close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nemyslete si, že čas prostě odpluje pryč. Nechápejte plynutí jako jedinou funkci času.

11. září 2016 v 20:17 | Paralela |  Černobílý svět.
Minuly čtyři hodiny nedělního odpoledne, když jsem konečně zanechala celodenního čtení v knížce o sebevraždách, zenu a idžime, což je japonsky něco jako šikana. Vždy, když jí čtu, cítím se normální, že na smrt pořád myslím. Dává mi spoustu mých vlastních odpovědí a je příjemné číst své vlastní myšlenky v někom jiném. Za celý den jsem neudělala vůbec nic. Vedlejší příznaky mých současných antibiotik mají podivně zábavnou škálu. Nespavost, změna čichu, úzkost, křik, třes, závratě, změny srdečního rytmu, špatné sny, zmatenost, halucinace, psychóza, deprese, selhání ledvin.




Už musím vstát a dojet pro jídlo Sidovi. Sid je pes, to už asi víš. Svlékla jsem si staré džíny, které jsou pod zadkem roztržené v celé délce, takže v nich jet úplně nechci. Po paměti ve tmě jsem vzala kraťasy, co jsou naopak ustřižené kalhoty, jsou mi jsou velké, utahuju připraveným páskem. Bílé tílko zůstává. Podprsenka je přežitek, nechce se mi nosit jí poslední dobou čím dál víc. Jakoby na tom záleželo, žejo. Ale je to trochu neslušné. Do komentáře na facebook jsem napsala větu "já si můžu dovolit spoustu věcí. jsem namyšlená" a tím pokračuji v dnešním rozhodnutí psát už jen překvapivé věty. Procházet sdílené fotoalbum katolické svatby retardovaného Kloboučníka je značný akt utrpení. Zřejmě jsem nepřejícná a závistivá. Nevěsta je ošklivá a Kloboučník je ten nejhorší oceňovaný architekt - spolužák, kterého jsem potkala. Přeji hodně štěstí.
V autě mi dělá problém došlápnout spojku, tak krátký mám nohy. Naštěstí nebo naneštěstí mám krátký všechno tak to nevypadá nápadně. Jinak to jde, nevadí mi v neděli nakoupit zapomenutou věc, zvlášť když je to pro Sida. Má pořád hlad. Myslím, že je šťastný. Vadí mi lidi v obchodě. Nakonec nejhorší rodinka platí hned za mnou. Během chvíle vím, že byli v zoo a k večeři budou mít lečo z párku. Chlap stojí v pokladny, když mám platit. Nepříjemné. Manželka a malá ošklivá holčička už mi vadily ve frontě.


"Pardon, nechci tady narušovat vaši autoritu, ale tady byste neměl stát, je to neslušný i když tady není ta čára diskrétní zóny na zemi pro lidi, kterým to jinak nedojde."


Projdu se ještě pěšky do lékárny pro Paralen. To mám za úkol. A přemýšlím o životě a smrti když míjím jedoucí auta. Ale spíš o smrti. Jak jednoduché by bylo vkročit do silnice pod jedoucí auto.
Zastavím se.
Naopak. Není to vůbec jednoduché. Zastavil by, nebo stočil volant a ublížil sobě. Koukám se do okna toho auta v okamžiku, kdy mě těsně míjí. Mladej kluk, starý auto. Tohle nikdy neudělám. Je to sobecky nelidský. V lékárně mi vadí výslech. Na, udav se tím paracetamolem! Hromadu léků bych taky nikdy nesnědla, je to nejisté. Není nic horšího než přežít vlastní pokus. Znáte příběh té paní s novým obličejem? Pokusila se o sebevraždu, nejspíš léky a odešla s tím ven. Zhroutila se na místě, kam nebylo vidět, někam do křoví nejspíš. Ještě než stačila zemřít, našel ji soused se psem. Tedy spíš ten jeho pes. Vytáhl ji ven za obličej. Možná že se ji pokusil sežrat, aby zahladil stopy. A tak přežila a nakonec dostala i nový obličej. Nový obličej je obrovský úspěch plastického chirurga. Možná pro ten pokus, možná tak našla nový smysl dnů. Jenže léčba je náročná a po jedné z operací nový obličej nepřilnul a tak dostávala velké dávky imunopresiv. ( to aby imunitní systém nebojoval proti ne vlastnímu kusu člověka) Dostala novou naději, možná byla konečně spokojená. Možná někoho potkala a všechno začalo dávat smysl. Jenže její imunitní systém selhal a nedávno zemřela na rakovinu. Karma nemá deadliny.

Sokrates, ještě než zskutečnil svůj konec vypitím číše bolehlavu řekl:

Jen bych se zesměšňoval ve svých vlastních očích, kdyby lpěl na žvotě a držel se ho v situaci, kdy už nemá co nabídnout.

Přemluvit se nenechal. Nechtěl se cítit jako idiot. Radši ať je odbyto. A udělal to.



Já to mám dobře promyšlené. Obětuju hodně času hledání krásného místa, tak jako Proust hledal svůj ztracený čas, nějaký útes, propast nebo oceán. Půjdu tam, podívám se na tu krásu, pak si svléknu všechny šaty a nechám je u cesty zatížené kamenem. Rozpustím si vlasy a pak zažiju ten pád a budu mít pár okamžiků, kdy se sama sebe zeptám, jestli se cítím konečně svobodná, daleko od tíživých myšlenek. Nějak zemřu a po mém těle nezbyde žádný odpad. Není správné zatěžovat svět ještě více nějakými tlejícími kusy oděvů.
Ale vždycky budu spíš doufat, že to místo najdu spolu s radostí ze života, že ho najdu s někým a oba budeme cítit, že je to správné místo. Tak akorát na to, abychom ho nikdy ničím nezničili. Pak se budeme dívat na západ slunce až do konce, než odjedeme zpátky do civilizace, zatímco budu přikrytá psí dekou spát na sedadle spolujezdce. Na okraji města si koupíme víno, protože už stejně nemají nic k jídlu. Doma prohledáme železný zásoby a omylem rozbijeme skleničku na víno. A taky už budeme mít ten smysl. Ten dost dobrý pro mě, pro tebe, i pro všechny, kdo poslouchají.



Je zvláštní mluvit o básni a o deset minut později ji číst na zdi facebooku od někoho jiného. Je zvláštní pokračovat v čtení rozečtené knihy, a číst o New Yorském teroristickém útoku a až navečer si všimnout, že dnes je ten samý den - 11. září. Náhody života a smrti a já si potřebuju tenhle den zaznamenat. Je plný otazníků a rozlitého pocitu naděje. Zaznamenat i s tohle galerií proběhlého týdne.



O čem mluvím, když mluvím o východu slunce z vlaku?




Protože magorů nikdy neubývá. A mladých muslimů obzvlášť ne. Už z dálky jsem ho viděla, že ke mně míří, zahleděná do kolejiště ve snaze ho tím odradit. No dobře, poradit chceš? Našla jsem správné spojení do Berlína ve svém hloupém telefonu. To byla asi chyba, ho vytahovat. Vnutil mi číslo. Říkám si ok, neodporuj, zmizí a bude klid. Odejdeš tam kde žiješ. Donutil mě prozvonit ho. Takže si číslo musím uložit, abych věděla, komu to nezvedám. "Já být Muhammad Dobrýý, a dobrýý peníze pro tebe." Deep voice.




Plány jsou všelijaké, ale Vánoce si udělat musíš.



Se spálovou angínou sekám zahradu. That's how we define a wonderwoman.




A pohled do zelené brány léčí stejně dobře, jako burčák. Takovou napůl nemoc je potřeba opít. Zdá se, že jsem si zvykla na pocit nemoci. Na deficit.



Nepít alkohol je taky prevence rakoviny. No ale koho to zajímá, když je burčák a spála?




