6. dubna 2016 v 14:05 | Paralela
|
Vítr v očích, černá radostná bunda, nejteplejší svetr, skinny džíny - černé. Knížka s příliš drastickým příběhem v ruce,, sluchátka v uších, píseň na rtech, gesta. Nejisté pátravé pohledy okolo plně vnuceného strachu. Dvě ráno. Prní kapky deště. Právě jsem strávila tři hodiny na cestě která nic nepřinesla. Ona tam nebyla. Kde je?
Byla to holka kterou jsem vlastně ani tolik ráda neměla. Přivedla mě k velkýmu vzteku v beznaději, když si na mě neuváženě zkoušela hypnózu. Přišla jsem zrovna z úplně strašnýho večera u kluka, co mi noci předtím nalhával lásku. Pořád to opakoval, jak spolu budeme a bude to velký. Musel to říkat, aby tomu uvěřil? Přitom...když je to opravdový nic říkat nemusíš. Jen v objetí je tolik slov, který mi ani říct nedokážeme. Slova k takový opravdovosti nikdy nedojdou. Objetí jsou důležitý. A maj charaktery.
Jenže mě pak pozval na film, který byl jen tak mimochodem horší než reklama na inkontinenční vložky, svlékl mi kalhoty a když jsem se myšlenkově propleskla, řekl, že se na vztahy moc necítí...a že bychom se spolu prostě jen vypsali, i když je to samozřejmě hrůza a nikdy by to neřekl, že ale se mnou je to jiný a bla bla bla...oblékla jsem se rychleji než umím když ráno zaspím a po pár desítek minut později jsem se, zničena slovy "co děláš, hůř ti být nemůže", nechala zneužít pro studijní účely. Život.
To už je dávno, ale je to doba, která mě spoluje s návštěvou na jednu noc - mojí bývalou spolubydlící, kterou jsem jela vyzvednou v domluvený čas na letiště, ale nebyla tam.
Jenže nic není omyl. Takže když jsem na muzeu potkala Jeskyňku, bylo to důležité? Pár týdnů mi píše, pár týdnů se snaží vymyslet, kdy se sejdeme. A pak *cink* - můj život - náhody spletené do klubíčka pocitů. Já vím, že nepotřebuju jeho modré oči, moudrý řeči a strach že zklamu. Jen je to důkaz. Nemusíte se snažit něco získat. Stačí snažit se být vždy dobrý člověk, nejlepší verzí sebe. Karma, nebo osud chcete-li, se vám pak vždycky odvděčí. Dnes to cítím víc, než kdykoliv jindy.
Říkat mám se skvěle mi není podobné. Jen nějak nemám chuť říkat opak? Nemůžu pomoct, ale všechno se děje lépe. Nechci tolik umřít. Musím tady ještě něco nechat. Mám novou práci. Lepší, než jsem si dokázala představit. Snad to dopadne dobře.
Vzpomeň na pátý duben, první den s prací slečny architektky. Věřila jsi tomu někdy?
*dora goes pro* *doma se teď točí dvě objednávky, když přijedu. Udělej nám sushi a brownies se slaným karamelem*
*sedmý neúspěšný pokus trefit během na braník - zvěčněný. a úlovek z jinýho půnočního běhu*
*krásou se obklopuju ráda*
Ony jsou i horší věci než reklamy na vložky?
Každá cesta něco přinese.