Nemůže být lepší manuál na život než ten od naprosto zhroucený Paralely. Bezdůvodně zhroucený. Jen tak - z povinnosti být.
Nádherné ohlédnutí od člověka, kterého jsem už neměla v plánu potkat. Zřídil si falešný účet, aby mohl položit tuhle otázku? Pět let zpátky, koleje Strahov, studenti, zájmy a nezájmy. Nevzala jsem si ho. Jako všechny ostatní příslušníky agresivních náboženství. Odjel zpět do Ammanu, později se zas ozval, když studoval někde v Kanadě. A teď hledá něco v Evropě. Hádejte, kde je to nejlevnější a zároveň pořád krásný: Praha....no jasně. Pořád to neznamená, že se tady ukáže, já mu pomůžu (já moc ráda pomůžu komukoliv) a budeme žít happily ever after. Proto mám teď na messengeru desítky výhružných zpráv, na které prostě neodpovídám. A šest let nenávidím život stejným způsobem.
Připomíná mi to Niggu, jak jinak. Můžeme znovu zkusit hádat. Hádejte, kdo si asi našel práci v Praze. Yep, The black man. Nezvedám telefon a dělám, že neexistuju. Až mě to trochu mrzí. Celkově se stále vynořují nadřazení muži, kteří z mý labilní a nestálý povahy pochopili, že potřebuju chytit pevně (kolem krku) a říkat, co se bude dít. Že potřebuju usadit jistotou.Asi jo. A přestě v ten moment se začnu kroutit. Jsem přeci nezávislá a všechno dokážu, ne?
Manuál k životu, ať má téma-týdne radost, že zneužíváme jejich pozornost. Najdu další 4 důvody. Jde mi to. Málokdo umí vidět ve spektru černé tolik, jako já. (No to všechna čest, Paralelo.)
1. Očekávání.
Opakuju se, když vzpomínám Shakespeara. Odpusťte mi, ale je to pravda. Proto už nemám žádná očekávání a v kolonce zklamání mám pusto. A právě teď lžu. Každý lže, a kdo říká, že ne, ten lže za tři.
Mám důvod cítit se špatně. Jsem zklamaná. Vždycky budu. Chcete volnost? Nechte svoje srdce dýchat. Choďte do přírody a tam....tam si vyčítejte svůj život, objímejte stromy, povídejte si se psem o západu slunce. Tohle je regulérní návod. Nebo si myslete, že se to jednou nějak zlomí, otočí o 180°, že budete milovat a zapomenete chuť slz. Pak se můžete těšit na vlnu zklamání. Cítit se zklamaný je legitimní pocit.Ale očekávat, to je zločin. Kolotoč, že?
2. Ego musí zemřít.
Nejsem dobrý sociolog, přesto...
Ego je moje sociální role, moje maska. To, jak se snažím vypadat. (S vyjímkou paralelního světa, protože ten je bezpečný i pro totální nuly.) Co teda předstírám? Že jsem sebevědomá mladá dáma, co má kořeny hluboko zapuštěný, která všechno zvládne a vůbec s ničím nepotřebuje pomoci.
Ano. Je to sakra únavný. Někdy se tou maskou dusím. Dusím se strachem, že tohle všechno není pravda. No...není. Nemůžeš žádat od života dokonalost a sama nebýt dokonalá. Snažit se dosáhnout na kotníky dokonalosti, která je sama o sobě nedefinovatelná, je sebevražda podávaná v malých dávkách. Je to nesplnitelné. Dokonalý člověk neexistuje, dokud není dokonalým v mých očích. A to jsi ty a ne já.
3. Lidé.
Smysl v obklopování se lidmi je jednoduchý. Zůstáváme s těmi, kteří nám odpouští, že nejsme dokonalí.
Dokud to nejsem já. Zvu do svého života spoustu nových lidí. Jen tak trochu ohřát a pak zase rychle koupím tenisky a utíkám. Abych byla - možná nadohled. Ty zásadní osoby jsem se nikdy neodvážila zvát na můj práh. Aha, to ten strach.
4. Oběti.
Podle Paralely není nutné vědět, co od života doopravdy chce, ale čeho se dokáže vzdát.Vysvětlím.
Myslím, že ať už jsme v jakémkoliv stavu, ať už jde o štěstí, "nulovost" nebo hrůzná bída, pořád se posouváme po žebříku svých plánů nějakým směrem. Kladným, či záporným. Tyhle cesty lidí se kříží a občas se ukáže, že by třeba bylo lepší, lákavější a plnohodnotnější přeskočit na nějaký jiný. Na něčí jiný. Že třeba ten můj je fajn, ale je tam dost pusto na citech. Jenže je to můj žebřík. Už jsem se v něm silou vůle, nebo spíš nevole, dostala na nějaký místo. A seskočit znamená začít znovu. Hledat jiný kroky. Znamená to ztratit jistoty. (Boha, čtu si to po sobě a říkám si - děvče, to máš teda bordel v hlavě. Bullshit everywhere.)
Jsou ve vašem životě lidi, pro který jste ochotný dělat kompromisy?
Super, tak to jste šťastní. Líbí se mi to.
Otázkou tohoto bodu jsou samozřejmě hranice svého nepohodlí, které jsme ochotni dočasně podstoupit. Dočasnost je nesporně důležitá. /Nic nevydrží věčně, ani ty plíce! (V. Hrabě)/
*potřebuju oddělovač, který bude říkat TO BY STAČILO!*
Připojte se k gratulacím pro JB, právě dnes se oficiálně stane inženýem.
Cigarettes...ty už všichni známe v podání "Nothing's gonna hurt you baby". A to je taková lež na dobrou noc, tak přidávám jinou, spolu s celým albem. Budou v Praze, víte to? Každpádně neberte to jako navádění ke kouření a nekuřte. Je to špatný. A nejvíc si dělejte co chcete, je mi to upřímně jedno.
Právě jsem si omylem slepila prsty dohromady. Vteřiňák, co si jde hrdě za svým cílem. I on je lepší, než já!
O brně zas zítra.
Těsně předtím, než jsem si uvědomila, že před sebou neutečeš ani do Brna. Ani kamkoliv jinam. Jak to bylo ve Snídani u Tiffaniho : It's wherever you go...
Vážně existuje někdo kdo má tak skvělý názory? A ty citáty? A cigarettes?
V nějaký paralele jsem tě právě požádal o ruku, just saying.
6paralelnisvet | 24. června 2016 v 2:41 | Reagovat
[5]: když jsou cigarettes příčina tak to nemůže být jinak než paralelní Yes I do. Vždycky jsem si řeči chtěla vzít někoho, koho vůbec neznám. Vítej v divnosvětě, kde je každý hlavní hrdina!
7keepcalmandblog | 12. července 2016 v 22:56 | Reagovat
Tohle teda není lehký čtení, ale jdeš až na dřeň, což je super. Nutí mě to podívat se sama do sebe. Těším se, až to na tomhle logu "prošmejdim" a najdu další poklady
nádherně napsáno
