Je nutné přijmout myšlenku paralelních světů.

3. května 2017 v 22:54 | Paralela |  fronta se zrušila
Já vím! No ano, jistě, že to vím. Nepíšu, nečtu a nic. A jestli to teda chcete vědět, tak to není tak moc pravda. Jen mě brzdí pár okolností. O nich samozřejmě mluvit nechci. Takže teď všichni, kteří by tohle ani číst neměli, prostě přestanou. Děkuji, mějte se hezky.



Život je boj především ve chvíli, kdy Praha nenabízí žádný ryze pražský dárek (proč?). Jakoby kupcem byl jen rus bez vkusu a bez nároků. Když se k tomu přidá vždypřítomný stesk, špatný výsledky v úkolu na ocel, neexistující model do ateliéru, nevyspání, znovu stesk a …. a nejspíš málo vína. Nedostatek vína v krvi bych měla kvalifikovat jako problém číslo jedna, i když asi není, ale rozhodně se tváří být jako řešení.


Čím víc přestanu psát, tím víc paralel kolem sebe potkávám. Tím víc napíšu dopisů. Tím víc napíšu vzkazů do nebe. Tím víc začnu myslet na to, že asi potřebuju jinej blog. Jinej, který mi nikdo číst nebude. Nebo jinou Paralelu, která nebude mít pocit, že už tomuhle světu nemá co říct. Ačkoliv...drobná paralela? Drobná Paralela? Hledá ztracenou odvahu... (a nebo nechce dělat úkoly). Hešteg zkouškový se blíží, rozehříváme se, přátelé....


Každý den přibyde jeden nový / starý článek. Nevím proč ano, nevím proč ne. Nejspíš je lepší prostě nepřemýšlet. Jakoby na něčem záleželo....




*******
Zbytek nemá smysl. Až na fotky jídel. Jo?

*******


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Keeble Keeble | E-mail | Web | 18. května 2017 v 22:09 | Reagovat

Mám pocit, že se na chvíli ztratím. A že nemůžu psát, protože ty...ty sama už víš proč. A když nemůžu psát, z nějakýho důvodu nemůžu ani číst. Všechno je to moc reálný a moc tady přímo vedle mě a všude kolem. Nedá mi to prostor dýchat a nedá mi to prostor pro žádný cizí myšlenky. Je to tak egoistický. Je to tu a budí to všechno možný, budí to moře někde ve mě a budí to vlny v něm, stejně tak jako mě to budí uprostřed noci.
A pak zjistím, že to nebyla jen chvíle.
Že to byl třeba celej jeden život v životě?

Piš co nejvíc vzkazů do nebe, i kdyby nedošly.

2 paralelnisvet paralelnisvet | 19. května 2017 v 8:27 | Reagovat

[1]: Holčičkoo :) Já mám taky ztrácení jako funkční nástroj. Někdy je to prostě hodně potřeba, to není špatně. Stačí si to dovolit.
A jak se ztratíš, choď se sama dívat na sluníčko. Možná to moře pak vypije.
Držím palce, ale pořád si můžeme psát tady pod náhodným článkem, tajně a dlouze, kdyby ti bylo smutno!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama