close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Láska je tak trochu malý konec.

17. prosince 2016 v 0:28 | Paralela |  Černobílý svět.
Tenhle blog byl hodně dlouho jediný místo, který mi rozumí. Řekla jsem mu asi všechno a když ne všechno, tak jsem alespoň naznačila. Nebo jsem chtěla...naznačit. A teď je Paralela v nějaký divný paralele vlasní mysli. A vlastní nulovosti. Nedokážu se srovnat s tím, co vůbec nemám.
Nemůžu se vůbec na nic soustředit. Chci si hlavu narvat do velkýho černýho pytle a utáhnout to. Nechci se udusit. Jen nechci nic vidět, to je rozdíl. Tma, ta mi sluší.
Plačtím si tady nad svými vždy nedokonalými pocity, protože nic přeci nikdy není dokonalé. Youtube nám náhodně přehrává už třetí hloupej film, jablečný štrůdl nešel odlepit od pečícího papíru a pizza není dobrá. Nebo je, nevím. Není, ale všichni raději říkají, že je. Protože jsem trochu histerická, protože chci vybouchnout, protože zklamávám, že už nedokážu ani dělat, co umím. Rýsovat a vyrábět jídlo.


Mít všechno je největší prokletí.
Doopravdy.


Jednoho kluka prý přítelkyně pobodala ve spánku. Do krku. Vyběhl na panelákovou chodbu, že se asi zbláznila. A tak, aby naplnila svoje "asi", se rozeběhla do sedmého patra a vyskočila. Ten kluk zažil těžký chvíle už dřív. A tahle asi bude ta nejhorší. Může takový člověk kdy usnout? A mezitím vším byl opilej a mojí mamce říkal "panimámo". Byla s ním legrace.
Ten kluk byl náš kamarád, ta holka spolužačka.

Opět se vracím k jediné pravdě:
Všechno, co je, spěje ke konci.

Smrti.
Odloučení.
Lásce.


To je taky konec. Zbaví vás rozumného úsudku a důvěry v sami sebe. (Pokud jste kdy nějakou měli.)


Paralela
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keeble Keeble | Web | 19. prosince 2016 v 17:08 | Reagovat

Mit vsechno je nejvetsi prokleti, na tom neco bude. Zrovna dneska se to s nama rozhodla resit ucitelka na hudebku. Ze driv meli lidi min, a vazili si toho, mozna to znelo jak ty typicky reci starsich lidi. Ale kdyz se nad tim clovek zamysli, maji vlastne pravdu..

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 20. prosince 2016 v 14:06 | Reagovat

Naštěstí, nikdo nikdy nemáme všechno :D

3 JB JB | 21. prosince 2016 v 15:28 | Reagovat

Četl jsem dneska o Pavlu Juráčkovi. Jeho deník. Píše tam, že nikdy nebude umělec, ale chtěl by jím být. Neumí nic, nemá na to, ale chyba je jinde. Dává to za vinu světu, "něčemu", co mu způsobilo, že po tom touží a zároveň to nedokáže...

Podle mě byl umělec, nevím, jestli si to vůbec někdy uvědomil.

Ta věta, jestli ten člověk může někdy usnout, je dost silná...

4 Luke Luke | E-mail | 29. prosince 2016 v 23:40 | Reagovat

Nemyslí se tím mít všechny kraviny na světě, každý považuje za všechno něco jiného, někomu stačí ke štěstí málo, vždy jsem chtěl mít jen jedno a to teď mám, ale nějak se s tím trápím.

5 Paralela Paralela | E-mail | 30. prosince 2016 v 2:27 | Reagovat

[4]: Ahoj?
tohle je zvláštní....kontruktivní kritika, ař příliš konstruktivní ta to, aby to byla náhodná náhoda. Ale co, všechny náhody jsou dobrý.

Já nechci říkat, že jsem "v životě nešťastný" člověk. Jen se všímm hodně bojuju, je to zvláštní. Ale některý lidi prostě takový jsou.

Mrzí mě, že se trápíš. Ale i to je proces. Právě jsem do-opsala básničku, která o tom mluví, že trpět je potřeba, aby si člověk hodně uvědomil. Nakonec.... (oka, jsem moc ukecaná) Děkuju za pár slov. Je to celý zvláštní!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama