close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pod pohledem sedmikrásky.

14. června 2016 v 23:58 | Paralela |  Černobílý svět.
modrý nebe nad hlavou
ptáci probouzí se s tmou
nemám důvod vstát z postele
nevím, co říkává se v kostele

dej mi ještě trochu času
usínám u tvýho hlasu
dej mi ještě trochu lásky
pod pohledem sedmikrásky

jen pár vět a jen pár tónů
voda s vůní od citónu
slunce oknem do očí
můj svět se rychle otočí

dej mi ještě naději
že projdeme se v aleji
dej mi ještě trochu lásky
pod pohledem sedmikrásky



Pozitivní akcent do života je přelomová myšlenka. Možná není jednoduchá, ale je to správný rozhodnutí. Většinu dne je mi teď spíš špatně. Jsem v trvalým napětí, který nedokážu specifikovat. Jako bych na něco čekala, co má přijít každou chvílí, ale ve skutečnosti nic takovýho nexistuje. Nemůžu se rozhodnout, jestli je to tím jak mě čeká ten konec školy. (Vždycky mě to znervózňovalo, ale nikdy jsem se k mylníkům neupínala.) Nebo jestli je to protože nemám vůbec nic, na co bych se výhledově mohla těšit. Možná, že mohla, ale.....není to dost hmatatelný. (zapomeň)


Uuuuh. Někdy je to složitý. Prožíváte pocity, který ani nejdou vyslovit nahlas. Nemáte odvahu je přiznat. Ani svýmu blogu. (Rovná se sobě?)
Nakonec se teda rozhodnu makat na všem, co dělám, stát se nejlepší verzí sebe. Ale proč? Přemýšlím nad reakcemi k běhu. Nemyslím si, že to běhání znamená, že nejsem líná. Já jsem. Jsem líná dělat spoustu věcí, i když běhám. Vlastně jsem to dělala vždycky. Dneska jsem vzpomínala na svoje modřiny z Deníků běžecké nuly (čti o nule1) (čti o nule2)... a když teď hledám odkaz, ani si to nedokážu přečíst. jakoby to bylo o tom samém? :
"Jsem strašně nešťastná a nemůžu to ani říkat. (Ani tady a to je co říct!)"
Ale vzpomínám taky na to, jak jsem v osmý, možná devátý třídě chodila před školou na půl hodiny běhat s Jessíkem. (Vždycky se psem, patří to ke tobě, Paralelo!) Měla jsem až od půl dováté a švica stejně vstávala brzo na gympl. Řeknu vám, že vůbec nevím, proč jsem to dělala. Asi jsem chtěla dokázat, že mi nevadí předstírat, že bych mohla něco dokázat.


Fakt je, že jsem za celý svůj život nedokázala vůbec nic. Potácím mezi mezi relativní pohodou a totální mizérii. Potácím se v deficitech, který se snažím vyrovnávat. V maximech, hned zas v minimech. Ale s pocitem, jako bych se zasekla v inflexním bodě a nemohla se rozhodnout, na kterou stranu se vydám.

Možná to přeháním. Možná to všichni přeháníme. Nemusíme se pořád srovnívat s Martinem Lutherem Kingem, Johankou z Arku, Usianem Boltem, Stevem Jobsem....nemusíme zachránit bratry před segregací; být puberťačkou, co zachrání Francii; mít nejrychlejší nohy na světě, i když je to jistě výhoda, když kradete žvýkačky v sámošce; a ani si nemusíme myslet, že víme, co lidi chtějí a vydělat na tom. Třeba bude stačit být běžnou verzí sebe. Možná ne nejlepší, ale správnou. Nikdy to sami nedokážeme posoudit a třeba....třeba tě někdo na světě bude mít rád i jako ubrečenou malou holku, co potřebuje obejmout, než vyjde ze dveří.
Note to future-self: *I když máš vlastní kladivo.*








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 15. června 2016 v 4:18 | Reagovat

Ty bys byla úžasná Johanka.
Na druhé straně houpačky sedí Hitleři zrazování důvěr - takových jistě znáš spoustu.
Je to ten starý příběh o dobru a zlu. :D

Já bych zas mohl sloužit jako předloha k nějakému svatému - takový sv. Šebestián jako by mi z oka vypadl. :D

2 Paralela Paralela | E-mail | Web | 15. června 2016 v 7:26 | Reagovat

[1]: hihi, Tebe musí všichni milovat, ty mučedníku

3 banalite banalite | Web | 15. června 2016 v 15:49 | Reagovat

Tak mi přijde, že si na sebe nakládáš kopec požadavků. No, ne že bych to nedělala sama, ale hej, vždyť ještě ani nemáme dodělanou školu, tak jak vůbec máme možnost něco závratnýho budovat. Já osobně se stejně vidím, jako hotový průměr, protože je nás na světě moc a kdyby byl každý úžasný a udělal díru do světa, tak budem mít planetu jak ementál. Třeba je mým nejužitečnějším a světozáchranným úkolem stát v koutě a dát přednost jiným. The perks of being a wallflower.

4 Berry Berry | Web | 17. června 2016 v 17:15 | Reagovat

Kdy tě čeká konec? Jsi dobrá, když k němu míříš. Ano, jsme sice v republice, kde se to bere jako standart, ale i tak není. Mě se stačí podívat mezi kamarády, oprostit se od spolužáků z gymplu, a najednou jsou ty hodnoty života úplně jinde.
Víš, taky se děsím. Nejsem si jistá, kam půjdu dál, co budu, a jestli to je ono. Šla jsem na školu s představou, abych si ji splnila, musím absolvovat dvě okliky, když se změnily zákony, a zvažuji, jestli mi to za to stojí. Ten čas tam investovaný. Nebudu doktorka. Budu jen ta, co jim možná v něčem pomáhá. A doktoři, to prostě. Řekneš už jen studuju medinu a všichni si z toho sednou. A to je to - nesmím se srovnávat. Protože já došáhla na své limity a jsou nesrovnatelné s medinou. A třeba za pár let zjistím, že je to takhle všechno správně...
Jsi statečná, že jsi.

5 Paralela Paralela | E-mail | Web | 17. června 2016 v 19:12 | Reagovat

No víš, já zas strašně dlouho studuje vlastně jen půlku studia. Nejdřív se to pokazilo a pak - to jako teď - ten bakalář trvá 4 roky standartně. Ve mě je spousta otázek, spousta strachu.
Je to jen poloviční konec, jako ten tvůj. Za dva týdny.

6 Keeble Keeble | Web | 17. června 2016 v 23:09 | Reagovat

Ta básnička je krásná :)

7 Miloš Miloš | Web | 19. června 2016 v 17:29 | Reagovat

Je dobré si dávat vysoké cíle a nedostižené vzory, vždy se pak dá slevovat :)
A i když se povede jen malá část, je to pořád ještě důvod k oslavě.

8 Berry Berry | Web | 19. června 2016 v 22:39 | Reagovat

[5]: Jsi odvážná, žes to nevzdala. Právě proto, že jsi bojovnice. Vstalas, i když se to pokazilo a trvá to dlouho. A to je víc, než kdybys proplula jen tak, protože v životě nedostáváme věci jen tak. Je to zbytečná tvrdá lekce na začátek. Pro mě jsi hrdinka, já neprodlužuju a chtěla to už tolikrát vzdát, natož, kdybych musela začít znovu, odvahu nemám.
Strach je v pořádku. Znamená to, že cítíme a nejsme roboti a chrání nás před nebezpečím. Pokud nás nepohltí ;-)

9 vítor vítor | 20. června 2016 v 14:31 | Reagovat

Ta básnička je moc hezká :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama