Občas píšu články jen proto, abych filtrovala napětí, který je úplně zbytečný a nechci ho nikomu říkat. Vezmu to rychle - nebaví mě přijet na kolej a mít za hlavou páchnoucí nádobí, nakrmit holky a umýt si po nich nádobí a nakonec najít rozbitej hrnek, kterej mám od bratříčka. (A na kom jiném na tomhle světě záleží?) Protože to není první věc, která se rozbije nebo zmizí když tady nejsem a dělá se jakoby nic. To je celý. Umývám krabičky od obědů a připadám si hloupě. Mám nejvíc práce a nejvíc se zdržuju. Asi chci pečovat o někoho, kdo o to stojí a zaslouží si to. Konec napětí, děkuji.
Vlastně se máme skvěle. Miluju je.

*výhledy na Dejvice & Prahu ze školní střechy, aneb kam až vás zavede předmět, kde netušíte která bije*
O zbytku by se dalo dlouze zbytečně polemizovat. Ale o dost lepší by bylo, kdybych jen mlčky dlouze vařila, May by to jedl,

protože do nikoho dalšího (kromě M.) se toho tolik nevejde, a já bych už pak jen mlčela, protože tak se poslední dobou cítím nejlíp. Z nějakýho důvodu je každý slovo křeč a přetvářka.
*tak jsem ti tady přidala fotku z mezivýroby, která tě měla nalákat...ale tys už mezitím přišel, na jídla lákat nepotřebuješ, žejo*

V noci jsem dočetla knížku o Číně a skončila - jak jinak- než špatně. Mám z ní spousty fotek, kterém jsem občas i sdílela. Bohužel ne s vámi, ale s Jeskyňkou a povídat si nad sklenicí jdeme asi koncem týdne. Neříkejme tomu rande, protože to já nedělám. Strach z překročení svých limitů.

Aby tady bylo něco důležitýho, tak Sid je pořád nejlepší kámoš a rád se koupe. Protože se vždycky obalíme v blátě. Protože běháme v blátě. V dešti. Proč běhám v dešti už víte - není vidět zoufalost tekoucí z očí.
A jinak jsem pořád stejná. Pracuju 24/8, lituju se, piju maličký kafíčka z knihovny, opíjím se cizím peřím a probouzím se v posteli s někým (množné číslo) jiným. Přesto pořád jsem kandidátka na prozření. A hledám duševního mrzáka na život. Abychom si mohli notovat o tom, jak je život krásnej.

A teď už naozaj tu bakalářku, děti moje. Po pěti letech by to mohlo klapnout.
dnes grilovaný žebra
zítra srdce -
koncert proti konci světa
nezrušili
i kdyby nikdo nepřišel
bude se hrát!
spása, hm?
Spásu si představuju jako holčičku,
která mě adoptovala.
.
každá věta vypadá
jako hipsterská báseň
když často
stlačíš
ENTER.







Zpětně jsem si uvědomil kolik toho masa bylo dohromady a kolik jsem ho dostal já.. myslím že tak.. 90%?
*shit happens* Škoda že nezbyla fotka.
..aby mohli ostatní závidět. Hehe.