Endless beauty in you, dear cat.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 11. září 2016 v 20:47 | Reagovat

Krásnej západ. Nikdy se mi nepodaří vyfotit ho, jak ho vidím. Tak se ho vždycky snažím si zapamatovat...
(Ta paní s obličejem - to fakt musela bejt karma :D)

2 May May | Web | 11. září 2016 v 21:16 | Reagovat

Cože s tim Muhammadem?? :-D No tyyyy vole, já tam bejt, já bych ho hnal! *hrozí rukou obrazovce* Ale zároveň je to neskutečně srandovní, ani nevim proč. :-D "Dobýýýý, dobrýýýý muhamad, já mít peníze, ty oblíct burka a my dva soulož v ložnice" :-D

A ta fotka z vlaku! FUUUUUUCK me! Tohle je jeden důvod žít sám o sobě, and no mistake.

3 Paralela Paralela | 11. září 2016 v 21:33 | Reagovat

[2]: Díky tomů pohledu jsem taky vedla dlouhý předlouhý laskavý hovor s paní vedle. Shodly jsem se, že je to best of the best.
A tihle z Lybie vypadají běžně, žádná burka, jen jsou trochu tmavší. A myslel přesně na to, to je jasný. Říkal, že chce zlepšit čeština. A když jsem se vykroutila, zůstal stát opodál a mával mi do vlaku. No láska. Ale ty hluboký dlouhý koncovky....dobrýý. Muhammad Dobrý = dobrý peníze. No ach ach, tihle připadi.

4 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 12. září 2016 v 5:57 | Reagovat

[1]: Tak jo - totální přepracovanost, omlouvám se, samozřejmě tam měl být východ -_-

5 Paralela Paralela | 12. září 2016 v 6:36 | Reagovat

[4]: vid, a přece by to krásně mohl být i západ :))
Přeju trochu víc klidu a taky ať nový týden začne úspěšně :)

6 banalite banalite | Web | 12. září 2016 v 15:57 | Reagovat

"Dobýýýý, dobrýýýý muhamad, já mít peníze, ty oblíct burka a my dva soulož v ložnice" :D  :D  :D
Umírám.

7 Paralela Paralela | 12. září 2016 v 17:30 | Reagovat

[6]: haha, to já pořád.
Už jsem mu poslala pozitivně-agresivní noční sms, aby mi nevolal, protože si neumím zablokovat číslo v telefonu. Neskutečný, ale nechal toho, když jsem mu to pak třikrát položila. Jupí. :D

8 Lukáš Lukáš | 13. září 2016 v 11:35 | Reagovat

Miluju tě pro ten tvůj splín. Rozjasním tvůj život a pak tě odkopnu, protože pro mě ztratíš svůj půvab. Chceš?

Máš to dlouho, tyhle chandry? Bylas depresivní dítě? Nebo se to stalo zrazu naraz?

S tou pani Dinoireovou to bylo trochu jinak, pes byl její. Na Wikipedii je několik verzí, jak se to stalo, prý tvrdila dokonce, že upadla na skříňku. Zajímavé, jak se historka upravuje, prý křoví, sousedův pes, hmm.

9 Paralela Paralela | 13. září 2016 v 12:51 | Reagovat

[8]: No vidíš, drby. Každpádně konec je pořád stejný.
A Lukáši, jak víš, že se Ti to podaří? Jsi si jistý, že to dokážeš. Já si třeba jsem, prozářit tmu a odejít je moje parketa, jen to nedokážu u sebe. A docela občejně s tím žiju.

Víš, nemyslím si, že mslet na to, jak bych mohla každou chvíli umřít je nějak špatně. Přijala jsem to jako konstantu, protože se to stejně stane. Co bude? Umřeme! Je docela příjemný vědět kdy to bude a dobře si promyslet ty poslední chvilky, jako by ti to patřilo, alespoň jednou máš něco pod kontrolou. Jak dlouho? To nevím. Myslela jsem si dlouho, že depresivní dítě nejsem a nebyla, ale možná to nikdy pravda nebyla. Prášky na dlavu jsem dostala až tak ve 13, úplně si na to nevzpomínám. Proto bych to nikdy neopakovala. Nikdo mi neřekl, proč to jim, všichni říkali, že nejsem blázen. Ale je to blbost. Nechci to. Náhodou, včera to bylo o poznání horší než kdykoliv za poslední půlrok, zatínala jsem zuby, abych dojela do práce. Vůbec jsem tam nebyla nadšená, jako obvykle bývám až mě z toho nějak moc chválili (asi myslí, že mě to usměje) a pak jsem si prostě nechala ujet vlak, koupila si pivo a hodinu seděla u řeky. Neuvěříš, jak se to spravilo. To je asi to, co mají lidi dělat, když se obrací k přírodě. Je to fajn.
Chandra je skvělý slovo, Ti ho ukradnu, deal? A víš co, bez toho všeho bych to nebyla já. Tak.
Hezkej den.

10 Lukáš Lukáš | 13. září 2016 v 16:49 | Reagovat

[9]: Ano ano, prozářit tmu a pak radši rychle zdrhnout. Ty trapné nudné konce přenecháme někomu jinému. To známe :)

Ta iluze kontroly nad vlastním životem, ach jo. Proč je pro člověka tak důležité mít věci pod kontrolou? Nemáš pod kontrolou svůj život, každým okamžikem může přiletět asteroid a je konec, tohle lidstvo tedy nemá pod kontrolou absolutně vůbec, ne jen, že tomu nezabráníme, ale ani se o tom nemusíme vůbec dopředu dozvědět. Nemáš pod kontrolou ani smrt. Jak můžeš vědět, co přijde po smrti? Sebevrazi by údajně měli přijít do pekla. A jestli Bůh není břídil, tak peklo by mělo být zatraceně horší než život pozemský. Stejně je to sranda, že judaismus, křesťanství i islám odsuzují sebevraždu, asi aby ovečky nenaskákaly hupky šupku překotně do ráje. Poněvadž i ten nejzarytější náboženský fanatik v hloubi duše váhá, jestli ten život pozemský nakonec není přece jenom dost důležitý.

Otázka je, jestli to bylo tou přírodou, nebo nedej bože tím pivem :) Chandru si klidně používej dle libosti.

11 Paralela Paralela | 13. září 2016 v 16:58 | Reagovat

[10]: Achjo to je den, ještě že tyhle vzletný uzemnění existují. Slova! Máš pravdu, že kontrolu nikdy mít nebudu. A navíc si tím zoufale protiřečím, protože ze všeho nejvíc chci pořád stát před překvapením. Nejlepší člověk je ten překvapivý. Takže co to o mně říká? Že nevím co chci. A to znamená, že jsem klasická blbka.
Ale něco Ti povím, já se prostě nestydím si tady přiznat, že na to pořád myslím. Chci aby mě to přestalo děsit, že na to pomslím i když jdu z dlouhýh schodů, co vypadjí nebezpečně. A není to strach, je to takový "jaký by to bylo?". Neříkám to na potkání, říkám to tady sobě a ve skutečnosti bych si nikdy takovou sobeckost nedovolila. I když by byl jen jedniný člověk, kterému by to ublížilo víc, než všechny moje mizerný nálady dohromady v jednu vteřinu. A ten docela určitě je. Takže představy. Musí to stačit a zbytek nějak rozdýchat, nebo si nechat prozářit.

"trapné nudné konce" - to se mi líbí :)

12 womm womm | E-mail | Web | 18. září 2016 v 12:39 | Reagovat

Možno skús miesto smrti špekulovať o živote. On je trošku pestrejší ako asfalt na ktorom by si ležala pod autom, alebo ako biele tabletky :-D

A tak prečo si hneď arabáča zvrhla? Čo keď je to naozaj nejaký imigrovaný šejk? Si sa mohla mať ako kráľovná. By Ti spravil vlastný burčákový vrt :-P

Nádherné koťátko máš :3

13 Paralela Paralela | 18. září 2016 v 13:12 | Reagovat

[12]: tak aspoň vidíš, jak jsem blbá! Burčákový vrt, to mě vůbec nenapadlo.
A hej, už skoro ani nevolá. To jsem prošvihla, asi :D S mým štěstím ho ještě dvakrát potkám, haha.

14 womm womm | E-mail | Web | 18. září 2016 v 16:17 | Reagovat

[13]: vidíš? :D tak keď máš také výrazne šťastie budeš mať šancu svoje omyly odčiniť a ešte ho presvedčiť o potrebnosti a cene burčáku :-D

15 Paralela Paralela | 18. září 2016 v 16:23 | Reagovat

[14]: burčák saved the queen

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama