close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

1_ Slunečnice za oknem k noze kuchyňského stolu

29. července 2016 v 3:34 | Paralela |  dopisy věcných milenců
1_ Slunečnice za oknem k noze kuchyňského stolu


Kuchyň - okno - předzahrádka, tam začíná první pohádka. Slunečnice, trochu parádnice! Rozhodne se před posledními dny vyznat ze své lásky k noze kuchyňského stolu. On však netuší, že nic netrvá věčně….
Jo, a taky holka poněkud zvláštně tápe v poezii.



S každým novým dnem
otočená za sluncem.
S každou další otočkou
vykláním se za kočkou
tou, co leží na okně,
jsme na tom dost podobně.
Píšu Ti dnes jen pár řádků
abys je měl na památku.
Můj milovaný osude,


probouzím se s novým ránem, abych Ti vypověděla pravdu každého lístku, který mi šeptá do ucha. Nejsem vůči nim hluchá, však mám trochu obavy, že vstoupí mi do hlavy. Když noc se v den promění, cítím mírné souznění. Ještě než se otočím, abych pohledům se vystavila a na Slunci se objevila, zkouším zahlédnout Tvůj úsměv v okně. Na okamžik!
Jsi to ty? Ach jsi to Ty! Jak jsem šťastná. Kdybych mohla, plakala bych.
Nebráníš se. Stojíš. S pohledem mohutným a oddaným. Tolik toho na tobě leží. Tolik důvěry. Tolik samozřejmosti. Já to ale nevidím. Moje absolutní přítomnost pro Tebe je zastřena osudem. Být neúplná. Být pro všechny. Být vystavená. Tvoje ztuhlý myšlenky jen cítím za zády, přesto vím, že jsou. Cítím, že se usmíváš, když mě zahlédneš mezi kroky snídající rodiny a kocouří hlavou. Cítím? Vím? Doufám…?


Loučící se den dává mi svobodu. Svobodu sklonit oči a nadechnout se. Říkali mi, že jsem stvořená k pohledům, ne k pocitům. Že nás dělí jiný svět.
Přesto myslím na Tebe.
Skláním se a znovu doufám v další letmý úsměv, avšak…mé Slunce je kvapnější, víc než bych to kdy dokázala já. Rozhodnuté a žárlivé a staví mezi nás tmu, která z mé naděje udělá zrcadlo. A jediné, co mi zbývá, je syrový pohled na sebe samou. Ach, nemám Tě…

Já? Jsem ta, co je příliš zakotvená pro pohyb, přesto vítr láme mi záda, i svědomí. Jsem ta, jejíž všechno je prázdné, úzké, poddajné. Kolik láká k pohledu, tolik touží být neviditelná.
Myslím na Tebe, ptáš se?
Už jen tak trochu
trochu mezi každým zamáváním větru,
trochu když se dívám proti světlu
trochu mezi Tebou a kočkou,
trochu mezi druhou a třetí tečkou
Jak říkám, už jen trochu.

Ty? Já to vím lépe. Znám všechny Tvoje silné stránky, vím jaké nosíš pomazánky. Když okolo se drobí chleba, je Tě vždycky tolik třeba. Jsi, protože potřebují. Já jsem, protože mohou. Bojím se. Skláním se s pohledem do země a střežím Tvou noc důstojně. Ještě pár nocí a pár rozbřesků a už nesejdeme se v odlesku. Jsem pomíjivá jako noc, ztratím všechnu zvláštní moc. Ty zas budeš pořád stát, budeš mocný bude…sláb? Při pohledu do oken, už tam není - byl to sen.
V kuchyni a zpívá si:
"Tak jako Slunečnice každým dnem,
otáčí se za sluncem,
tak já stále hlavou svou
obracím se za Tebou."

Obrací se k prázdnému oknu a na podlahu stékají bolestné slzy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | 29. července 2016 v 10:23 | Reagovat

Už jen tak trochu ... jak výstižné verše.
"ztatím všechnu zvláštní NNNoc" - asi překlep, ne? A místo pomazánky bych dal podprsenky, ale jinak cítím mírné souznění.

2 Paralela Paralela | E-mail | Web | 29. července 2016 v 10:33 | Reagovat

[1]: moc/ noc...půl čtvrtý ráno, co bys čekal?
Mně připadají pomazánky takové zemitější. Ale to bude tím, že podprsenky mám pořád a dost to nemám ráda :D
Hlavně oni mají souznění! A ona zemřela, on pláče - všechno v nejlepším pořádku!
(děkuju)

3 Lukáš Lukáš | 29. července 2016 v 10:46 | Reagovat

Máš pravdu, podprsenky jsou příliš fádní. Navíc zřejmě pracuje ve školní kuchyni.

4 Paralela Paralela | E-mail | Web | 29. července 2016 v 10:48 | Reagovat

[3]: tak to má asi ofinku trochu nafialovo...
Nevím, jestli dokážu vymyslet patetičtější nohu od stolu, než ve školní jídelně.

5 Lukáš Lukáš | 29. července 2016 v 11:02 | Reagovat

[4]: Je tak osamělá mezi tolika jinými nohami. Už toho radši nechme, těším se na další milostný příběh, určitě bude něčím jiný, každý je něčím originální, ehm... nebo snad... :D

6 Paralela Paralela | E-mail | Web | 29. července 2016 v 11:27 | Reagovat

[5]: Roztomilá pobídka. Příští bude jiný, mírně nabzučený. Z komárů! Pijou mi krev.

7 Keeble Keeble | Web | 4. srpna 2016 v 13:45 | Reagovat

Každý neodvratně zakotvený na svém místě, metry a světelné roky od sebe...
Je to nádnerný..:)

8 Paralela Paralela | E-mail | Web | 4. srpna 2016 v 14:06 | Reagovat

[7]: Taková neživá utopie, ale všichni trpí! Ne jen ti, co dýchají kyslík :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama