Emoce vymačkaný ze smrti.

10. února 2017 v 0:43 | Paralela |  fronta se zrušila
Přejíždím autobusem z jednoho města do druhýho, velkoměstštějšího a ještě víc velkoměstovýho.
Přejíždím z Prahy do Brna a z Brna do Prahy, sedět a měnit směr mě nijak nebolí. Rychlost určuje ten vpředu, rychlost určuje ten nad náma. Cítím bezpečí, nebo taky smysl. Dívám se z okna, jak to všechno ubíhá a nemám pocit ztrácející se minulosti. Nic není špatně. Dívám se z okna a další minuta je pryč. Podívám se znovu a vidím se na druhý straně. Cítím se na zemi, vláčená po asfaltu, cítím zlomený kosti a kůži sedřenou do masa. Nohy do nesmyslných tvarů už mi nepatří a mně je ve vteřině jasný, že tý holky ve mně se nezbavím tím, že jí udusím krásou. I když je to nejtěžší smrt. Je pořád se mnou, chci umřít hned teď a slzy přestávám počítat. Za tím oknem je tma a já se vracím. Jen nevím kam. Nikam nepatřím, nemám se kam vracet. Přejíždím autobusem, přejíždím vlakem, umírám.


Za oknem se slunce vylilo a tma se tříštila o baráky.




"Jen je docela často tma ..."



Stojím v tom velkým městě, který mám docela ráda. Praha pořád neztratila svoje kouzlo, i když se topí v pivě, koksu a výfukovejch plynech. Zatím ještě jsou místa bez ruskejch suvenýrů a japonskejch turistů. Jen je docela často tma a občas po tobě někdo v metru náhodně sahá. Je to odporný. Občas ti někdo v davu strčí svojí hnusnou špinavou ruku mezi stehna. Je to šikana. Znásilněnej okamžik. Nekřičíš, protáčíš oči, nemůžeš se osprchovat. Ani zapomenout.

"Nejspíš to bylo úplně jinak."


Čekám na tramvaj a opodál se potácí pán, co se dívá po autech. Vypadá jako bezdomovec. Vypadá jako někdo, kdo si vybírá pod který auto skočí, komu zničí den, klidnej spánek, iluze, řízení aut, život a tak. Vidím ho a vidím sebe, než jsem poznala tebe. Ne každej má takový štěstí, aby potkal tebe, když jsi jeden. Možná taky někoho miloval. Možná dal do toho vztahu všechno, možná dal, možná se zadlužil, aby mohli žít spolu, možná že pak nechal práce,aby mohli bejt víc spolu, možná že tolik miloval. Možná se to pak všechno nějak posralo, možná ho nechala, možná si našla někoho jinýho, možná říkala "zasloužíš si někoho lepšího", možná říkal "to je dobrý", i když nebylo, možná pak trochu pil, trochu víc, aby nic necítil, možná se to vymklo. Možná už měl dluhy. A už neměl práci. Možná se to snažil zvrátit, ale ona umřela. To se stává. Všechno se stává. Možná to bylo úplně jinak. A teď už normálně přešel silnici. Je mu zima. Nikam nepatří. Nikomu nepatří. Nejspíš to bylo úplně jinak. Určitě.

"Konec znamená vědět, že dny se točí od pondělí k víkendu."


Učím se, dělám zkoušky, občas pracuju. Smysl všem dnům dává jen to, že se motaj od pondělí k víkendu. Víkend je čas ohraničenej začátkem a koncem, ohraničenej žlutým autobusem. Začátek je když je pátek a já čekám na nádraží. Vždycky si myslím, že nepřijedeš. Tvoje cesta je těžká a dlouhá a vím, že se obětuješ. Vím, že sedět tam může pro mě být takový lehký nic a pro tebe hodně. Vím, že jsou různý měřítka. Vždycky tam jsem a bojím se, že nepřijedeš. Bojím se, že se ti to nebude líbít. Začátek je v pátek a konec je snaha předstírat, že nikdo nebrečí. Že jsem velká holka a ty velkej kluk. Že aspoň někdo je hrdina. Konec znamená vědět, že dny se točí od pondělí k víkendu. Že víkend je….

"...že každej může říct napořád jen tak."


Všechno to nějak půjde, říkám si. Všechno to nějak půjde, říkáme si. Spíš očima. A mně se pořád tolik točí hlava. Víš, ty rty…. Mám pak vztek. Mám vztek na celý lidstvo a na všechny lidi a na všechny holky předtím, na všechny, co nechodí na domluvený koncerty a na sebe, když nepřijedu včas a pak vůbec. Mám vztek, že všichni můžou dělat stejný chyby, ale hlavně, že všichni můžou říkat stejný věci. Že já říkám stejný věci. Věci, co se říkaj, když se začíná, věci, co už ti někdo mohl říkat a nenávidím, že už to někdo mohl říkat. A chápu to, protože i já to chci. To musí vidět přece každý, že ne každej má takový štěstí, aby potkal tebe… Chci, abych říkala něco, co jsi ještě neslyšel, chci překvapovat, a chci překvapit sebe. Ale už je to pryč a už nejsem opilá a ani ospalá, už ani nebrečím, ne teď, ale je to pořád stejný a mě mrzí, že je tak málo hezkejch slov. Chtěla bych překvapit sebe a říct něco, co jsem ještě neřekla, protože cítím něco, co jsem ještě necítila, a tak to říkám, ale moc mě to mrzí. Mrzí mě, že je tak málo takových slov a že je každej zná, že je každej může říkat, že každej může říct miluju tě jen tak, že každej může říct napořád jen tak. A že to potom zní tak lacině, i když to je to úplně všechno, co mám a doufám, že to právě není laciný. A já mám vztek. Mám vztek na celý lidstvo a na všechny lidi…na všechny, co ti ublížili. Mám vztek, že zním lacině.



Sobotní ráno je obvykle v půl druhý odpoledne.




Mír&lásku & konečný konce,
Paralela
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

No tak co?

jo
nic

Komentáře

1 JB JB | 10. února 2017 v 10:47 | Reagovat

Řekl bych, že je to jeden z nejlepších článků, co jsem četl asi za posledních 40 let. Je tam to opakování vět, ucelená forma, hodně myšlenek, citovaný části z článku... a na to já jsem dost ujetej, ha. V-ý-b-o-r-n-ý!

2 Jana Jana | E-mail | Web | 10. února 2017 v 12:38 | Reagovat

Hele souhlasím s komentářem nademnou - úplně nejvíc článek za posledních několik měsíců! Tvůj blog nikdy nezklame...

A... Od čeho máš zřízené nohy? :)

3 Paralela Paralela | E-mail | 10. února 2017 v 12:55 | Reagovat

[2]: asi nějakej alkohol, nějakej chlap? :D
Děkuju :)

4 Jana Jana | E-mail | Web | 10. února 2017 v 18:59 | Reagovat

[3]: Ať je v tom cokoliv- užívej to :D

5 bludickka bludickka | 11. února 2017 v 16:02 | Reagovat

Krásné vyznání lásky!

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 11. února 2017 v 19:24 | Reagovat

Nesouhlasím, Praha se topí v perníku, koks tu stojí za starou bačkoru.

Ale asi na tom nejsi špatně, když v pozadí tvý fotky je krabice od pizzy a né prázdný buchny.

7 Paralela Paralela | E-mail | 11. února 2017 v 20:21 | Reagovat

[6]: krabice od pizzy z ípáku je záchrana, tu poznámku o koksu jsem čekala už při psaní :D

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 11. února 2017 v 20:34 | Reagovat

[7]: Bože, doufam, že nepodporuješ ten zlodějskej gyros, kterej na tom samym místě prodávaj. Je malej, hnusnej a navíc je gyros uplný nic oproti kebabu, páč v kebabu je to maso ochucený za`atarem. Navíc tenhle konkrétní gyros je fakt malej. Muj drahej si to jednou dal (když už ho omrzelo KFCčko vedle) a byl pěkně nasranej.
Ale...je fakt, že narozdíl od těch lenochů arabáčů na Štěpánský maj otevřeno i v noci.

Nj, místo koksu je to spíš 50% omítka a prásek na praní, co k tomu dodat. Hehe.

9 Paralela Paralela | E-mail | 11. února 2017 v 21:18 | Reagovat

[8]: :D dost, tohle já neovládám, neovládám vlasně vůbec žádný fastfoody, ale oni - jestli jsou to oni - mají otevřeno i na silvestra, což rozhodně celá Praha neměla. A je to k nám blízko. Jinak nevím, že by tam někdo kupoval něco jinýho, než pizzu? Byla teď dost šílená, ani by mě nenapadlo, že daj mraženej špenát na pizzu, která je ještě hodně drahá (za mě). Jinak je mi to vlastně jedno, je to jen tradice. Mám pocit, že jsme to ani nejedli.

Takže sorry, jestli jsou to grázlové, půjdu jim to příště říct :D (za ten špenát dvojnásovb)

10 Keeble Keeble | Web | 15. února 2017 v 20:48 | Reagovat

Páni. Tak to je vážně hodně...nevím jaký slovo použít. Dobrý teda určitě není to pravý. Prostě umíš vážně dokonale popsat věci, který by přece popsat jít neměly. Ale ty o umíš.
A nejen to. Nějak mě to fakt zasáhlo. Jako by najednou zvedlo i shodilo v momentě, kdy jsem tak trochu četla o sobě. Díky za tenhle článek, že píšeš..:)

11 Berry Berry | Web | 26. dubna 2017 v 22:23 | Reagovat

Já věděla, že se chci vrátit pro... toto... Bavíš mě, naplňuje mě tvé hraní se slovíčky a toto je bonusově tak neuvěřitelně niterné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama