close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Možná je na čase přestat mít rozum.

5. září 2016 v 3:33 | Paralela |  Černobílý svět.
Oslavný víkend. Končí nedělí, kdy se mi nechce pracovat.



Víte, vůbec nemám ráda upínat se ke dnům, které mají připomínat ten první den zbytku mého života. A už vůbec né je slavit a být středem pozornosti. Protože mi to připadá trochu nesmysné. A chápu jen to, že se chtějí opít rodiče. To jejich to byl zážitek. To oni mají vzpomínky. Já si ze svho narození nic nepamatuju. A z těch oslav?
Pamatuju si, když mi bylo 8 a dostala jsem první pořádný plavky Arena. Byly tak zvláštně vzorovaně oranžový, tehdy mi to vůbec nevadilo. Plavání bylo na kompenzaci tenisu (ale i tak mám skoliózu, ne že ne) a na oslavu přišel Tomáš, tedy kluk, se kterym jsme nejvíc trénovali. Trochu mě šikanoval platonickou láskou, ale jinak byla sranda. Hlavním dílem naší maminky, která nám z nepochopitelných důvodů nikdy nezakázala udělat takovej bordel, že jsme to uklízeli všichni tak tři dny. Myslím, že na konci měl Tomášek na sobě mamčiny svatební šaty a předváděl bezdomovce žebraje po dospělých pár drobných, což krásně vykresluje úroveň zábavy. "Příííspějte na konto dvaceti korunami" - never forget.

Pamatuju si, když mi bylo 18 a měli jsme na ten den kapelní koncert a já se soustředila na ostudu, zatímco mě tam dost lidí překvapilo dárkem. A pamatuju si, jak mi kluci koupili paličky a podepsali je. A ten koncert byl příšernej. Měli jsme asi pět špatných písniček, při zkoušce jsme vypálili zesilovač a u jedný písničky jsme dokonce vůbec nebyli sehraný, takže jsem s kytaristou tančila valčík mezi lidmi. Opilá jsem nebyla. Nějak mě to stydno ve mně pořád nepřešlo.


Pamatuju si když mi bylo 21 a šli jsme po škole s kamarády z koleje na dlooouho odkládanou večeři. Nakonec někam úplně jinam, než byl plán. Mně se vůbec nechtělo, ale pak mi připadalo trapný dělat Zagorku, tak jsem šla. Před restaurací jsem potkala jednu mojí další kamarádku a to mi připadalo jako bezva náhoda. Uvnitř pak seděli další lidi, který jsem sice znala, ale domluvený jsme vůbec nebyli. A pak takový to *všechno-nejlepší-wow-effect*. Velký překvapení. Ale všeobecně jsem se cítila spíš provinile.

Pamatuju si, když jsem byla s Princem a měla už ten vztek, že stárnu a on mi nenapsal ani nezavolal (vlastně jsme si vůbec nevolali), prostě to ignoroval. Myslel dost na sebe. Vždycky. A pamatuju si, že to byl jediný den, kdy jsem byla doopravdy smutná, že na mě někdo zapomněl. A taky jsem si uvědomila, že ze sebe dělám blbku.

Budu si pamatovat i dnes?

Sobota byla pěkná pěkně hektická. Můj táta se totiž rozhodl, že mi vždycky bude dávat jako dárek start na závod, s tím rozdílem, že letos jsme na tom hospodským sranda běhu na 12+ kilometrů běželi fakt všichni. Rodina začala trénovat sice pozdě, ale odpovědně, na rozdíl ode mě. Já jsem se celý srpen válela, protože tahle angína byla nějaká drastická. Nevadí. Brzo vstát a všechno připravit. Všechno nějak hladce proběhlo, ani se mi nemuselo moc nadávat. Sestří-pes je hrdinka, Sid je šťastný, že má doma fenu. Bráška ve své dvoukilometrové výzvě dobíhá smolně pátý a v cíli se bortí k zemi vyčerpáním.... protože on dělá všechno jako ti v televizi. Někdo by měl všem zatelefonovat, jaký dělají příklad rostoucí generaci šampionů, haha. Tempo má něco přes 4min/km, rezervu tam určitě má. Jen to ještě neví. Sestřička devátá, ale za to krásně. #princezna




Běžela jsem celou dobu sama a vůbec mě to neoslovilo. Neměla jsem ani hudbu, protože nemůžu najít sluchátka, který v mým hloupým telefonu fungují. Možná jsem je vzteky vyhodila (= ztratila jsem je, jako všechno, jako naději). Od druhého do čtvrtého kilometru obvyklý úporný křeče do vaječníků (k čemu tyhle cystický orgány?), čímž si vlastně dovoluju psát o tabu tématech, ale ono to kurva strašně bolí. Teda ne všechny, ale někoho, žejo. Jsem někoho a zatínám zuby. Těším se až je nebudu mít, jsou to svině převlečený za kamarády. Pak relativně klid až do osmého kilometru, kdy se mi díky měsíční pauze začínají dělat puchýře. Zabývám se tím zhruba dva kilometry, než mě napadne si na občerstvovačce strčit tu houbičku na pití do podprsenky. To bylo asi tak maximum, o čem jsem byla schopná přemýšlet. Perfektní kapsička a ještě to chladí. To jste chtěli vědět, žejo?! No jasně.
Vlastně jsem chtěla říct, že jsem rozepsala dva docela rozumné články,
ale nějak mě teď víc zajímá plácat o svým životě, což vůbec číst nemusíte.
Vadí mi, že nestačím s dechem. Cítím se hůř, než když se mi koncem července rozpadaly kyčle. Asi 500m před cílem jeden starý známý povzbuzuje, že už to mám jen kousek a bežim! bežim!, protože už je...počkej podívám se....no protože doběhl o 9 minut dřív, takže chvíli sprostě nadávám, dokud mě ještě slyší a pak zas už jen tiše lapám po dechu. Jejich holky jsem předběhla, ale tempo mi významně převyšuje 5min/km, což je k pláči a brečet - to já vážně dokážu, takže se jen pomalu smiřuju s tím, že ani běžec ze mě nikdy nebude. Mamka je docela v závěsu a já nestačím zírat, je skvělá. Dívám se pak na fotku, co jsem rodičům udělala po závodě a dojímá mě jak to vypadá šťastně. Konečně. Sestřička snahu o rychlost ignoruje. Noaco!

Výsledky jsou tedy povzbudivé, mám jenom dva obří puchýře a šest menších. Jsem tam taková jediná - jediná nepiju a jediná řídím. Logicky. Tátovo spolužák mi za to vysekne poklonu. Zvláštní. Taková samozřejmost. Vždy platil vtip, že "jsem si přeci nepořizoval tolik dětí, abych si pak nemohl dát pivo" nebo "jsem si přeci nepořizovala tolik dětí, abych pak musela uklízet". No oká. Můj opilý tým musím pořád okřikovat, protože vidím tu roztomilou ostudu. Je jich moc. Smějou se mi, že jsem měla být učitelka, protože mi nejlíp jde peskovat lidi. Aha! Jedu nejdřív domů s autem a oni se ještě projdou, aby to rozchodili. Běh i pivo.
Umyju si vlasy, ošetřím si puchýře, přečtu si článek. Nakrmím kocoura a vyslechnu si jeho výčitky. Jedu pro ně do hospody o 500m dál. Tradicionalisti. Po cestě si koupim gin, tonic, citrony a džus v Kauflandu. Domu je vezu jako bych je ukradla.

Přepadá mě deprese, že se to zase děje a vůbec už o tom nechci psát. Jsem asi nesnesitelně odevzdaná? Pravda je, že bych o tom napsat měla. Trvá to vždy různě dlouhý čas a přibližně každá třetí myšlenka je na umírání. Připadám si svázaně a doopravdy bych si přála zavřít oči a zmizet. Omlouvám se. Ale má to naději - jednou to zmizí. Když to přežiju.

Proč se pořád tak mračíš?
(ironicky) To je tím, jak si to usilovně užívám.

Píšu mimoděk báseň o ručičce hodin. Je nešťastná, jako já. Jdu spát a zdá se mi o 4 variatách smrti.
Probouzí mě zpráva, a poslouchám pavouky. Probouzí mě mamka, protože brzo vstává, aby mi mohla jet něco koupit. Některý rodiče jsou strašně kouzelný, když překonáte depresi. Jestli to někdy nepřežiju a oni tohle najdou a budou to číst, taky by měli číst, že jsou úžasný, i když mi říkají "nenávidím tě".


Dostávám kytky. Jednu, druhou, třetí čtvrtou. Mám toho plnou náruč a opět přichází "vtip" učitelka - to máš aby sis to natrénovala, jak tě na konci zavalí kytkama z výprodeje. Tři spojíme, jednu nechám. Dostávám další věci. Bratříček nese Toffifee a tam se skrývá radost, takže ho okamžitě snědí. To se totiž musí vždycky zkusit, jestli je to pravda. A od velký sestřičky něco úžasnýho. Myslím, že bychom se neměli hádat. Oká? No okey. Děkuju (!)



