Vracím se domů přes most z tvojí ruky
Vracím se domů a pocity se mi splétají v shluky
a další den trpět nad tím, co musím
a další noc trpět na tím, co musím
a další den popadat dech a trpět
protože musím!
Kašlu vám na rýmy!
radši se sama sobě zhnusím
Tma kolem nás zalezla do nory
ve svých očích pochováváme hvězdy
a topíme meteory.
ve svých očích pochováváme hvězdy
a topíme meteory.








Člověk vlastně nemusí nic, ale určitý vnitřní řád je natolik pevně zakotvený, že už i myšlenky ho porušit se zdají nepřípustné.
Taky mám někdy takovou náladu. Kdy mi všechno co se rýmuje přijde moc dokonalý, moc kýčovitě správný a v pořádku, a pak napíšu něco, co naprosto nedává smysl, kdy každý verš je o 200% jiný než ten předchozí i následující, a další ráno si to přečtu a už to nechápu tak jako před chvílí.