Navždy, to je ironie, kterou nepohřbíme.

12. listopadu 2017 v 7:48 | Paralela |  fronta se zrušila
Víte děti,
tohle je strašně těžký. Vracet se k emoční internetový prostituci už mi chvílema připadá docela nepatřičný. Nepřipadá mi být součástí hříšný, ani nutný. Prostě buď jsem a nebo nejsem. Dávám najednou sobě (a snad i všem ostatním) mnohem víc svobody. Sice jsem se za ty měsíce mlčení neproměnila v kouzelnou vílu, ani v reklamu na ultimátní štěstí, ale teď si tak chci připadat. Prožívám pořád nějaký veliký niterní trápení, jen jsem u toho veselá. Aspoň většinou. Ono totiž vždycky, když se cítíte až moc šťastný, tak přijdou chvíle, kdy se z vlastní hysterie nemůžete nadechnout a nakonec necítíte nic než únavu a smutek. (Žádný stud!)

Kdysi jsem četla dlouhodobě Kačenky blog. Je to tak dlouho, že si nevzpomenu, jak se jmenoval. Ale na tom asi nesejde, když je dávno němý. Našla si jiný štěstí a napsala, že už to necítí jako správný, psát o tom na internety. No, nic nevydrží věčně, ani ty plíce! #Hrabě A mně to vůbec správný nepřišlo. Naopak.


Ale časy se mění. A lidi taky. Doba je sice jenom jedna, přátelé, ale my máme přece jen radši, když to jsou ty čtyři, co se pořád a pořád opakují. Dokážu odpustit Kačence, že už nic nenapsala. Nikdy. Dokážu to odpustit i sobě. Dokážu si odpustit i neumytý nádobí a nevyžehlený prádlo. (A to bych každopádně neměla.) Takže abych napravila vesmír, vyžehlila jsem ty trika na skříni a píšu tyhle zbytečný řádky. A ty spíš. (A nejspíš se ti zdá něco tak krásnýho, že na to nikdy nebudu mít…?) #HraběIsLife


Jedna věc je jistá. Nikdy nejde sepsat všechno dokonalý i nedokonalý zpětně. Hlavně by to nikoho nebavilo! Podle mě je teď důležitý jen jedno - prostě nějak žijeme. S dočasným pocitem, že nám to asi nějak jde; že z života do života je to velká změna, ale není to velký utrpení; že váhy se pro jistotu vyvažují, protože se jim přece taky nechce hledat novou přítěž; …no a taky, že oběd na zítra je hotovej, takže je klid.

Největším nepřítelem muže je hlad. To si pamatujte.

Díky za zásluhy, jo? (To znamená za tu přízeň při pokusu o návrat.)



Mír&lásku, to pořád platí!
Paralela



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

No tak co?

jo
nic

Komentáře

1 Berry Berry | Web | 30. listopadu 2017 v 22:39 | Reagovat

Hustá koupelna!
Hele, přesně tohle se mi týdny honí hlavou! Už etda roky sleduju, jak milí na blozích ze dne na den bez rozloučení zmizeli. Bez slůvka. S jinými si aspoň e-mailujeme. Psaní (mluvení) do zdi. Má to dál cenu? Jinak? Sítě? Jo?
"Malé dítě chyceno do bezdrátové sítě..." Mistrná myšlenka mistra Helana z nové písničky. Čím dál víc nevím.
Ale jsem ráda, že ses tu mihla, pořád na tě myslím!

2 bludickka bludickka | E-mail | 18. prosince 2017 v 11:15 | Reagovat

Když je psaní droga, tak myslím, že není tak snadné se ho vzdát. A člověk ho třeba přetaví do trochu jiné podoby. Vždycky mě mrzí, že ti blogeři nejen přestanou psát, ale že přestanou i komentovat. Prostě se vypaří úplně. Nejvíc mi chybí aktuálně asi beverly. I když z dřívějších dob by se těch blogerů našlo víc.
A bohužel nemůžu souhlasit, ale na sto procent je největším nepřítelem může nedostatek sexu. To ani jídlo nezachrání :)

3 paralelnisvet paralelnisvet | 20. prosince 2017 v 0:19 | Reagovat

[2]:  To jídlo, to je vždycky trochu nadsázka. A postelový scény nakonec vyplňují ten jediný volný čas, takže psaní se vždycky trochu upozadí, když se z tebe stane ta, co dělá svačiny! :))

4 Val O. Val O. | Web | 27. prosince 2017 v 23:31 | Reagovat

Tak ty ven a já dovnitř, tomu říkám blbá náhoda! Ale přestat psát, protože je lepší prožívat dobrý věci, to je vážně skvělý. A buď k tomu zase někdy najdeš cestu, nebo ne. Hlavně abys byla spokojená, my ti všichni odpouštíme. :)

5 Keeble Keeble | Web | 7. ledna 2018 v 20:02 | Reagovat

Paralelo! Přijdu po sto letech, a najdu článek. Nejdřív radost..a s mírem a láskou už tolik ne. Chápu tě, jen se nesmím nakazit :-P . Užívej života "tam venku" !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama