close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

My love.

18. září 2016 v 19:41 | Paralela |  Černobílý svět.
My love is like a hurricane!
Which is to say nothing
of its sudden onset and volume
only that it takes an entire team of scientists
to predict when it will happen.


Na prchlivých hormonech lze vlastní existenci vybudovat jen stěží. Pod písmenkem x mám něco zaseklého. Poslední tři večery se zas věnuju jen sobě psaním táhlých textů. Psát o sobě je něco jako úkol, který není možné splnit. A proto jsem si ho dala. Snažím se tím překonat období, kdy hledám sebe ve svý vlastní tmě, protože vypínač je až na druhým konci dna. Vypínač, kterým se zapíná světlo. Totiž kterým se rozsvěcí.

Nerada se vypořádávám tajně a online, přesto to dělám. Chci mluvit o tom, jak jsem nejistá ze svých úkolů, že mám pracovní nejistoty, ale někdy je mám tak moc, že o tom spíš nechci mluvit vůbec. Vrací se mi strach, že se o sebe nepostarám. O sebe, ani o nikoho dalšího a že o mě se nikdo starat nechce. Nepotřebuju si nic dokazovat, potřebuju alespoň vědět, že základní potřeby zvádnu bez asistence. Chvíli jsem si teď mysela, že to zvládám. Ale dnes jsem si spíš jistá, že všechno je pomíjivé. Asi tak, jak moje naděje v dobrý léto. Taky to bylo naivní. Stejně jako moje rezervace, který jsem pro jistotu zase zrušila. Nejhorší je, když vám RegioJet dává možnosr rezervace spojů opakovaně měnit, rušit a znovu rezervovat. Cítím se být přítěž, to není skvělý pocit. Ale prostě asi jsem. Moje snaha se nikdy nesbližuje s výsledky. Naopak moje sebeopovržení funguje vždycky v pohodě.


love is knowing that sometimes
your words will never be enough
that your heartbeat will never be enough
love is knowing that sometimes
you're going to have to rely on someone else's beat
to make your story work...


Většinou mě to napadá česky a pak mi to zní lépe takhle. Přesto oficiálně je to vždy česky. Člověk by mohl být věrný alespoň rodné řeči. Sestra si koupila auto a hned první den dostala pokutu za parkování. Připomeň mi, že ti za to chci koupit pivo. Sobě tři a potkáme se pod stolem.


Píše mi nějaký spolužák, kterýho znám matně. Ať si na profilu Inspirelli změním zvolenou fakultu na naší fakultu. Ať vystavím fotky z bakalářky. Spousta úkolů, který dělat nemusím, ale dělám, když se snažím. Sotva ho znám a on mi píše, že moje bakalářka "byla moc hezká". Možná bych mohla přestat tyhle lidi ignorovat. Mzí mě pak, že nebýt facebooku a téhle zprávy, ani nevím, jak se jmenuje. Pořád se od kolektivů izoluju. Co nejvíc to jde. Všichni na mě poznají stres ze začátku školy a nikdo neví, že je to z lidí. Že škola mi na tom vadí na posledním místě. Jsem drzá, vyčnívaící, celkem rychle argumentuju a nekojím se promluvit nahlas. Přesto mám problém s komunikací. Mluví o tom už můj dospívající problém s bolestí v zápěstí. Aneb poznej po deseti letech, že ti cvokaři nelhali. Měla jsem si všechny ty věty vzít k srdci a spolykat všechny prášky najednou.





Děti mezi reprákma dnes vydali desku. Chci jít v úterý na křest a nechci zároveň mezi lidi. V pět ráno jedu na kolej a spůstím tak nekonečný pondělí. Doufám, že se za jedno dopoledne stihnu ubytovat i odpromovat. Promoce je utrpení, který si odtrpím sama. Teď, když jsou všichni nemocný a stejně by nemohli jet, tak bych to možná mohla i připomenout. Ale ... proč taky. Šaškárna.


Půjdu běhat. Jsem asi nedostatečně zdravá ale zatím to ve mně po dvou dnech nevyvolalo další angínu a Sid přemlouvá
už od rána. Navíc běhat musim. Za uplynulý týden nebo dva jsem nasbírala několik videí pro soukromoou potřebu, kde si dokumentuju jak moc se mi klepou stehna při chůzi. Začínám z toho být paranoidní, jak na to každý zírá a tak vycházím jen za tmy. Mám už tolik oblečení na běh, který vypadá, jakože tomu rozumim. A stejně chodím v mikině, kterou jsme před pěti lety vyhodili. Připadám si s ní být na jedný vlně. Ale jsem si jistá, že na mě už funguje jen vyhladovění.





Mám se dobře. To už jsme si zvylkli.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JB JB | 18. září 2016 v 20:30 | Reagovat

Ten obrázek je docela zneklidňující, až mě napadá, jestli může mít čistě teoreticky někdo úplně všechno. A vždyť to bude úplně první promoce! Aspoň si zkusíš ten plášť a slibování, tolik nevšedních zážitků! Je to jasný, z lidí to máme všichni, lidi lidem působí jenom potíže. Od základky se to začne už jenom zhoršovat :D

2 stuprum stuprum | Web | 18. září 2016 v 23:40 | Reagovat

Běhej, ať si jednou střihnem maraton pouští. :)

3 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 21. září 2016 v 22:07 | Reagovat

Málokteré psaní podobného stylu je čtivé. Tebe se to povedlo. Vše je o prioritách. I to, zda mezi lidi půjdeš.

4 banalite banalite | Web | 23. září 2016 v 17:32 | Reagovat

Já vždycky koukám na obrázky tvých stehen tady, pak oblíkám legíny na jógu, protože jsem se po třech letech jógy a zvyku: dojít-převlíknout se-cvičit-převlíknout se-odejít, odhodlala prostě dojít v legínách, při čemž studuju tváře protijdoucích a jak se jim pohled vždycky sveze dolu, nešťastně rudnu nad svými klepajícími se stehny a říkám si: měla bych začít běhat a přestat žrát, ať mám stehna jako paralela. Jsem tudíž ráda že to píšeš, protože ani mítstehnajakoparalela není dostačující k tomu, cítít se ve svých stehnech dobře. Jupí, nemusím začít běhat, ani nemusím přestat žrát, stejně se vždycky budu cítit tlustá a klepavá.
Mimochodem, nevidíš, jak patologický je dělat si takový videa? V tom nehledej ani zrno hodnocení z mý strany, spíš, hej, nepotřebuješ náhodou docela něco jinýho než hladovění?

Ve škole bychom asi seděly proti sobě a neměly se rádi. Já jsem hlučná v průběhu seminářů, zahajuju a zakončuju diskuzi (rozumbrada musí mít vždycky poslední slovo), a o přestávce se zastydím, koukám do mobilu a předstírám, že mi někdo píše. A vím-li o spolužákovi, co by jel stejným autobusem jako já, přečkám na záchodě, než ujede, a jedu pozdě proto, abych mohla 20 minut jen tupě zírat z okna, cokoliv, hlavně nevést zdvořilostní small talk. Oukej, ale musím se pochválit. Tohle bych byla já asi před rokem. V poslední době funguju o mnoho lépe. Jsem mnohem společenštější, komunikativní, dokonce jsem se přihlásila do studentské rady, dokonce se spolužákama griluju, chodím na jejich narozeniny, a nedělám to jen proto, že jsem si doma hodinu opakovala: "Moniko, buď proboha trochu společenská", ale vlastně proto, že chci, a dokonce mě mrzí, že některý akce jsou v den, kdy musim pracovat. To zní asi docela normálně. Nevím, proč u mě je to takovej zázrak.
Vidím se v tobě i skrze ten RegioJet. Expedia taky nabízí zrušení letenek do 24 hodin. S tim jsem si velmi vyhrála, když jsem dělala zásadní změny svýho života, a pak zase ne, a pak zase jo.

Haha, no, prostě tě zbožňuju i když jsi hrozně depresivní. A bolí mě ramena. Fakt mě jako bolí.

5 Paralela Paralela | 24. září 2016 v 1:27 | Reagovat

[4]: tys mi zas udělala radost. Ani nevíš jak. Uštřím si na tebe a přijedu tě obejmout. Tuk se mi drží jakooby víc na zadku, pak najednou mezera. Tak mám do půlky stehna na celou kolej, od půlky zas nic. Jsem taková hodně na půlky :D

Hele, to se mi líbí, že se hodnotíš už kladně. Já jsem třeba neskutečně společenská, ale spíš tak z převsvědčení, teď mě to spíš všechno strašně unavuje. Takže ti rozumím. Zvlášť ve dny, kdy vidím, jak jsem nevhodná ke koukání si dávám pozor, aby mě nikdo neviděl. Nejraději po týdnu v praze potkávám kolejního zahradníka. Takovej mladej cikán, je strašně milej. Nedovolí si víc než hlasité *dobrý den sločno*, protože nkdo jiný ho nezdraví. Mají ho za pvl, co tam uklízí. Přitom je to člověk, co se snaží. Má velký srdce, to je jasný, i když ho vůbec neznám. Vyplňuje celý prostor kolem sebe. Jaktože jsou některý lidi takový, a některý tak prázdný. Někdo je bilej a někdo zas září všema barvama. Jako náš zahradník. Potěšil mě, že tam ještě pracuje. :) Hele ramena, to je z těch tvých stojek. Musíš si dát pauzu a cvičit spíš pilates.
My přece kašleme na to, co je patologický ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama