Rozhodla jsem se, že psát jako o závod je horší, než nepsat vůbec. A proto něco napíšu každý den, lépe se ty špatné články skyjí v davu ještě horších článků. Zvlášť, když potřebuješ utopit něco rozporuplnýho. Cvičit se ve psaní fikce je nejlepší, když máte alespoň omáčku podloženou reálným základem. Jiank myslím, že to moc nehraje. Moje reálný reakce mě baví, ale svět si asi myslí, že bych se spíš měla stydět. A tak já se teda stydím. Za všechny ty lidi, který už mě ani neobklopují.
Divná písnička, žejo? Jakoby vůbec nepatřila na Paralelní. Zábavný by bylo zveřejnit běhací playlist, protože každá běhna má svůj. A pořádná běhna má pořádně ujetej. Většinou mě nakopne něco, co neposlouchám nikde jinde, než na trati. A ani to neumím pořádně pojmenovat. Směs, co se pyšní špatným rapem a nějakou taneční omáčkou. Myslím, že většina lidí se na mě dívá tak podivně, protože se vůbec nevyzná v tom, kdo jsem. Někdy je chci obejmout, poplácat po zádech a zašeptat....
...."já taky ne...já taky ne".
Existuje způsob, jak se omluvit všem, kterým ubližujete?
Potřebuju.
A způsob, jak poděkovat všem, kterým nejste...jedno?
Normálně, ne. Není to lež. Doopravdy na takový věci běhám. Je to vhodný dokreslení utrpení. Dneska jsem vyběhla asi kilometrový prudký stoupání (a to už se ani Sidovi nechtělo!) na My Demons a pomohlo. Na vrcholu odměna v podobě tanečku Shut up and dance with me. Když tohle dohrává, už většinou míříme zpátky. To už mě uklidňuje Frusciante a moc se do toho nic nemíchá. Maximálně tak jeden nejmenovanej song z Brna, protože to teď prostě patří ke žití. Ani nevím proč pořád, nejspíš to chci pochopit. A doufat, že teda bude šťastný.
*proměna za 10km, nemáš cop, nemáš umytý vlasy, nemáš hodinu a nemáš tu špatnou náladu. totally worth it*
To mi připomíná. V neděli jedu KONEČNĚ do Brna. Prvně musim, v pondělí mám jedny přijímačky. A taky chci, protože všichni víme, že je tam nuda mezi velkou spoustou skvělých lidí. Can't wait. Navíc Švica dneska zachránila jednu psí holčičku, takže ...já se moc těším. A na pondělní večer máme program v něčem, co se jmenuje Music Lab. Samozřejmě to neznám ani z vyprávění. Takže kdyby nás chtěl třeba někdo potkat, opít nebo zastřelit, je to jasná příležitost. ....Bože ta psí holčička je ňůňo. Sid se samozřejmě na fenu těší, jak jinak. Ale teď zrovna pláče pod stolem, že nechtěl běžet do toho kopce a už vůbec ne ještě deset kilometrů. Je vykoupanej a schoulenej na plyšovym Maxipsu Fíkovi (to mám pod nohy já...to určitě neznáte, že vám u stolu nedosáhnou nohy na zem!). A má dečku a vůbec tváří se nešťastně.
Chtít po někom Šťastnej život. To přeci není špatně. Já vím, že je to CHCI a že každý chci je špatně. Ale víc než chci, je to přání a ty tak nějak ... potřebujeme. Není to vůbec špatně. Protože ten šťastnej život vám druhý člověk dá, aniž by o tom věděl. Přeci i pro něj je to štěstí. Myslím, že je správný nebýt pořád skála. Chvíli to třeba hrát, ale nebýt. V každým z nás je to dítě, co chce držet za ruku a chválit. Až tohle pochopí většina lidí, nebudeme se všichni tolik trápit.
Takže.
Chtějte po lidech štěstí. Pro sebe. Protože si ho zasloužíte. Jste úžasní. Doopravdy.
Jo, ty taky!
So, goodbye for now... musím si dát sprchu, píšu tady kraviny.
do prkénka, do Brna vždycky někdo přijede a má milion věcí v programu a já jsem tu celej život a nudí mě to jako nic.
běhání závidím. obdivuju lidi, co nejsou lemry líný.
2Malé kotě | Web | 14. června 2016 v 20:18 | Reagovat
Užij si Brno.Smrdí to tu.
Jinak obdivuji tvoje nadšení z běhu. Já v neděli dřepoval, poprvé od pobytu v nemocnici, a ještě dnes si nemůžu normálně sednout nebo vyjít schody. Cítím všech osm hlav svých stehenních svalů...au
[2]: Ústí smrdí víc než Praha a Brno dohromady, takže cool.
Moje nadšení...děkuju, je to pro mě jediný lék. Cítím se pak nepochopitelně líp. Jinak samozřejmě zaznamenávám i velký defekty :)
Jsem ráda, že už dostáváš krev do žil. Bolest značí život, hodně štěstí!
Na co děláš přijímačky, VUT?
Zajímavé písně. Nevím, která mě překvapuje, uklidňuje a baví víc.
A už jsem ti říkala, že za běhání tě obdivuju? Mě to prostě. Nejde. Tak už nemám ani sílu zkoušet. I když je to mega hloupá výmluva. Vím. Ale jiné sporty dobrý. Když se k nim dostanu.
[4]: jasně vut fast. v podstatě to samé, co mám teď v praze. a ráda bych tam i zůstlala. ale zkouším to i takhle, nikdy nevíš, co se může stát a co ti život nabídne
do prkénka, do Brna vždycky někdo přijede a má milion věcí v programu a já jsem tu celej život a nudí mě to jako nic.
běhání závidím. obdivuju lidi, co nejsou lemry líný.