Jestli má být pravda vždy na dně sklenky, dnes jsem pochopila celý vesmír.
Bohužel jsou to jen povídačky a na dně sklenky nacházím jen chabé odfrknutí, že si dolévám sama. Je sobota a já bych jí chtěla trávit jinak, ale skrývám se za svoji studentskou povinnost vymyslet věž k Masarykovu nádraží, která se prostě nekoná. A tak sahám po dalším a dalším dně, ve kterém toužím najít:
nápad
útěchu
pravdu.
Přesto se uchyluji raději k vyprávění zklamání a nadějí, tak, jak to znáte a jste vždy tolik shovívaví. Dnes jsem umývala nádobí (moc ho nebylo, když se nevaří) a přemýšlela, jak definuji sama sebe, když ve svém věku stále cítím nutnost psát o svém životě, i když tak trochu metaforicky srkytě, ale stále o svém vnitřním světě. Jestli to doopravdy dělám jen pro sebe, nebo jestli mě vaše přízeň nutí k těm slovům, protože je to prostě lidsky milé. Nevím.
And I feel like I knew you before
And I guess that you can hear me through this song
And I guess that you can hear me through this song
Taky myslím na to, jestli taková míra odhalení neohrožuje nikoho z nás, vás a taky mě, ale nechce se mi to rozhodnout a tak jsem raději dál otevřená a obrácená ke svému paralelnímu světu, který mě nikdy neodmítne. A poslouchám Ananthemu. Propadla jsem předlouhlým popisným článkům bez paralelních pouček, protože doufám, že je nikdo nedočte. (Podruhé už básně za dočtení neslibuji. díky.)
Ve středu jsem odjela se svýma teplýma bráškama do Brna veletrh. (Už teď se děsíš.) Říkám teplýma bráškama, i když vím, že H už pár let bojuje s pocity, které dostatečně nepřijímám a K je vlastně spíš takový hošík, který zrovna teď začínal být drzý. A říkám na veletrh, i když jsem na něm nestrávila ani minutu. Potřebovala jsem spíš bezpečně převézt do Afgánistánu (humorný krycí název, který potřebuje delší vyprávění) a vyhodit na domluvené adrese. To samo o sobě už bylo problém. Objevily se zhruba tyto komplikace.
1. V úterý večer poprosit H o tenhle trik, že vystoupím jinde než všichni a nechám je v tom samotný. To jsem se rozhodla udělat náhle, před asi 5 dalšími lidmi, z nichž dva vůbec neznám. Jedním z nich je nový soused vedle.
2. Odjet z Prahy v domluvený čas. Téměř nereálné, protože Praha je rozkopaná víc než D1.
3. Ustát, že se musíme na deset minut zdržet v IKEA pro čokoládu a ramínka, i když vůbec nechci. Rozkřikuju se, že to nemusím mít místo kamarádek dva kluky, když pak musím jít nakupovat. Odmítám velkýho plyšovýho soba jako náhradu škody.
4. Přejet D1 bez psychický újmy a ztrátách na životech, protože H viditelně usíná. Myslí si, že když teď bude hulit, že mu přestanu říkat, že je lesba.
5. Přemoct dlouhou úvahu v temným autě, že se chovám špatně, že bych se neměla nechat od něj vézt, ale už se to děje a všichni se smějí. Ale znáš to - *karma has no deadline*, jenže to v tuhle chvíli ještě netuším, jak mi to oplatí.
6. Vystoupit na adrese, kterou jsem nadiktovala na začátku trasy do navigace. Za zhruba tři minuty zjistit, že to zdání, že mě veze úplně špatně není klamné.
Tím bych to přerušila. Existuje dost nepublikovatelný sled myšlenek následovaný vyčůráním se před hotelem Internacional do trávy, co je spíš okrasný záhonek.
There's a feeling that I can't describe
There's a reason that I cannot hide
Jenže já to říct musím.
7. Dramatickou situaci jsem se snažila vyřešit rychlo-odvoláním rytířů - řidičů zpět, což znamená odeslat na messenger svoje souřadnice, protože si hoši nepamatují kde to bylo (po 5 minutách) a voláním s tebou, protože se to prostě hodně zkazilo. Zase si neuvědomuju, že spousta mých myšlenek jsou domněnky; že není pravda, že moc nechceš a čekáš, že to spíš odložím. Nikdy jsem nechtěla říct "tak na to kašleme", spíš jsem myslela, že se to ode mě čeká. Že je víc než jasné, že naberu další zpoždění, který se celkově protáhne na víc jak hodinu, že už se to nestihne a ty budeš mít problém se svým pracovním brzovstáváním, že nechci nic komplikovat a že bude lepší to navrhnout, než tě trápit tím, že to chceš říct a neřekneš. Ale doopravdy si to nemyslím a nakonec tam přeci nejedu pro nic jiného a v jedný písničce je "jeho moje hlava často hlouposti tropí", jenže stejně se to děje, telefon je hluchej a já jsem mrtvá a oni se vrací a jedem někam do tmy, kde nejde zaparkovat a venku je nakonec taková zima, já se klepu tak moc, že nemůžu napsat tu další zprávu pro tebe, takže pak už se jen klepu a je mi hnusně a hledám ten Lemond, co koupil K a piju to i když je to divný, jen je to už jedno.
A já nevím, co cítím.
A já nevím, co cítím.
Do města jedeme na černo a na sestru čekáme v KFC, kde kluci jedí a já se dívám z tý výlohy na nádraží a oči se mi zalévají živou vodou hodnou umírajících nadějí a už nikdy nikdy nikdy tam nebudu stát s jinou vzpomínkou.
I'll never betray your trust
I'll never betray your faith
I'll never betray your faith
A pak už je tam Tereza, pes zamotaný do mýho šátku a vítá mě. Za chvíli se ztrácíme v prvním baru plným potu, plivanců a cigaret, s hnusnýma záchodama kde se snažím říct "co se stalo" jinak, než že na mně leží ta vina i nepochopení, proč to musí být tak jednoznačně ukončený. Je mi to líto.
U stolu koketujeme s myšlenkou, že to ten H udělal schválně, protože je to pro něj slepá šance? Rozbrečím se už jen jednou, když se snažím sestře vysvětlit, že nesmí kouřit, ale všichni se bouří, že "umřeme všichni" a já chci, aby to moje všichni bylo hned teď, protože já už se na to podruhé dívat nechci.
I can see
This life
And what you mean to me

This life
And what you mean to me

8. Druhej bar je překrásnej Kryt, kterej by snad ve svý jednoduchosti zasloužil cenu za architekturu a cenu za absinthový pitíčko, protože je neskutečně sexy a něžný a já ho chci.
Třetí bar je jen trapná scéna muže-hudebníka co se příliš miluje na to, aby si z něj malá holka mohla dělat srandu.
V posledním je liduprázdno, jen mladý barman Filip se zhrouceným mozkem do vlastní neschopnosti nakopat svůj velkej zadek a přestat se litovat a zároveň je to místo, kde zapomínám celou kabelku, protože jakp panička odcházím se psem v náručí, což je přece už dost zavazadlo. Logika blondýny. Uvědomuju si t až v taxíku. Doma se chvíli snažím přesvědčit sestru, ať sežene číslo na toho kluka, když ho zná,než mi dojde, že je úplně namol a tak tam dalším taxíkem jedeme zpět.

Na brněnský komunitě od sestry mě fascinuje, jak mají všichni číslo na svýho taxikáře. Myslím, že jsem volala taxi tak jednou a už je to hodně dávno.

Taška vysvobozená v ceně cesty 180korun, kterou suveréně platím H peněženkou. Těžkej život, žeano. Nemá si nechat platit pití. Doma všichni usínají rychle. Pod vlivem alkoholu nebo trávy, jak kdo potřebuje.


Jsem vzhůru, mazlím si koťata a poslouchám chrápání. Nakonec spím asi tři hodiny a necítím žádnou velkou únavu nebo kocovinu. Chci ležet pod dekou, poslouchat Dylana nebo tuhle písničku, kterou tady cituju, mazlit kočky a ignorovat kluky, který se radši zdekujou bez větších otázek. Chovám se asociálně a kafe vařím jen pro sebe.
And when I dreamed
I dreamed of you
Then I wake
Tell me what could I do?
I dreamed of you
Then I wake
Tell me what could I do?





Než si umyju vlasy, přiletí ségra s nezdravym jídlem, a kočky i Tereza se o to perou. Během její hodiny zpěvu "hlídám děti" a pak zmizím. A nediv se, ale úplně všichni vědí, co chci udělat. Nikdo neřekl "kašli na to", nikdo. I když nezáleží na tom, co kdo říká, pořád záleží na tom, že přátele za tebou stojí. Myslím, že si málo uvědomuju, kolik to pro mě znamená. Dodá ti to odvahu, kterou jinak ani nechceš mít, protože pro všechny lidi na světě je docela určitě snazší se jen stát obětí a nepokusit se něco změnit. Jsem ráda, že jsem udělala svoje rozhodnutí. Jsem tak ráda, že jsem tam stála druhý den. Moje rozmrzelost a vztek na tu situaci, na sebe, na tebe, ten nezvládl existovat od toho prvního zamávání přes hřiště. Nešlo to. A to je myslím podstatné.
Is something I cannot say
Is something I can't explain
I feel you
Outside at the edge of my life
I see you
Walk by at the edge of my sight
Jsem úplně promrzlá, ale není nic, co by nezachránilo tvoje víno a kelímky. Kouzelná věc.
Byla jsem hodně nešťastná, ale není nic, co by nezachránila tvoje přítomnost. Kouzelnější věc.
Byla jsem hodně nešťastná, ale není nic, co by nezachránila tvoje přítomnost. Kouzelnější věc.


*je ošklivá, ale stejně se mi líbí*
I had to let you go
To the setting sun
I had to let you go
And find a way back home
To the setting sun
I had to let you go
And find a way back home
Ale musím tě tam nechat. Protože překážky jsou od toho, abych je překonávala. Vracíme se do Prahy a polovinu cesty spím. H mě vysadí až u dveří a odjíždí ještě pryč. Vypadá unaveně. Na pokoji objímám Míšu a když se za rohem vybaluju, ve dveřích se objevuje starý známý, blogově - paralelní Olda s nesmělým ahoj. Tváří se nejistě, protože jsem mu naposledy, bude to tak 4 měsíce, řekla, že je strašně špatný člověk a opravdu si to myslela. Ale nakonec vítězí moje vylepšená nálada a vítáme se. Zvaním na drink s jeho partičkou mladých závisláků na hraní. Všechno je zas fajn a on se zdá být v pohodě. Až do okamžiku, kdy se jeden z nich zeptá: "A hele Faelli - to je tvoje holka?".
I never seen a light that's so bright
Blinded by the light that's inside you






