Každá myšlenka v poslední době
má v sobě střep zaklíněn v tobě
zrcadlo před kterým nehybně stojíš
okno o kterém naštěstí nevíš
bez strachu do vlastních nohou
bodáš se a krvácíš touhou.
Říkám sbohem když vcházíš do vrat
bez naděje a dokořán nemusíš se probrat
říkám sbohem a pouští ti žilou
nezbyde nic co nazývali jsme silou
hřejivý pocity už umřely hlady
zas budeš starý dřív než jsi byl mladý .
Další myšlenka a tenhle čas
zapletený do tvých polekaných řas
na čele dotek rtů ve spěchu
letmá vůně proudícího dechu
a štěstí, které ti ničím nepřináším
jednu hvězdu po druhé beru ti a zháším.







Jen paralela dokáže tvořit krásy!