Život je těžkej. Těžkej a komplikovanej a proto jsou černý piva, červený vína a silný prášky na bolest. Vypadám jako někdo, kdo si to dal všechno najednou a teď o tom píše na svůj blog. Nic z toho není lež. Nevím, jestli je mi líp.
Chtěla jsem přestat brečet a tak jsem vymalovala dvě stěny v obýváku. Dvě podle mě stačí, když vlastně obývák vůbec nemáme. Radio beat hrálo Deep Purple, když jsem natírala tu první. Napadlo, že tu stěnu musím po bílení přetřít na tmavou fialovou. Child in time. Byl by tam velký nápis Deep Purple, aby to bylo jasný. Když jsem natírala druhou, začali hrát Black Sabbath a to jsem si uvědomila, že mám před sebou velký projekt. Životní punk je v týhle rodině stejně v kurzu, protože jinak by mě ty blbý kecy nedoháněly až k slzám. #fakit
Budu se stěhovat. V Praze. Čakry se pohnuly, Země se trochu vzdálila od slunce, nebo peklo vyhořelo - fakt nevím. Ale po roce čekání budu mít svůj pokoj, nový pokoj. A hezkej zadek. Protože budu každý den chodit do pátého patra. Ještě jsem ten pokoj neviděla, ale už vím, že z postele udělám gauč a z matrací postel. Už jsem koupila vypínací prostěradlo na dvoulůžko. Už jsem si určila barvu stěny nad matrací. Už jsem měla radost i strach. Všechno tak nějak nezvládám. Trochu jsem se změnila a baví mě dělat věci pro dva. Na letgo jsem si osrdíčkovala asi tak milion věcí, co mi teď budou chybět. Osrdíčkovala jsem i spoustu dalších prostěradel. Zrcadel, skříněk, přehozů… Letgo je aplikace, která si myslí, že prodává věcí lidí lidem, ale ve skutečnosti jen utrácí moje neexistující peníze. Nicméně jsou nutný věci, když chceš být dokonalá. A to bez prostěradla nikdy nebudeš.
Je tady spousta keců, ale jestli mi něco chybí doopravdy, tak je to interiérová stěrka, která se tváří jako obyčejný vzorek, který můžeš zatřít do jakékoliv barvy. Ale kouzlo (jako obvykle!) přichází v noci. Ve tmě svítí jako noční obloha někde daleko od Prahy. Bohužel se dá objednat jen v Anglii a tak se musím s tímhle fluorescenčním smetím rozloučit. Já se pořád musím s něčím loučit. Prosím vás, já se nechci loučit.
Velký nápisy všude, aby bylo všechno jasný, říkám já. Teda, vlastně si to jen tak občas pomyslím. A jasný neni vůbec nic. Ale to nevadí. Víš co mě vždycky bavilo? Že fialová je prý barva duchovní a náboženská, a zároveň je to barva schizofreniků. Možná si to jen blbě pamatuju, ale...Souvisí to spolu? A nesouvisí tak nějak všechno se vším? To už ale někdo řek, a já si nemůžu vzpomenout, kdo...Možná
Také jsem otrávená z věčných kompromisů. Všechno, co je hezké stojí rance peněz, tak si jen ukládám nápady, co si koupit, až jednou... To jsem si jednou koupila v IKEA talířky, jen velké a hluboké, že si k nim později dokoupím i dezertní do sady. Jen je do té doby přestali prodávat
Návštěva z učebnicového podsvětí! Nevím proč, pamatuju si z článku jenom barvy. Nějak na mě zapůsobily hlubokým dojmem a představovala jsem si je. Taky jsem teď malovala stěnu. Okolo okna. Na bílo. Jsem přízemní. Chci vidět čistotu. Dobře se u toho dumá... Pomohlo páté patro na zadek? (chodím pěšky pořád i do schodů a nepomáhá to, asi to dělám blbě )
18paralelnisvet | 26. dubna 2017 v 22:25 | Reagovat
[17]: ahooj. Na zadek pomáhaj jenom dřepy! Já mám taky ráda bílou, to určitě. Ale jsou prostory, kde je potřeba si udělat něco vlastního, nebo prostě něco jinak. Bílé je ale všechno ostatní, když to jde. Souhlasím, že je to nejméně rušivé.
(asi bych zas měla začít to psaní zveřejňovat...nějak mi začalo vadit vykrádíní mysli příliš mnoha lidmi, co běžně potkávám) JKak se ti daří, studentko? :)
Veľa šťastia so sťahovaním
Takisto prajem veľa šťastia s piatym poschodím
to by som ja už asi na svoje staré kolená nedal
