Jo, a taky holka poněkud zvláštně tápe v poezii.
1_ Slunečnice za oknem k noze kuchyňského stolu
29. července 2016 v 3:34 | Paralela | dopisy věcných milencůJo, a taky holka poněkud zvláštně tápe v poezii.
Komentáře
[1]: moc/ noc...půl čtvrtý ráno, co bys čekal?
Mně připadají pomazánky takové zemitější. Ale to bude tím, že podprsenky mám pořád a dost to nemám ráda
Hlavně oni mají souznění! A ona zemřela, on pláče - všechno v nejlepším pořádku!
(děkuju)
Máš pravdu, podprsenky jsou příliš fádní. Navíc zřejmě pracuje ve školní kuchyni.
[3]: tak to má asi ofinku trochu nafialovo...
Nevím, jestli dokážu vymyslet patetičtější nohu od stolu, než ve školní jídelně.
[4]: Je tak osamělá mezi tolika jinými nohami. Už toho radši nechme, těším se na další milostný příběh, určitě bude něčím jiný, každý je něčím originální, ehm... nebo snad... ![]()
[5]: Roztomilá pobídka. Příští bude jiný, mírně nabzučený. Z komárů! Pijou mi krev.
Každý neodvratně zakotvený na svém místě, metry a světelné roky od sebe...
Je to nádnerný..:)
Aktuální články
- Lehoučké křehké dobro.
- I found something worth waking up for.
- Navždy, to je ironie, kterou nepohřbíme.
- opustit všechny zatvrzelý role u modrý zdi s vesmírem
- Byla to opuštěnost, která způsobila válku.
- Za večer můžete slyšet i třicet skvělejch názvů článků a stejně si je nezapamatujete.
- To nech na potom!
- Oživení smyslů zbavení
- S jednou nohou přišitou ke vzpomínkám.
- I try to be positive, you're a fighter, so fight, wake up and live








Už jen tak trochu ... jak výstižné verše.
"ztatím všechnu zvláštní NNNoc" - asi překlep, ne? A místo pomazánky bych dal podprsenky, ale jinak cítím mírné souznění.