A teď pro všechny, kdo překonali lživou pseudo-poezii. Mám angínu. Ukažte mi druhýho blba, kterej má angínu v srpnu. Jak říká moje malá sestra - máš v krku hromádky, zatímco se vyžívá v analyzování povlaku na mých mandlích. Je to živý, to jí baví, Nejspíš by si to chtěla dát do krabičky na okno, jak všechny ty brouky, co chytá na zahradě. Ne, opravdu neznám nikoho jinýho, kdo má za mazlíčka autobusáky, housenku z ledovýho salátu, půlku žížaly...anyway. Je toztomilá. Může si to dovolit. Připomíná mi "mýho" spisovatele dětství - Geralda Durella. Do teď jsem si myslela, že jeho dětská obsese v drobném hmyzu byla velká nadsázka. Omyl, asi.
Takže k tématu. Druhýho borce s angínou asi nenajdu. Nějak ty horečky nezvládám. V noci mě probouzí strašná bolest a neschopnoust polknout. Zkouším v koupelně kde co, po peroxidu v krku omdlívám. Ale v koupelně to pěkně studí. Ráno v čekárně to pro dobro lidstva zopakuju, není čas být hrdina. Afektovaně-suicidní články píšu do zprávy...ani nevím, jestli s odezvou. Pořád brečim, už nechci být wonderwoman. Chci být chudinka, chci politovat! Od všech. Kopla jsem se do kolene a mám ho celý zelený! Za dvacet dní mám běžet zas něco na čas, achjo! Chce se mi se utopit. Nic nevychází, nic není podle plánu.
Moje psaní trochu pod vlivem zkrácený verze příběhu jedný kamarádky, půlky filmu, na který jsem chtěla koukat. Nevím proč nejsem schopná vydržet film. Pálí mě oči. Narýsovala jsem jedno okno a jsem ve skluzu i tak. Lepší je začít pracovat, než další den ležet. Proč to vůbec říkám...já nevím.
Nadužívání slova nevím škodí zdraví.
Myslím totiž na to, kolikrát se člověk nechá pohltit emocemi. Za život. "Kolikrát člověk může mít rád, tak opravdu z lásky. Dvakrát, či třikrát - to ne, i Jednou je moc." Písničky...je v nich všechno. A já myslím na to, kolikrát už jsem se tady jen slovy zaprodala lživý lásce. Možná ne lživý, ale určitě ne dokonalý. Po všech lidech něco zůstává, ale hlavně já zůstávám. Tady. Chce to odvahu, myslím. Nebo - nevím. Roky plynou a já už poznám, koho mám "jen" ráda a kdo ze mě dělá nesvobodnýho blázna. Nevím, jestli to není spíš na škodu. (Není.) Zvláštní je, že největší svobodu si můžeme dát jen my. A zároveň sami v sobě jsme nejvíc nesvobodní. Přála bych si to nějak porazit. Navždycky.
A co teprve až smažou všechnyBeatles z YT?
Mír&Lásku,
jste nádherní... Paralela
Komentáře
1Nikki Allen | Web | 14. srpna 2016 v 18:11 | Reagovat
Bože u všeho co píšeš se vždycky buď rozechvěju nebo uklidním. To je talent... :)
To, že hudba Beatles mizí z youtube je trochu bolestivý. *right in the feels* Pravděpodobně jen kvůli tomu, že někdo chce víc peněz..
A u slova "nevím" naopak začíná všechna moudrost, ne? Někde jsem četl "kdo tohoto prohlášení není schopen, ten se nemůže nikdy nic naučit." (a co si budem povídat, často jsme možná rádi že něco nevíme)
Get well soon! Dostala jsi angínu? Hmm.. tak jí mrdni pořádně přes držku aby angína ležela zbytek života schovaná pod postelí, ve strachu že dostane paralelu
[4]: Áááách, úsměv darlin'! Dostaneš paralelu, to je dobrá pomsta. Všechno dává smysl!
Ale bude to chvíli trvat. Vůbec nechápu jak se mi to povedlo. Zas výživný. Nejspíš si to vymýšlim, jediný možný řešení.
6stuprum | Web | 16. srpna 2016 v 20:15 | Reagovat
Z lásky dostaneš vrásky. A z náhodné lásky? Vředy! :)
Bože u všeho co píšeš se vždycky buď rozechvěju nebo uklidním. To je talent... :)