
A co vy? Nemáte taky vzpomínku na někoho, kdo ve vás zanechal hlubokou stopu?
Paralela

Jsem si jistá, že ano, ale tvůj článek mě teď sakra vymetl...
přijdu si jak po čistce hlavy
![]()
Ein Untergrund des Geistes. Když se to přeloží do Němčiny, hnedle je po patosu. Proto miluju Němčinu, všechno v ní zní jako písnička od Rammsteinu, i vyznání lásky.
Počkej, on umřel nebo jen zrušil blog? Já jsem jej sledovala a pak najednou odkaz bez stránky, ale myslela jsem, že přešel jinam...
[5]: No...Soul Undeground je mrtvý, ale ten kluk je jistě nějde v lese veselej, s ještě půlou lsd v zásobě ![]()
Krásný článek jsi pro něj napsala :) Za léta mého blogování jsem poznala spoustu blogerů a mnoho jich už zrušilo blog a zmizeli pryč.. Na některé si také vzpomenu a zamrzí mě, že už se s nimi nemohu spojit. Ale tak jdu dál s tím, že poznám zase někoho jiného a ti, co zmizeli (i nově příchozí), budou mít vždy své místečko u mě v srdíčku. :)
Soula jsem nedávno viděl pít rosu v lese. :)
Aj mne chýba. Podľa mňa bol jediný, kto sa tu dal dookola čítať.
A že svět (/blog) přichází zrovna o básníky... ![]()
"Soula" som sledovala od jeho blogových začiatkov a keď odišiel, nemohla som tomu uveriť... Cítim sa teraz inak. Je mi troška ťažko na duši. Bola to len blbá stránka, ale bolo to niečo ako moja Biblia. Kiežby som si jeho básne mohla ešte raz prečítať...
[16]: To je nádherný ubrečený sraz!
Hej kámo. Měl bys to teď číst.
[17]: Našla som jednu, ktorú som si uložila
"Myšlenky poletují jak hejno včel, co marně hledá královnu.
Bloudí skrz jarní vzduch.
Tisíce zmatených křídel a zvláštní zvuk.
Včelař, jenž chytl královnu, pomocí ní, jádra mne samotného, jádra včel uklidnil smyčku křídel a těl, ničí teď plástve mé duše, vybírajíc med zasévá chaos, zasévá jed.
Otráven, zeslaben táži se.
Včelaři, znáš mě?
Jsi touha, jsi bída, jsi smrt?
Jsi část mě plná nenávisti a záště?
Jsi někdo kdo zaklel spoustu lidí, kdo zmařil spoustu snů.
Co donutil mě ztratit roky a spousty dalších dnů.
Jsi noční můra, jsi jako láska přitom převlečený chtíč."
Stala sa mojou obľúbenou
[18]: Hrdě cítím zárodek založeného soul-fanclubu!
Díky, božský! :)
Mám v srdci spoustu stop ... a nejenom stop, ale i hlubokých šrámů a dokonce tržných ran.
Jsou prostě rány, co se nehojí ... nebo co nechceš at se zahojí. Protože všechno, co je natolik silné, že zanechá stopu v tvém srdci ... tak TO si zaslouží nebýt nikdy zapomenuto!
A je jedno jestli z té rány vyteklo hodně krve ... prostě to za to stojí. A to v dobrém i ve zlém ... pomůže ti to ... nebo alespon mě určitě
Není to lehké. Taky si svoje rány nechávám. Ale je to tak, že..."scars reminds us that the past is real" - písničky mluví za mě :)
Hodně síly v tom Tvým boji, přeju Ti to :)
Zvláštní, když si to teď čtu. Tak dlouho jsem nebyl na blogu a až teď jsem si opět přečetl lidi, co mě baví a narazil jsem na tohle. Udělalo mi to obrovskou radost a doufám, že se máte všichni skvěle a žijete tak, jak chcete. Doufám v to :) Jednoho dne jsem si pročítal, to co jsem všechno napsal a zhnusil jsem se. Už jsem to nebyl já. Jako kdyby had narazil u cesty na kus svojí staré kůže a musel se s ní pořád identifikovat.
To je ale jedno
Mějte se :)
[23]: ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
♥
Oh. Jsem ráda, že nejsem jediná, co si na básníka vzpomene. Nikdy jsem mu nic nenapsala, ale byl mým společníkem, když jsem byla ve škole o hodinu dříve. Je spojen s tmou, kávou a tichem... a spoustou dalších drobností.
A když píšeš o lidech, co se dostali pod kůži a zmizeli, vybaví se mi jich několik. Shodou okolností jsem nedávno na jednu minulost natrefila a bylo to zvláštní. Doufám, že jsem mu po letmém setkání ležela v hlavě alespoň polovinu času, co on mně. Ale asi ne...
Díky za Soula a promiň, že komentuji relativně starý článek. ![]()
jo to mám, jedna děvčica mě jen využívala, ale to je dlouhý story..