Za večer můžete slyšet i třicet skvělejch názvů článků a stejně si je nezapamatujete.

19. června 2017 v 23:53 | Paralela |  fronta se zrušila
Fronta je zrušená, to říká naše skvělá rubrika , ale stejně můžete mít pocit, že čtete články holky, co si ten život užívá ve dne v noci. Vstávat tak, abychom byly v sedm v Lidlu, pracovat, koupit vysavač a pak místo balení prostě dělat věc, co se nesmí. Protže dívat s Démonem bezprizorně do nebe, je dneska trochu nelegálně. Démon je pivo. Michalce píše David, co chce moje číslo. Možná, že mi dá jen tu práci....but i know that faces. David je taky démon. Akorát má malé písmenko d.

Odcházím z čajovny nechutnou "uličkou slávy" a uvědomuju si, jak to pořád funguje a jak je šťastný odsud zmizet. A jak to nedělám protože chci odsud zmizet. Život je neskutečně kouzelnej a já jsem šťastný dítě se spoustou ..... a zatím si to moc neuvědomuju.


Za pár hodin jdu na zkoušku. A už jich moc nebude, takže nemá smysl se moc učit. Má smysl neporušit pravidlo, že se místo učení snažím zjistit kdo jsem. Psaním vět, který nijak nekontroluju. Tenhle večer, o kterým jsem se rozepsala, byl fakt podivnej. Zbytečná a nečekaná návštěva od Právníka, o kterém snad četla na blogu jen Bludičkka, byla úplně trapná. Byla jsem nepříjemná a vůbec mi to nevadilo. Neumím být na lidi moc nepříjemná, když na nich nesejde. Nebyla jsem nepříjemná ani na toho člověka na baru, co nám koupil pivo. Vyprávěl o dětech a byl vtipnej. Dělal si z lidí srandu a oni to snad ani nechápali. A pak jsme se rozešli do svých chladných opuštěných pokojů, přičemž jsem musela zažít ten incident v uličce, kterou se odchází. Opilci jsou drzý, moje tvář neměla slov, raději jsem rychle zmizela. Co těm lidem je??

David, otec dvou malých lidí, předstíral odchod. Sehnal si moje telefonní číslo a přišel. Nebyla jsem nepříjemná, odbavila jsem ho na balkoně. Nějakou dobu mi vyprávěl, jak je to podolí krásný a jak tam s manželkou kupujou byt. Tu práci, o které mluvil na baru, mi nevyprávěl vůbec. To proto, že si jí asi vymyslel. Apak si ještě vymyslel, že jsem ta správná na zničení manželství. Po krátké rozpravě převážně monologového charakteru odešel se zčernalou duší, snad. A ještě se omluvil. A já ani nevím, jestli jsem v šoku. Jen vím, že lidi, kterým budete věřit, si musíte sakra dobře vybírat. A stejně se to třeba nepodaří.


Velký modrý pokoj bude hlavně velký úkol. Jak z bytu politýho modrou barvou a počmáranýho nesmyslnou grafikou udělat normální místo k (pře)žití? Já určitě vím. Jen mám trochu strach. Čím dál víc. Strach z překonání sebe sama. Strach ze svých limitů. Ale to nevadí. Život se mění, třeba to zvládneme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Platan Platan | E-mail | Web | 22. června 2017 v 0:09 | Reagovat

Na našich limitoch je super to, že nevieme kde sú kým sa na ne nedostaneme. Teda je bezpredmetné sa báť a neostáva len skúšať. Incidentu mi je ľúto. To je presne jeden z dôvodov prečo málo sociálne žijem.

2 stuprum stuprum | Web | 22. června 2017 v 3:43 | Reagovat

Zas tě obtěžují čísla! ^^

3 Háčko Háčko | Web | 22. června 2017 v 5:51 | Reagovat

byt modrej farby je metafora, alebo realita? či jedno, alebo druhé, premaľuj to:) nie je nič krajšieho ako prekrývať staré na nové.

4 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 22. června 2017 v 10:46 | Reagovat

[3]: bohužel žádná metafora! asi bude pár fotek před/po, pokud se mi nějaké "po" vůbec podaří! A je to horší než celý modrý! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama