11. dubna 2016 v 14:23 | Paralela
|
Tak jsem o polední pauze mezi školou a prací (
a vínem) vytřela na pokoji. Pondělní vstávání v pět mi očividně svědčí. Taková píle. Dívím se, že mě ještě nemiluje nikdo bohatej.
Dokonce uklízím. Bohatej spíš na duši. S
penězma..tedy vlastně
s chlapama s penězma už jsem to zkoušela a teda nic moc. Hlavně nic moc protože většinou měli ještě jednu hodnou holku doma, o který přeci nebylo potřeba mluvit. Ahaha. (Smích? Přejde...) Směšný je, že se nemaj líp. S odstupem času, ve kterým nefiguruju. Buď se vůbec nemaj líp, nebo je ta holka pořád hodná. A s ještě větším odstupem se spirála času podivně zakrucuje, že by Marks tleskal.
Mně (
May mě naučil tady neudělat chybu) přibývají na polici tekutý úplatky a já je vůbec nepotřebuju.
A sestra keeps sending me různý vtipný gify. Je vidět, že se v práci nudí. Já nemám čas si je hledat, tak jsem ráda. Minulý týden jsem se učila mít radost z nové práce. Tenhle týden se učím nemluvit o práci. Je to potřeba, nemám to totiž ráda. Ale já jsem vychytralá, já mám svůj paralelní svět a tam tady se to nepočítá.
Taky jsem vyhodila ty krásný květy z minulýho článku. Váza je prázdná, potřebuju svazek narcisů. (Takový ty životní *potřebuju*.) Doma ještě jsou, ale nikdo jim nevyměňuje vodu. Protože jsou na těch větvích světýlka. #vánoceforever Když jsme se vraceli v sobotu z večeře v naší oblíbený restauraci, mamka mě poslala jim dolít vodu.
"..spíš bychom jí měli vyměnit"
"Myslíš že smrdí?"
"Vím to."
"hmm...tak tam nalej trochu sava?"
A tak se v kruhu vracíme k hovoru nad pivem, že je prostě spíš dobrá na pěstování lidí. A už řeší, jak bude pěstovat moje děti. Zatímco já zatím nemám diplom, chlapa, ani děti. Ani jedno. Smutný fakt.
I tady voní Savo. Je to trochu důkaz jistoty, že bakterie nežijí. To mě uklidňuje víc než víno a kafe současně.
Vlastně nepotřebuju mluvit o práci. Jen takový povzdech - kéž by se člověk uživil i tímhle. Přemýšlením o lidech a jejich bytí. Moje domy budou místa na ukládání lidí. A budou tam veselý, zamyšlený, unavený i úplně nudný. Ale budou rádi. Myslete na mě, až si budete brát hypotéku. *Jak se asi má spletená Paralela?* Čas tolik běží....
Buď ráda, že nemáš nic. Nikdo ti to nevezme a nemusíš se o to nic ani obávat.