close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Úsměv z rozhodnutí, faleš z bolesti.

4. července 2016 v 22:20 | Paralela |  NA TÉMA...
Předmluva:
Jsem společenský tvor, co nemá rád lidi. Možná to tak vždycky nebylo. A nikdy to nikdo "z ulice" nepozná. Protože jsem

vždy připravená schovat se za vyčerpávající úsměv aka "i love you all". Později potřebuju uběhnout spoustu ještě víc vyčerpávajících kilometrů lesem, okolo rybníka, nad západem slunce… Načerpat tak ztracenou sílu.
A tam? Nemusím se usmívat. Nemusím ani běžet. Ani brečet. Ale můžu cokoliv chci. Dokud se zase po klikatý cestě nedostanu zpátky do pekla dní. Schovaná. S úsměvem.

Tohle jsem napsala, protože můžu. Protože moje asociace jsou daleko od příznačnosti. A taky protože už třetí den nejsem schopná napsat jeden dopis. Nemůžu začít, protože nerada trhám. Nerada gumuju život. Buď "len tak". Nebo vůbec.



Kdybych byla sama sobě matkou…

Kdybych byla sama sobě matkou
Kdybych měla sebe jako dceru,
která mi říká "Osude"
Protože by věděla, že ke mně najde cestu vždy
nebo si jí najdu sama.
Namalovala bych jí vesmír na záda
Musela by přelouskat všechno vědění
Fyziku, astrologii, matematiku, biologii…
Do očí nasbírat spoustu hvězd z hledání
Než by mohla říct "mám ráda svojí kůži".

Naučí se, že život tě zasáhne
Tvrdě a do obličeje.
Že počká, až vstaneš, jen proto, aby tě mohl srazit
Kopnutím do břicha.
Vyrazí z ní všechen dech
A najít tak jediný způsob, jak si uvědomit
nakolik plicím chutná vzduch.
Naučí se, že na světě je spousta bolesti
Bolesti, kterou nespraví náplast
ani tahle poezie
(bez rýmu)
A pak si poprvé uvědomí,
Že žádná wonderwoman nepřichází
ani nepřijde.
Skryje se za úsměv, který nic neříká.
A já jí budu ujišťovat, že nemusí
nosit plášť kolem celé své existence
Protože je jedno, jak moc dokážeš napnout
své dlaně až po konečky prstů.
Tvoje ruce budou vždycky dost malé na to
aby pochytaly všechnu tu bolest
kterou chceš léčit.
Věř mi,
snažila jsem se.

"A princezno", řeknu jí
Nenos ten nos tak vysoko vzhůru.
"znám ten trik", zkusila jsem to nejednou.
To jen čicháš dým, za kterým bys mohla jít
Za kterým bys našla cestu k domu, co hoří
a našla tam kluka, co v plamenech přišel o všechno
abys zjistila, jestli ho můžeš zachránit.
Nebo bys našla toho, co tam byl první
škrtnout sirkou
abys zjistila, jestli ho můžeš změnit.
A já vím, že by to udělala stejně,
bez ohledu na to, co říkám,
takže bych místo slov, která nic neznamenají
mlčela s krabicí kapesníčků, čokolády a bot do deště.
Protože neexistuje žádný žal, který by nespravila čokoláda…

…dobře, některé nespraví čokoláda.
Ale proto máme naše velký boty do deště, že, princezno?
Protože déšť smyje všechno.
Slzy, pot i falešný úsměvy
Když mu to dovolíš.


Přála bych si,
Aby se podívala na svět skrz dno láhve
která by byla její loďkou
aby věděla, že každý slzy mají dno,
i když jsou chvíli třikrát destilovaný
Aby se na dno dívala skrz dno
jako mikroskopem
Aby pozorovala galaxie, který existují
na hlavičce špendlíku lidské mysli.
Protože tohle jsou ty dny, který mě máma naučila

Přežít


Přijdou dny jako tyhle.
Snažíš se zachytit vítr do svých dlaní
A vidíš ty puchýře a modřiny
Snažíš se tomu utéci a dosáhnout
na ten život co ti odnáší ten vítr,
který jsi nechytila.
A ti stejní lidé, které se snažíš zachránit,
jsou ti, kteří stojí na tvém plášti
A ty nemůžeš,
nemůžeš dál.
Tvoje boty do deště jsou plné vody,
Jsou těžké a ty klečíš
klečíš na kolenou a jsi zklamaná.
Tvoje ruce budou vždycky dost malé na to
aby pochytaly všechnu tu bolest
kterou cítíš.

A to jsou ty dny, který tě máma naučila přežít.
To jsou ty dny, právě ty dny!
Za které musíš děkovat.
Protože není nic krásnějšího
než vstát s krví plačící z rozedraných kolen
a znovu otevřít oči vstříc dešti.
Stejně jako oceán se znovu a znovu dotýká břehu
a nezáleží mu na tom, kolikrát ho poslaly pryč.
To jsou ty dny, za které musíš děkovat.

Pak ti do uší bude znít John se svým
"It'll be just like starting over",
ty se naučíš stát klidně
bez strachu kolik toho utíká.
A budeš si jistá, že tvoje mysl přistane
na kráse toho zábavnýho místa,
kterýmu tady všichni dohromady říkáme život.
A ano, já vím,
na stupnici od jedné do konečna jsem pořád
pořád zatraceně naivní.
Ale já moc chci, abys i s rukama od bláta a očima od krve věděla,
že tenhle svět je z cukru,
z bublinek mýdla,
z motýlích křídel
aby ses nebála ho zas ochutnat.


"Princezno", řeknu jí
"pamatuj, že tvoje máma je trochu pesimista
a tvůj táta je …. tvůj táta trochu není vůbec
."
Odkašlu si.
"Ale ty jsi holka s malýma rukama a velkýma očima
která nikdy nepřestane žádat VÍC
."
Pamatuj si, že dobré věci vždy přicházejí ve třech
proto se neboj dělat i ty špatné.
Vždy se omlouvej, když chybuješ, ale nikdy
nikdy ne za to, jak tvoje oči dokořán polykají svět.
Tvůj hlas je možná tichý, ale -
i tak bude bude zpívat.

Možná se najdou ruce, co přenesou tvůj žal.
Možná jej prostě překročí a nechají na rohožce za dveřmi,
nabídnou ruce prázdné, bez cynismu,
bez povinností z očekávání,
a strachu z pokušení.
V jejich očích bude zrcadlo
ve kterým se odrazí všechny ty hvězdy cos nasbírala.
Měla bys jim otevřít a zašeptat:
"asi bys měl doopravdy poznat moji matku".




Now i'm wearing this smile that i don't believe in,

inside I feel like screaming.


(Začínám s věnováním za dočtení plků, protože je dobrý držet slovo.
Tenhle je pro Tebe, protože čteš každý a taky bych to chtěla vydat jako
paralelnější verzi deváté odpovědi.)

Mír&Lásku,
Paralela

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Felix Felix | Web | 4. července 2016 v 23:10 | Reagovat

Ufff, tys mi dala, teda... Extradobrá paralela!

2 stuprum stuprum | Web | 5. července 2016 v 4:45 | Reagovat

Tady je tak dobrá, protože píše o svojí duši princesky. :)

3 Elis Elis | Web | 5. července 2016 v 16:08 | Reagovat

Páni, nádhera, nemám slov...

4 Sheilene Sheilene | Web | 6. července 2016 v 19:52 | Reagovat

"Společenský tvor, co nemá rád lidi".. to se mi líbí :)
Nemám slov.. vím, zní fádně, ale nejspíš nemám dobré vyjadřovací schopnosti. Každopádně skládám velký kompliment. :)

5 Lady de Vampire Victoria Lady de Vampire Victoria | Web | 7. července 2016 v 16:27 | Reagovat

znám

6 Jana Jana | E-mail | Web | 7. července 2016 v 18:07 | Reagovat

Tohle je dechberoucí ... A k pohybu - já se každý den ničím klidně i dvakrát, jen aby nebolela skutečnost ...

7 jsem-any jsem-any | Web | 7. července 2016 v 21:37 | Reagovat

chvilkama jsem měla pocit, že čtu básně pana Hraběte.
ať se najdou dost velký ruce i pro tebe a tvůj smutek. zasloužíš si víc.

8 Paralela Paralela | E-mail | Web | 8. července 2016 v 14:16 | Reagovat

[7]:[6]:[4]:[3]:
Já moc děkuju. Všichni bojujem, tak je to asi správně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama