Srdcová dáma, Kárové eso

20. ledna 2017 v 0:30 | Paralela |  Černobílý svět.
Slábnoucí tlak teplé vody v průběhu večerní sprchy dokáže rozladit zbytek dne daleko víc, než současná politická scéna neprobraná s klukem, co s vámi nemluví. Politování hodné události se vždycky koncentrují do jednoho bodu. Kdo nesleduje pronikání oligarchy na vrchol všech, co kradnú, může si ještě přečíst velmi povedený komentář komentáře od Erika Taberyho, který už se zdál být celkem vyprahlý. Občas mám mezi lidmi strach cokoliv komentovat, protože mě děsí, jak fanaticky střední třída uctívá pana podnikatele. A protože mám strach, tak ve večerní čajovně na baru konstruuji odpověď na "A kdo je ten Topol na Žižkovský noci?" jako "havloidní zm*d" a odcházím na toaletu s pokřikem v zádech, že "zas*aný sluníčka tady nepotřebujeme". Situace způsobila, že mi vůbec nevadí být definovaná nadávkou českých internetových diskuzí. Protože čím jsme, za to se stydíme jen ve skrytu duše.







Sluníčka, srdíčka. Dva světy, jeden problém. Být někým a nezměnit se úplně z podstaty, pokud pro to není zřejmý důvod, je asi úkol na celý život. Myslím, že samozřejmě jsou extrémní typy lidí, kteří na celkovou proměnu osobnosti čekají, ale dívám se spíš na majoritní část společnosti. Jsem už takový člověk, co má hodně slupek, které jsou různě hluboké a různě sdílné. Těch povrchových mám nespočet a odkrývám je snadno. Podstatnou mám jen jednu a tu asi nikdo nechce. Každopádně sdílet životaboj s kamarády je něco, co jsem nikdy nedělala. Dokud jsem ty kamarády nepoznala. Kluk, co s vámi občasně online sdílí radost i bolest, i když s ním nechcete strávit život naplněný láskou není zoufalec, ale je to kamarád. A kamarádům přeci do chatu neposíláte srdíčka, ne? No….

Pohledy na věc jsou mnohdy slepé. (A nebo jsem já HODNĚ slepá.) Pro všechny mám plné hrsti pochopení, ale zároveň mám taky plné hrsti něčeho úplně jiného. Myšlenek, citů a sebe samotné. Ano! A to je strašně nepříjemná situace. Člověk by neměl od základu měnit svojí podstatu, protože jeho chování není tak úplně správné. A stravitelné. Vycházím z jednoduché rovnice, kterou tady už nějaký čas omílám. Totiž, pokud jste zamilovaní, oblíbíte si člověka tak, jak jste ho poznali. Ve chvíli, kdy se všemožně - záměrně i podvědomě - začnete pokoušet o jeho změnu, vytváříte něco odlišného. Ani se neohlédnete a před vámi stojí obraz člověka, kterého sice formujete, ale nepotřebujete. Ne vždy je změna k lepšímu. Jak říkal nejvtipnější člověk, kterého jsem neznala:



"Zlepšují se. Zlepšují se k horšímu."


Žárlení, stejně tak jako fanatismus, jsou jistým dílem projevem vlastní nejistoty. Nejistoty a potlačené pochybnosti. Musíme si ale uvědomovat, že námi vládnou pocity. Že pořád, ať se děje cokoliv, funguje rovnice: pocit > myšlenka > čin > výsledek. Takhle my fungujeme. A všechny zárodky špatných pocitů vedou ke zbytečným koncům, které jsou sice úlevou, ale vždy jen dočasnou.



Jsem ve vodách žárlivosti úplně nová. Nevím, jestli je to vážné, nebo roztomilé. Ale asi to není tak legrační, jak se zdálo. Ale uzavírat mojí vždy vzletnou duši do klece z pochybností není nikdy dobrá cesta. A uzavírat mužskou ješitnost do pekla pochybovačných pocitů je snad ještě horší. Vede k fanatismu? Ne, to vede k lítosti. A je jedno, na které posteli mlčíte, na který polštář stékají slzy, a na kterou stěnu se upírá nezměrný vztek. Jakoby snad všechno končilo na dně studny zatracených pocitů, které nás přeci hřály. Trápit se znamená milovat sebe. Proto nechci každou noc usínat s otázkou Proč? Chci se probouzet s odpovědí - protože Ty. Protože je to neuvěřitelné, ale překonat cokoliv je možné, já to vidím. A vidím to právě teď a nikdy jindy předtím. Fascinuju sama sebe tím, jak nechci utíkat pryč, protože to není dokonale snadné, jak jsem měla ve zvyku.


A co moje dáma?
Nechce se nechat udusit v síti nevyřčených otázek. Protože všechny odpovědi se válí v údolí, zatímco ten její stůl čeká na vrcholu hory, až kluk přestane mít strach. Myslete na to.

"Fakt, že žiju ve městě plným koksu neznamená, že jsem taky sjetá."
/Paralela/


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 20. ledna 2017 v 1:21 | Reagovat

to znám

2 stuprum stuprum | Web | 20. ledna 2017 v 13:38 | Reagovat

Jen ty máš srdíčko. A já jsem tvoje sluníčko. :)

3 womm womm | E-mail | Web | 22. ledna 2017 v 20:43 | Reagovat

Veľmi pekné teória o menení milovanej osoby .. celkom s ňou súhlasím, aj keď je to problematické lebo človek sa vie meniť aj bez cudzieho pričinenia. Možno sa aj na tom rozpadajú vzťahy.

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 22. ledna 2017 v 20:53 | Reagovat

Hmmm, Kárové eso říkáš... https://www.youtube.com/watch?v=zZJYrnfcg7o

Prosím, kde se odehrála ona nepříjemnost ohledně Žižnajtu a Topola? Pokud máš strach to těm lidem vysvětlit, tak mi prozraď, kde se dá narazit na někoho, kdo používá takové titulatury a já jim osobně s pár lidma vysvětlím, že ŽN je festival havlodních zmrdů a sluníček, dokonce i feťáků a anarchokomunistů. Pokud se jim to nebude líbit, tak bych radila nic ze ŽN nenavštěvovat. Aby se neopakovaly nepříjemnosti z minulýho roku ve Vopici.

Koks je stejnej jako kofein. Jenom dražší.

5 Keeble Keeble | Web | 28. ledna 2017 v 20:04 | Reagovat

Zase máš ve všem pravdu. Dáváš mi odpovědi na otázky, na které jsem se nahlas nezeptala.

6 Paralela Paralela | E-mail | 28. ledna 2017 v 23:14 | Reagovat

[5]: taková velká teta já jsem! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama