Svoje kroky polykám. No a to je asi tak všechno.

5. května 2017 v 22:53 | Paralela |  fronta se zrušila

*******
Napsáno v mezičase no.03:

Zdají se mi sny, kde běžím a nejde to. Ne, že bych to nedokázala vůbec, ale běžím se skupinou a vůbec jim nestačím. Jsem pomalá, těžkopádná, zmatená. Padám, lituju. Jako bych každý druhý krok polykala. Zůstávám na dopoledne doma, bojovat s bolestí. Snídám hrst vitamínů a něco zázračnýho z rýžový moučky. Všem to pomáhá, mně to taky pomůže. Zvykla jsem se zbavovat se spací mikiny hned jak vyjde slunce. Nechávám slunce pálit na záda v důvěře, že to něco změní. Měla bych si uvařit kafe a začít číst školní knihu, ale místo toho zapíjím prášky vodou z lahve, kterou jsem naplnila...nevím kdy. Tolik k pitnému režimu. Bolí mě to a je mi špatně. Telefon už zase nezvedám. Včerejší dávka mluvení a zbyečných úsměvů mě spíš unavila. Stává se ze mě jeskynní muž - doslova.

Tahle nová nemoc mimojiné znamená, že se moje tělo znaží zabít ženu a vyrobit muže skrze hormony. Zatím jsem přišla jen o půlku vlasů a každý den hledám svůj knírek. Opravdu tohle dokáže zabít rýžová moučka? Indol-3-karbinol? Chyba, že jsem nestudovala chemii. Neříká mi to vůbec nic.


Teď je zase ta fáze, kdy si uvědomím, že všechno, co píšu je špatný. Tohle je další článek, kterej si nikdo nečte. Kašlu na to. Kašlu na všechno. Nedokážu mít zase radost z běhu. To je asi ta chyba. Hlavně ať na mě nikdo nemluví. Už jsem si zvykla, jeskyní muž....nejsem připravená.


*******
Zbytek nemá smysl. Až na fotky jídel. Jo?

*******
Ta láska mě nějak neopouští. Až nedávno jsem si uvědomila, že je to nejtěžší úkol, který mě pohltil.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama