nejsem a dělá se jakoby nic. To je celý. Umývám krabičky od obědů a připadám si hloupě. Mám nejvíc práce a nejvíc se zdržuju. Asi chci pečovat o někoho, kdo o to stojí a zaslouží si to. Konec napětí, děkuji.
Vlastně se máme skvěle. Miluju je.


*výhledy na Dejvice & Prahu ze školní střechy, aneb kam až vás zavede předmět, kde netušíte která bije*


O zbytku by se dalo dlouze zbytečně polemizovat. Ale o dost lepší by bylo, kdybych jen mlčky dlouze vařila, May by to jedl,
protože do nikoho dalšího (kromě M.) se toho tolik nevejde, a já bych už pak jen mlčela, protože tak se poslední dobou cítím nejlíp. Z nějakýho důvodu je každý slovo křeč a přetvářka.


*tak jsem ti tady přidala fotku z mezivýroby, která tě měla nalákat...ale tys už mezitím přišel, na jídla lákat nepotřebuješ, žejo*













V noci jsem dočetla knížku o Číně a skončila - jak jinak- než špatně. Mám z ní spousty fotek, kterém jsem občas i sdílela. Bohužel ne s vámi, ale s Jeskyňkou a povídat si nad sklenicí jdeme asi koncem týdne. Neříkejme tomu rande, protože to já nedělám. Strach z překročení svých limitů.





Aby tady bylo něco důležitýho, tak Sid je pořád nejlepší kámoš a rád se koupe. Protože se vždycky obalíme v blátě. Protože běháme v blátě. V dešti. Proč běhám v dešti už víte - není vidět zoufalost tekoucí z očí.
A jinak jsem pořád stejná. Pracuju 24/8, lituju se, piju maličký kafíčka z knihovny, opíjím se cizím peřím a probouzím se v posteli s někým (množné číslo) jiným. Přesto pořád jsem kandidátka na prozření. A hledám duševního mrzáka na život. Abychom si mohli notovat o tom, jak je život krásnej.



A teď už naozaj tu bakalářku, děti moje. Po pěti letech by to mohlo klapnout.


dnes grilovaný žebra
zítra srdce -
koncert proti konci světa
nezrušili
i kdyby nikdo nepřišel
bude se hrát!
spása, hm?
Spásu si představuju jako holčičku,
která mě adoptovala.
.
každá věta vypadá
jako hipsterská báseň
když často
stlačíš
ENTER.





Moje domy jako místa pro ukládání lidí.

11. dubna 2016 v 14:23 | Paralela |  Černobílý svět.
Tak jsem o polední pauze mezi školou a prací (a vínem) vytřela na pokoji. Pondělní vstávání v pět mi očividně svědčí. Taková píle. Dívím se, že mě ještě nemiluje nikdo bohatej. Dokonce uklízím. Bohatej spíš na duši. S penězma..tedy vlastně s chlapama s penězma už jsem to zkoušela a teda nic moc. Hlavně nic moc protože většinou měli ještě jednu hodnou holku doma, o který přeci nebylo potřeba mluvit. Ahaha. (Smích? Přejde...) Směšný je, že se nemaj líp. S odstupem času, ve kterým nefiguruju. Buď se vůbec nemaj líp, nebo je ta holka pořád hodná. A s ještě větším odstupem se spirála času podivně zakrucuje, že by Marks tleskal. Mně (May mě naučil tady neudělat chybu) přibývají na polici tekutý úplatky a já je vůbec nepotřebuju.

A sestra keeps sending me různý vtipný gify. Je vidět, že se v práci nudí. Já nemám čas si je hledat, tak jsem ráda. Minulý týden jsem se učila mít radost z nové práce. Tenhle týden se učím nemluvit o práci. Je to potřeba, nemám to totiž ráda. Ale já jsem vychytralá, já mám svůj paralelní svět a tam tady se to nepočítá.


Taky jsem vyhodila ty krásný květy z minulýho článku. Váza je prázdná, potřebuju svazek narcisů. (Takový ty životní *potřebuju*.) Doma ještě jsou, ale nikdo jim nevyměňuje vodu. Protože jsou na těch větvích světýlka. #vánoceforever Když jsme se vraceli v sobotu z večeře v naší oblíbený restauraci, mamka mě poslala jim dolít vodu.
"..spíš bychom jí měli vyměnit"
"Myslíš že smrdí?"
"Vím to."
"hmm...tak tam nalej trochu sava?"
A tak se v kruhu vracíme k hovoru nad pivem, že je prostě spíš dobrá na pěstování lidí. A už řeší, jak bude pěstovat moje děti. Zatímco já zatím nemám diplom, chlapa, ani děti. Ani jedno. Smutný fakt.
I tady voní Savo. Je to trochu důkaz jistoty, že bakterie nežijí. To mě uklidňuje víc než víno a kafe současně.





Vlastně nepotřebuju mluvit o práci. Jen takový povzdech - kéž by se člověk uživil i tímhle. Přemýšlením o lidech a jejich bytí. Moje domy budou místa na ukládání lidí. A budou tam veselý, zamyšlený, unavený i úplně nudný. Ale budou rádi. Myslete na mě, až si budete brát hypotéku. *Jak se asi má spletená Paralela?* Čas tolik běží....

Objetí mají charaktery.

6. dubna 2016 v 14:05 | Paralela |  Černobílý svět.



Vítr v očích, černá radostná bunda, nejteplejší svetr, skinny džíny - černé. Knížka s příliš drastickým příběhem v ruce,, sluchátka v uších, píseň na rtech, gesta. Nejisté pátravé pohledy okolo plně vnuceného strachu. Dvě ráno. Prní kapky deště. Právě jsem strávila tři hodiny na cestě která nic nepřinesla. Ona tam nebyla. Kde je?

Byla to holka kterou jsem vlastně ani tolik ráda neměla. Přivedla mě k velkýmu vzteku v beznaději, když si na mě neuváženě zkoušela hypnózu. Přišla jsem zrovna z úplně strašnýho večera u kluka, co mi noci předtím nalhával lásku. Pořád to opakoval, jak spolu budeme a bude to velký. Musel to říkat, aby tomu uvěřil? Přitom...když je to opravdový nic říkat nemusíš. Jen v objetí je tolik slov, který mi ani říct nedokážeme. Slova k takový opravdovosti nikdy nedojdou. Objetí jsou důležitý. A maj charaktery.
Jenže mě pak pozval na film, který byl jen tak mimochodem horší než reklama na inkontinenční vložky, svlékl mi kalhoty a když jsem se myšlenkově propleskla, řekl, že se na vztahy moc necítí...a že bychom se spolu prostě jen vypsali, i když je to samozřejmě hrůza a nikdy by to neřekl, že ale se mnou je to jiný a bla bla bla...oblékla jsem se rychleji než umím když ráno zaspím a po pár desítek minut později jsem se, zničena slovy "co děláš, hůř ti být nemůže", nechala zneužít pro studijní účely. Život.
To už je dávno, ale je to doba, která mě spoluje s návštěvou na jednu noc - mojí bývalou spolubydlící, kterou jsem jela vyzvednou v domluvený čas na letiště, ale nebyla tam.

Jenže nic není omyl. Takže když jsem na muzeu potkala Jeskyňku, bylo to důležité? Pár týdnů mi píše, pár týdnů se snaží vymyslet, kdy se sejdeme. A pak *cink* - můj život - náhody spletené do klubíčka pocitů. Já vím, že nepotřebuju jeho modré oči, moudrý řeči a strach že zklamu. Jen je to důkaz. Nemusíte se snažit něco získat. Stačí snažit se být vždy dobrý člověk, nejlepší verzí sebe. Karma, nebo osud chcete-li, se vám pak vždycky odvděčí. Dnes to cítím víc, než kdykoliv jindy.
Říkat mám se skvěle mi není podobné. Jen nějak nemám chuť říkat opak? Nemůžu pomoct, ale všechno se děje lépe. Nechci tolik umřít. Musím tady ještě něco nechat. Mám novou práci. Lepší, než jsem si dokázala představit. Snad to dopadne dobře.


Vzpomeň na pátý duben, první den s prací slečny architektky. Věřila jsi tomu někdy?



*dora goes pro* *doma se teď točí dvě objednávky, když přijedu. Udělej nám sushi a brownies se slaným karamelem*



*sedmý neúspěšný pokus trefit během na braník - zvěčněný. a úlovek z jinýho půnočního běhu*



*krásou se obklopuju ráda*