Láska je tak trochu malý konec.
17. prosince 2016 v 0:28 | Paralela | Černobílý svět.Komentáře
Naštěstí, nikdo nikdy nemáme všechno ![]()
Četl jsem dneska o Pavlu Juráčkovi. Jeho deník. Píše tam, že nikdy nebude umělec, ale chtěl by jím být. Neumí nic, nemá na to, ale chyba je jinde. Dává to za vinu světu, "něčemu", co mu způsobilo, že po tom touží a zároveň to nedokáže...
Podle mě byl umělec, nevím, jestli si to vůbec někdy uvědomil.
Ta věta, jestli ten člověk může někdy usnout, je dost silná...
Nemyslí se tím mít všechny kraviny na světě, každý považuje za všechno něco jiného, někomu stačí ke štěstí málo, vždy jsem chtěl mít jen jedno a to teď mám, ale nějak se s tím trápím.
[4]: Ahoj?
tohle je zvláštní....kontruktivní kritika, ař příliš konstruktivní ta to, aby to byla náhodná náhoda. Ale co, všechny náhody jsou dobrý.
Já nechci říkat, že jsem "v životě nešťastný" člověk. Jen se všímm hodně bojuju, je to zvláštní. Ale některý lidi prostě takový jsou.
Mrzí mě, že se trápíš. Ale i to je proces. Právě jsem do-opsala básničku, která o tom mluví, že trpět je potřeba, aby si člověk hodně uvědomil. Nakonec.... (oka, jsem moc ukecaná) Děkuju za pár slov. Je to celý zvláštní!
Aktuální články
- Lehoučké křehké dobro.
- I found something worth waking up for.
- Navždy, to je ironie, kterou nepohřbíme.
- opustit všechny zatvrzelý role u modrý zdi s vesmírem
- Byla to opuštěnost, která způsobila válku.
- Za večer můžete slyšet i třicet skvělejch názvů článků a stejně si je nezapamatujete.
- To nech na potom!
- Oživení smyslů zbavení
- S jednou nohou přišitou ke vzpomínkám.
- I try to be positive, you're a fighter, so fight, wake up and live







Mit vsechno je nejvetsi prokleti, na tom neco bude. Zrovna dneska se to s nama rozhodla resit ucitelka na hudebku. Ze driv meli lidi min, a vazili si toho, mozna to znelo jak ty typicky reci starsich lidi. Ale kdyz se nad tim clovek zamysli, maji vlastne pravdu..