Lehoučké křehké dobro.

4. května 2018 v 2:24 | Paralala |  fronta se zrušila
V pravym rohu 1:57. Rozhodla jsem se ještě nejít spát, i když se mi písmenka pletou víc, než celý den a pravý prst jakoby umírá na myši. Vytáhla jsem z lednice jednu plechovku levnýho ředěnýho piva a teď přemýšlím o tom, kdy jsem si zvykla používat výrazy jako pravý prst a myslet tím ukazováček na pravý ruce. Pak je levý prst, a to je prostředník, taky na pravý ruce. Jsou prostě určitý zákonitosti. Prostředník mezi mnou a životem na černý obrazovce Autocadu. Nechápu, jak si ji někdo může měnit na bílou.




Playlisty se v noci dost vyčerpávají. Mám pocit, že už jsem slyšela, nebo alespoň hystericky vypnula, uplně celej YouTube. Uvolňuju svoje čakry používáním nespisovných slov v psaným textu, tak nějak náhodně mezi těma správnýma… Přecházím na čistě lyrický alba, bez jedinýho slova a piva jsem se ještě nenapila. Všechny názvy jsou si podobný, jsou melancholický, ale hlavně dekadentní a je to výborný na páchání týhle každonoční sebevraždy.

The world doesn't belong to us, it belongs to someone yet to come; Not All Who Wonder Are Lost; Hardcore Will Never Die, But You Will; The Bones of a Dying World. Nepřekonatelný slova, skoro jako by na to byla Vysoká Škola Sebevraždy. Nechci hledat vysvětlení, proč to poslouchám a proč bych neměla. Unavují mě slova. Tenhle rýsovací monolog jsem začínala před týdnem hlavně slovem, nějakým průměrným českým rapem (protože každej českej je průměrnej až podprůměrnej?), pokračovala nostalgií punkrockový holčičky a teď, skrze tyhle tichý výkřiky, pokouším se najít novou rovnováhu.


Končím se spaním, chci dokončit ještě garáže. A mám strach, velikej strach, že ten diplom nikdy nemůžu stihnout. Přemáhá mě až nesnesitelná panika, se kterou se snažím bojovat agresivně. Ale nevím. Potřebovala jsem si ověřit jedno řešení a otevřela si oponentní posudek nějaký starý diplomky. A udělalo se mi z té situace, že bych to mohla být já, tak strašně moc zle, že jsem si na chvíli lehla na podlahu a pak napsala mamince. Jsem trochu hodně zoufalá.



Život se školou je důkaz toho, že se člověk může psychicky hroutit, i když se mu okolnosti života tak nějak zlepší na nesnesitelně příjemnou míru. Jsem někdy tak spokojená, že se za to až stydím. A tak o tom samozřejmě nepíšu. Nehledám už nic zásadního, žádný velký zvraty a snahy o výkop, o situaci, která mě překvapí. Nic z toho, čím jsem se snažila několik let zachránit. Cítím se zachráněná, je to zvláštní pocit, který pořád analyzuju, kdykoliv se objeví. A myslím na to, jak snadno to všechno nemuselo být. Těším se už z podstaty, a přeju si jen to, aby mi můj muž znenadání řekl, že mě má rád. Jsou to jednoduchosti, ve kterých můžu najít úplně všechno.



Je 2:15. A samozřejmě, zcela pochopitelně, že mě to slovo "můj" stále znepokojuje. Je to hořký.


Bohudík.



Je noc
spíš vedle mě a dýcháš
Poslouchám a
představuji si další den
Nad tvým srdcem se
vznáší
lehoučké křehké dobro
někdy světélkuje
a
to mi stačí.


Mír&lásku,
ještě to znáte?
Paralela ♥
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Platan Platan | E-mail | Web | 6. května 2018 v 16:34 | Reagovat

Škola je vysokodeštruktívna sila. Som rád, že mňa čakajú už len štátnice... Tebe samozrejme prajem veľa veľa šťastia a síl :-)

2 Hrobárka Hrobárka | Web | 10. května 2018 v 1:10 | Reagovat

Drž sa!

3 Val O. Val O. | Web | 12. května 2018 v 20:15 | Reagovat

Měla jsem trochu strach, když jsem začala číst. Ty poslední řádky ve mně ale rozprostřely příjemnej klid, jsem tak hrozně ráda, že se cítíš zachráněná. a taky to ráda budu 'riskovat', ačkoli mně se to zatím pokaždý (2/2) vyplatilo! moc ráda bych, princezno <3

4 Kotě Kotě | Web | 31. května 2018 v 14:09 | Reagovat

To já na záchranu asi pořád ještě čekám, tak nějak.
Snad diplom dopadl/dopadne. :)

5 paralelnisvet paralelnisvet | 4. června 2018 v 11:18 | Reagovat

[4]: děkuju a přeju ti tu záchranu:)

6 Keeble Keeble | Web | 4. července 2018 v 23:15 | Reagovat

Tak pozor! Zapomněla jsi na Prago Union... :D
Mír & lásku, ještě to známe <3

7 banalite banalite | 11. července 2018 v 16:10 | Reagovat

To mě moje záchrana zachránila před vším možným, jen ne sama před sebou. Teď hledám záchranu před záchranou.

8 Paralela Paralela | 10. srpna 2018 v 21:15 | Reagovat

[7]:monicko! napis mi jen tak, kdyz vsechno mas vsechno smazany. Ja ti nekam poslu kontakt. Jde to?
D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama