Umřel nám kocour.
A nad jeho hrob zasadila jsem růže
chodím se tam koukat
už sedm let čekám
až květy naučí mňoukat.
Nejspíš si pořád zvyká
že se mu hlína nepoddá
že na nebe
se nejlíp kouká ze zespoda.
Co noc, to nový ticho
s dalším ránem v závěsu
nevidí konce
nebeskýho přívěsu.
Smutná je samota
lepší je štěstí sdílet
nepohřbívejte kamarády
na tomhle světadíle.
Umřel nám kocour
a já nad ním sekám trávu
byl támhle vlevo
nebo víc v rohu?
Lepší než mohyla
je navždycky shořet
nemuset být živinou
okrasné floře.
Nechci ležet pod drnem
na obličej hlínu
pomalu si zvykat
na kořeny v klínu.
Všechny cesty z rakve
už nikam nevedou
občas tě někdo poseká
a proleje vodou.
Náhrobek je přítěží
monument smutku
všichni jsme v prdeli
mávnutím proutku.

*Sekat trávu musím já, protože jedině tak
nezemře většina sedmikrásek,
alespoň prozatím, ale
sekat nad hrobečkem je beznědějné.
Posekali jste taky?*
nezemře většina sedmikrásek,
alespoň prozatím, ale
sekat nad hrobečkem je beznědějné.
Posekali jste taky?*

Můj hrob
a moje pýcha
moje srdce
co pro tebe dýchá
tvůj odraz v zrcadle
s přiznáním malosti
leskne se odevzáním
loučí se s hrdostí
Nabízej
co sám chceš dát
slibuju
že se nebudu ptát
jediný dvě slova
co říkají se tiše
prach z pocitů
víří křídly v břiše.







Ležet pod drnem
,

tam my se nehrnem,
my radši pojdem splínem,
zalejem se vínem.