Každý potřebuje svý místo, nemusí být uvnitř nikoho.
s hlubokou ozvěnou
hledáš svý cíle
procházíš proměnou
uběhneš míle
možná tě objímá,
někdo kdo chápe
dneska tě zajímá,
proč v tobě tápe
už nejsi odpověď
už nejsi problém
poslední sousto
konec všech poém
Odpusť si.
můžeš se mýlit
můžeš i plakat
karty jsou na stole
jen se nech zlákat
Léto. Mojí nejsledovanější sociální sítí je Endomondo, puchýřů mám pět a v červencový výzvě se držím do stovky. Strašně moc mě svědí ruce a nemůžu se moc škrábat. Vadí mi kosti. Tuhle poruchu mám asi jen já, ale mně vadí vlastní kosti, o kloubech raději ani nemluvím. Nemůžu se jich dotýkat bez pocitu odporu. Největší hitovka je klíční kost, to se mi i trochu zamotá hlava. Takže mě to logicky baví. Ty ruce, to je sluneční alergie. Velká zábava, miuju sluníčko. Moje sebenenávist roste téměř exponenciálně.
Běh je láska i utrpení. Podívala jsem se na první a poslední díl seriálu ČT Parta Maraton. Byla tam dvacetiletá studentka a jeden spisovatel od nás. Je známej (alkoholik). Vyléčenej. No a ta holka měla fakt velkej zadek, prý tanečnice. Koukám na ten úvodní díl a říkám si skvělý, motivace. Teď uvidím, jak bude za osm měsíců dobíhat maraton celá krásná. Takže jo, koukám, jak za osm měsíců dobíhá maraton celá krásná. I s tim zadkem. Chmm. Asi bych měla přestat být frustrovaná. A dát si pivo.
Tohle je pokračvání článků s věnováním. Vždycky nějaký pochybný verše s věnováním za dočtení vlakparády. (Mimochodem, kdyby byl zájem o pokračování telenovej. tak ten člověk z vlaku mi teda jako doopravdy občas píše. Hentai holčička stále v kurzu. Naivní koloťuk, sladké.)
Tentokrát je obětí May, protože ... protože je málo lidí, kteří si zaslouží víc a vždycky dostanou takhle ^^^ málo. Protože je málo lidí, kteří i za málo jsou vděční. Protože prostě...hrdina našich polí. Napsala jsem si to do svý hlavy při běhu, letmo inspirováno mým teplým kamarádem Honzou, který to ještě neví, proto mu říkáme lesba uvězněná v těle muže...a on to připouští (jen když to říkám já).
Takže..ehm ehm...usměj se! :)
A odpusť.. si, mně, všem...taky. Písničku si pusť...you know you canť hide, from what's inside.
A víte co? Mír&Lásku, přeci....
A taky....nezapomeňte zkusit létat. I když už se stmívá a je vám zima až si půjčujete mikinku od sestřiček. Já nevím, ale někdy nezbýá nic jinýho, než to pořád zkoušet. Jako ten oceán, co to nikdy nevzdává.
A tak, i když tě láska donutí lapat po dechu a ty se dusíš, je těžké na ní přestat věřit. A Oceán? Je nepředvídatelný. Může tě dustit, donutí tě zpolykat víc, než dokážeš a čím víc ho vypiješ, tím víc vysycháš. Je to jako lapat po dechu a cítit sůl hluboko v krku, ale když to přestane....přinutí tě to nevrátit se k jeho břehu?
Special note: Nikdy jse neplavala v moři, ale ve svých představách plavu od prvního momentu, kdy jsem si uvědomila, že je mám.
To nemůže bejt věnovaný mně.. to by tu přece byla fotka jídla..