Ráda píšu Dopisy věcných milenců. Není to jako psát o depresi. Je to jiný.
Z nějakýho důvodu to celé i s tímhle trvalo 8 minut.

Ručička
jsem ručička co hýbe časem
možná mám dva okamžiky
ale v obou tě mám stejně ráda
jsem ručička a trpím když se sápu
přes čísla s bříšky až k těm,
co jsou v páru, možná šťastní
a umírám, když tě míjím a pak
padám ke dnu, ale ani ten pád
není rychlejší než stoupání k tobě.
Jsem ručička a vím,
vím, že tě budu vždycky jen míjet
pokud nezastavím čas.
Ten, co nám zbývá.
Na dýchání
na procházky
na snídaně před polednem
na západy slunce
na prsty ve tvých vlasech
na pláč a litování
na smích
na černé nebe nad městem
na dobrou noc.
A na to všechno, co se stane,
nebo by se mohlo stát,
než se ještě nekolikrát
necháš minout.
Od jedničky po dvanáctku -
tik tak tik tak.
Slyšíš mě pod kůží
a všechny lidský ohňostoje
ve snaze je napodobit.
Bojíš se.
Protože by mohly puknout.
Spálit Tě až po ramena.
Protože by se mohly rozbít,
hodiny času, hodiny ručiček
vinou roztřesených rukou
a zemské gravitace.
Jsem ručička co hýbe okamžikem,
ale s časem?
s časem si neví rady.







značně paralelní!
jsem ráda, že jsem sem konečně zase zavítala, už mi ty tvoje texty chyběly.. a taky ten tvůj skvělej hudební vkus.