Blíží se půlnoc. Dofénovala jsem si dobarvený vlasy, jsem unavená. S meduňkovym čajem padám do křesla před věčně zapnutou televizí. (To už znáte, žejo.) Dneska mě ten běh nějak zmohl, i když se cítím dobře. Jsem unavená. Nevím, ale každý den to asi nezvládám. Až si uědomuju, že "moving pictures", který prohlížím trochu skrz a trochu nepozorně, je záznam utkání Praha - Příbram v malém fotbalu. Ano. Únava.
Jenže. Ten činžák v záběru je mi povědomej. Jakobych na něj koukala hodiny a hodiny v kuse někdy v minulým životě. Tati? Tatiiiii! Už jde. Z kanceláře.
No hele, nejsou tohle Vysočany?
No hele, nejsou tohle Vysočany?
Počkej co to děláš. Proč to máš malý.
Nevim.
Po chvilce pozorovní a ujišťování se, že já ovladač nepoužívá, zjišťuju, že je to vážně to místo, kde jsem strávila na tenise nejeden víkend. Je to hrozně zvláštní. Najednou porozuješ boj někoho jinýho, na místě, který ti snad i tvoří obrázek mládí. Vysočany a Ing. Aleš Vy......no už nevím. Poprvé slyším pražský holky říkat slova jako přísný a dáš si masíkoo?. A na můj vus už moc velký kluky, jak si vyměňujou pokémony. Spousta vzpomínek. A proher. Křiku na mě. A spousta rusek, co se tě snaží podvést. Chmm. Ten činžák mám teda nakoukanej. Kolik "obrazů od základní čáry" jsem si za tu dobu nakoukala?
Meduňku střídám pivem, i když je zápas skoro u konce. Líbí se mi všeobecný nadšení. Líbí se mi, jak se pořád něco děje. U koleje hrají Hanspaulskou ligu, tak to mám docela nakoukaný. Nakonec titul získává Praha. Dojde i na rozhovory s trenéry, když už to přenáší Česká televize. Moderátor to trochu nezvládá - vyzívá trenéra "prohravšího týmu". Whatever it means, přichází nasranej trenér Příbrami.
"...já se omlouvám, ale já na to seru, tady s těma křovákama se to nedá hrát."
Právě mi dochází, že větší kulturní zážitek jsem si na konec dne nemohla přát. Divadlo pokračuje radostným tačkem s pohárem vítěze na straně pražské se zpěvným pokřikem "pražský kurvy to jsme myyyyy"; a se zlatýma konfetama ve vzduchu se zatahuje opona.
Právě mi dochází, že větší kulturní zážitek jsem si na konec dne nemohla přát. Divadlo pokračuje radostným tačkem s pohárem vítěze na straně pražské se zpěvným pokřikem "pražský kurvy to jsme myyyyy"; a se zlatýma konfetama ve vzduchu se zatahuje opona.
Já tleskám.
Teď už je skoro jedna ráno. Jdu si pěkný vlasy zkazit spánkem a zítra do Prahy. Kulturní článek přijde příště.
O opravdickým fotbale a seriózně zase tady.
O opravdickým fotbale a seriózně zase tady.







Čutálisti prohráli s venkovskejma balíkama.