Pak se stane ta věc s kurýrkou a mým usilovným přemýšlením, kdo to byl. Je mi to jasný až za chvíli, ale přesto je, protože jedinej člověk poslouchal o mým obchodním květinářským záměru, který vyžaduje někoho, kdo umí udělat fancy web, což logicky nejsem já. Mám spustu pocitů. Totiž - řekla bych, že květina jako překvapení až do domu musí potěšit každýho. Ježiš, takový zamilovaná kytka - no jasně! A tak s křečí zjišťuju, že já nejsem ten typ. Teda omyl, miluju kytky, na ty jsem typ vždycky, ale na okázalost už moc ne. Ale lidi jo, proto jsem to takhle zamýšlela (interní info). Navíc mám výčitky, že je to strašně drahé (vzhledem k hovoru v týdnu) a že nemám tolik co nabídnout za to všechno, respektive se příčím pořád stejně a teď už vůbec nevím, co s nastalou situací, protože mi to nějak připadá jako závazek, i když to má být jen radost. Bohulibý záměr, špatný cíl. A proč závazek - protože vím, že budeš smutný, když to nebude všechno dokonalý, tak, jak o tom sníš, protože to bych já taky sakra byla. Nevím, proč to nejde, ale prostě to nejde, protože moje city na zavolanou nefungují. Ani nejsou úplatný, ani ohromitelný. (Až na vyjímky, které ani nedokážu specifikovat.)
Je to jen krásný. A já to obdivuju.
A Radovane, ta paní byla pekně neprofesionální, jen bylo fajn, že měla takové něžné šaty a celkově je dost krásná a milá (a unavená), zasloužila by si tu kytku víc než já. Jen prostě ten můj nápad byl víc průbojnej. Můj kurýr bude mladej kluk, aby s tou kytkou i kamerou přelezl plot, protože u nás musí každý přelézt nízký plot, aby se dostal ke dveřím a ke zvonku. Táta tomu říká bariéra odvahy, nebo tak něco, protože za malou sestřičkou vločkou se to teď couralo jak cikáni na sociálku. A když tu byl třeba H., tak asertivně přelezl a zaklepal mi na okno v kuchyni. (Jednou se mi to stalo, když jsem měla jen kalhotky, taky supr.)

Takže jo. Dostala jsem květiny z Prahy a moc za ně děkuju. Dojem to udělalo na tátu, to k tomu můžu říct. Já mám navíc pochyby, jestli to je teda dobrý nápad. Boží vázu-kyblík beru do Prahy, jasná věc. Budeme do ní dělat bowli! (Kdo neví, co to je? Alkohol, samozřejmě..) Jo a prý nesmím řídit, takže to povezu vlakem. hihi.

DarthVader už se tam krčí, jasný?



Píšu už dost rozvlekle. Nechám toho. Pusťte si zvláštní hudbu. Dnešní noc je spokojenější. O dost. Ty víš proč. Nevíš proč? Ozvi se a já ti pošlu něco hezkýho. Hele kotě, nevím o co ti jde, ale jde ti to.



nebo tohle nebo tohle

P.S.: Hledá se kdokoliv, kdo se v tomhle psaní orientuje.



Mír&lásku,
Paralela
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 5. září 2016 v 10:46 | Reagovat

Tak všechno nejlepší? (Skvělý načasování :D) Vždycky jsem si myslela, že jenom já mám v životě bordel. Ale máš štěstí s rodinou...

2 JB JB | 5. září 2016 v 21:36 | Reagovat

Ten článej, co jsi četla ráno, tak já ho taky četl a je vynikající. Bezpochyby. No a chybí mi tam trochu vzpomínka, když Ti bylo 35 let, je to sice hezký, že tam máš milníky, takže to vypadá jako nabitej program, ale určitě jsou tam hluchý místa, který nás ostatní uklidňují, že to nemáš zas tak dokonalý. Nemusíme závidět, protože tohle je ohromný, já třeba nedostal kytku ještě nikdy. A taková rada na závěr, když to celý otočíš a psala bys to víc "povzbudivě", tak... tím vlastně říkám zase to stejný, promiňte mi to. Zase bychom záviděli a ještě víc, i navzdory těm puchýřům, protože ty zmizí, ale váza a kurýr zůstávají. Já o kurýrech něco vím, mají propisky a hodně drobných v peněžence... A pavouci! Není moc lepších textů.

3 Paralela Paralela | E-mail | Web | 5. září 2016 v 22:18 | Reagovat

[2]: A to ještě nevíš, co s vázou bude! Zn. najdete mě pak pod stolem, nebo spát na nádraží, nebo něco podobně fajn.
Je fakt, že kdybych měla cíl psát kvalitní články, mělo by tam být i 35, 50, a 64. Nevím proč 35? Nenapadá mě žádná písnička na 35let, chyběla by tomu hudba.
https://www.youtube.com/watch?v=s2KyJbIgw0s
https://www.youtube.com/watch?v=vAzaOZfgf0M
Dokonalý to je, protože dokonalý lidi maj dokonalej život, dokonalý auta a dokonalý domy, pravujou na dokonalých věcech a nikdo okolo není tak dokonalý, takže umřou mladý na dokonalej žal a nikoho s tím neotravují. Eh.
Hele, a to nikoho nenapadne, že jsem si ty kytky poslala sama, abych měla o čem psát? Pošli si taky kurýra k sobě domů a napiš o tom.
Jsi pravděpodobně jediný člověk s převahou testosteronu v těle, který uznává Pavouky, protože ...protože to tak prostě je. Ale musim taky říct, že to "18/9" na timeline fotce Reprákovýho facebooku vypadá jako znamení. A nikdo nic neví, jen že "po víkendu řeknem víc" a já čekám, protože oni hrajou tak dvakrát do roka a vždycky nějak náhodně, tak já bych to radši sledovala. Tak pro jistotu.

Přidám báseň, protože dlouhý odpovědi už jsou v podstatě článek a fotku nohou už sem nevložím. Haháá.

Ivan Wernisch - Hyacinty

Když kráčíš kolem hyacintů
neměl bys lhát
snad ani vraždit
a navštěvovat cizí kraje
bys neměl když kráčíš kolem záhonu hyacintů.

4 banalite banalite | Web | 6. září 2016 v 11:08 | Reagovat

Já jsem kdysi běhala kilometr za 10 minut a po 3 jsem se hroutila jak tvůj bráška, takže pro mě jsi pořád bohyně všeho běhu. Nedávno jsem vyprávěla jednu historku, kterou jsem začala větou "Když jsem chodila do posilovny," za čímž jsem hned byla zaražena: "Počkej, kam že??". Svalový typ holt taky nejsem. Typ k smíchu, leda tak.
Ty tvoje oslavy mi přijdou docela pěkný. Kdybys měla ráda život, možná by to byly i sladký šťastný momenty. Třeba jednou budou. A kytka z Prahy je nádherná. Já kytky dostala naposledy asi před 4 roky. Smutný.

5 Paralela Paralela | E-mail | Web | 6. září 2016 v 11:13 | Reagovat

[4]: Hele, tak to je důkaz, že kytku potřebuješ ty sestro. Tak já napíšu, ať ti Stuprum nějaký pošle, když se tak nabízí, ne?  To by byl dobrej hec, pošli mi adresu. (A čokoládu, samozřejmě.)
Typ k smíchu, haha, no padám, ty jogíne. Mám z tebe mindráky, protože já se neohnu ani k zemi!

6 stuprum stuprum | Web | 6. září 2016 v 17:44 | Reagovat

Klidně se smějte, ale ty čokolády bych Monice poslal... To je jisté.

7 paralelnisvet paralelnisvet | 6. září 2016 v 19:24 | Reagovat

[6]: ale my se právě nesmějeme, máš to za úkol 8-)

8 JB JB | 7. září 2016 v 17:29 | Reagovat

[3]: To je asi komentář roku! :-)

9 paralelnisvet paralelnisvet | 7. září 2016 v 19:04 | Reagovat

[8]: a ten koncert je dvacátýho! ♥
https://www.youtube.com/watch?v=MFRxRwydwj8
...možná se tam potkám s klukem, kterýho jsem ještě neviděla a budem zbytečně mluvit o věcech, do kterých nám nic není... /Paralela si všechno upraví k obrazu svému, ano!/

10 Banalite Banalite | Web | 7. září 2016 v 20:41 | Reagovat

[7]:

[6]: ja tu adresu napsala uz davno na tajny misto, jenze je asi moc tajny, protoze si toho nikdo nevsim :D

11 paralelnisvet paralelnisvet | 7. září 2016 v 21:26 | Reagovat

[10]: tak super, to vypadá jako hra, takže přijímám výzvu! :D

12 Paralela Paralela | 7. září 2016 v 21:48 | Reagovat

[10]: okey, beru zpět, nejde to! Navrhuju plán bé: najdi jiný tajný místo a já budu číst pozorně (protože si myslim, že to tajný místo je u Stupruma, takže budu číst i u něj) a - uvidíme. :D

13 banalite banalite | Web | 8. září 2016 v 15:56 | Reagovat

[12]: Koukám, že si hledala urputně, zvedla se mi návštěvnost o asi 50% :D Tak já se z toho nejdřív proberu, a pak dám nový tajný místo :)

14 Someone Invisible Someone Invisible | 11. září 2016 v 2:02 | Reagovat

Běhání! Obdivuju tě. Mně stačí ranní běh na autobus a moje (slezina...ne slinivka) začne dávat víc krve a mam dojem, že moje břišní dutina vyleze bokem :D
A asi všechno nejlepší? Narozeniny jsou vždycky zvláštní, ale pořád trvám na tom, že je to dobrej důvod k oslavě. I když rok od roku vyvolávaj víc a víc nostalgie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama