Říjen 2016

Podzim

12. října 2016 v 8:23 | Paralela |  verše
Podzim

Podzim je milovat svoje melancholie
dospět a chovat se odpovědně.

Podzim je nádech do náruče listů
co s výdechem mizí do jiných světů

Podzim je mířit si vzpomínkou do očí
čekat až se panenky protočí.

Podzim je odměrka červeného vína
bloudící v tobě, tak jako tvá vina.

Podzim je lidská konverze,
čas, co ti srdce rozerve.




Neboj se být svůj.

Otoč se k tomu, co v tobě dřímá
znič i můj svět, ráda budu jiná.

Blinded by the light that’s inside you.

10. října 2016 v 5:06 | Paralela |  Černobílý svět.
Jestli má být pravda vždy na dně sklenky, dnes jsem pochopila celý vesmír.

Bohužel jsou to jen povídačky a na dně sklenky nacházím jen chabé odfrknutí, že si dolévám sama. Je sobota a já bych jí chtěla trávit jinak, ale skrývám se za svoji studentskou povinnost vymyslet věž k Masarykovu nádraží, která se prostě nekoná. A tak sahám po dalším a dalším dně, ve kterém toužím najít:
nápad
útěchu
pravdu.







číslo 7_ things I know

3. října 2016 v 20:20 | Paralela |  otisknuto na kůži


Když jsem byla malá, psala jsem takhle. A pak jsem vyrostla. A nebylo to lepší.
Ponecháno bez korektury.

V pozadí pokoje jistý mladík jménem Martin. Prváci na koleji, enjoy the time.

Čas hroutící se do paradoxní přítomnosti.

1. října 2016 v 2:17 | Paralela |  Černobílý svět.
Myslím, že tak chci pojmenovat kníhu.

Nejsem moc talentovaná na to mít se dobře dlouho. Říkala jsem, že tahle extáze bude vykoupená, ale že nevím kdy. Zas tak dlouho to netrvalo. Možná proto, že včera nikdo nepoznal, že jsem pozitivní.