Tak máme za dvě minuty půl třetí. Ráno, bohužel. Přednedávnem jsem něco jako slíbila, že napíšu nový článek. Za předpokladu, že tohle nikdy nedodržím a navíc je vážně hluboká noc, Ti musí být jasné, že to neudělám. A hele, já napíšu dva.
I když…
Tohle je vlastně jen takový ten trapný úvod kategorie, nové rubriky, kterou různí blogeři mívají. Třeba když píší povídky, který stejně nikdo nečte, mají k nim úvodní článek aby vystihly charaktery nepoznaných postav. Můj úvod zní velmi stručně:
Milovat a chybovat je lidské. Říká se to. Ale v mém paralelním světě je stále nějak nepřístupné, přivlastňovat si všechny tyhle druhy utrpení…
Vzniká nové, lehce poetické opojení. Milostné řádky mezi věcmi.






